Zálohujete, nebo jste už také přišli o své fotografie?

Až první ztráta dat bývá oním impulsem k řešení jejich pravidelného zálohování. Způsobů je mnoho a s novými technologiemi se objevují další a další. Já zde popíši pouze jeden, a to právě ten, který v současné době používám. 

Ztráta jakýchkoliv dat je velmi nepříjemná záležitost. Fotografie jsou však často záznamy jedinečných okamžiků vašeho života, které se už nebudou opakovat. Přijít o ně znamená ztratit poslední připomínky těchto momentů. Nehledě na to, že fotograf navíc investuje do tvorby snímků prostředky (hardware, software) a čas (cestování, pořízení snímků, zpracování). Pro fotografy proto bývají tyto ztráty ještě o to bolestivější.

Když jsem svá o data přišel poprvé, což bylo před více než deseti lety, donutilo mě to se o zálohování napříště více starat. A protože nikdo neopakuje své chyby rád, ani já nechci o svá data přijít znovu. V současné době proto používám trochu složitější, možná však o to bezpečnější postup zálohování.

Rozmyslet si, jak zálohovat fotografie

Hlavním problémem je rozsáhlost mých fotografických souborů. Více než 70 000 snímků dělá přes 1,5 TB (= 1 500 GB) dat. Zálohu takového velkého množství řeším tedy v několika úrovních následovně:

1) Všechny snímky mám na disku na jednom místě a změny se automaticky kopírují v určitý čas každý den na druhý disk – mám tedy přímo v počítači vše dvakrát. Zálohovacích programů je celá řada (funkcí pro synchronizaci složek v počítači je od své patnácté verze vybaveno i Zoner Photo Studio). Já konkrétně používám Cobian Backup. Tuto drobnou reklamu z mé strany si aplikace rozhodně zaslouží, protože se jedná o freeware a přitom velmi schopný. O jeho kvalitách svědčí také to, že ho používám právě již od roku 2003 a vždy plnil všechny moje požadavky na jedničku.

2) Jednou za čas (nepravidelně) zálohuji všechna data ještě na externí disk. Tato kopie se může hodit, kdyby počítač zcela vyhořel, zkratoval nebo se stalo něco podobně neočekávaného.

3) Zbývá poslední krok, a tedy, abych předešel škodám v případě vykradení bytu, povodně, požáru apod. (což by pravděpodobně zasáhlo všechny výše zmiňované disky). Ta nejkritičtější data ukládám přes internet na Amazon Glacier. Existují všelijaké online zálohovací služby, ale obvykle, i když se honosí přívlastkem „neomezený“, tak po pár stovkách gigabytů přestanou vyhlížet tak optimisticky a mohou například extrémně zpomalit nahrávání. Vybral jsem proto Glacier, který je férový a přitom levný.

Uložení 100 GB dat mě vychází na zhruba 20 Kč (přesněji $1,1) za měsíc. Provozovatelé si účtují ale také další poplatky, zejména za zpětné získání dat, které se navíc musí hlásit pár hodin dopředu. Nicméně, jelikož toto je ta nejkatastrofičtější možnost, na pár korunách za záchranu pro fotografa nedocenitelných dat už tolik nesejde.

Skutečně extrémní situace

Samozřejmě, pořád tento postup nechrání před silnými slunečními výboji, které by zničily veškerou elektroniku na Zemi, ale v případě, že by taková situace nastala, pak bych nejspíš staré záběry ani příliš nehledal.

A co vy? Jaké postupy se vám osvědčily, případně jak se vám už povedlo přijít o data?

Zálohovat, zálohovat a zálohovat.

Poslední aktualizace 26. srpna 2013

180 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Vít Kovalčík

Od začátku roku 2012 jsem na volné noze a živím se fotografií. Zkušenosti s focením v ateliéru i jinde jsem sbíral v předchozích letech, kdy jsem přes den pracoval a fotil po večerech a o víkendech. Nemám jedno vyhraněné téma – rád fotím lidi, ale také krajiny a města. Jestliže vás moje snímky zaujaly, nebojte se navštívit mé webové stránky.

Číst všechny články.

Komentáře