Zakládáme ateliér II.: Jaké zvolit pozadí?

V ateliéru je hned po světle nejdůležitější pozadí. Většina lidí si asi představí „nekonečnou“ papírovou roli, ale jsou i další alternativy. Těch je možná až moc a nikdo nevyužije všechny, ale přesto je dobré si udělat v základních možnostech pořádek, ať víte, po čem sáhnout.

V ateliéru se nekladou meze improvizaci a když se rozhodnete, že za vašimi modely bude vlastnoručně vyrobené pozadí, třeba záclona s nalepenými flitry, je to jen na vás a výsledek může vypadat skvěle. To ale znamená, že jeden článek nemůže obsáhnout všechny možnosti pozadí a budu se tedy soustředit jen na běžnější řešení.

Focení v malém

Velmi záleží na měřítku, ve kterém fotíte a na vašich objektech. Pro zpracování menších produktů nemusíte hned upravovat celou místnost. Stačí použít jedno z dobře rozložitelných řešení, které zabere část obýváku (nebo jiného pokoje) jen po dobu focení.

Pro focení flatlay kolmo shora postačí buď fotogenický stůl nebo dřevěná deska, kterou stůl dočasně překryjete. Existují i lehké desky z PVC s natištěnými motivy přesně pro tento účel. Ty jsou dostupné i v oboustranné verzi s různými potisky, což rozšiřuje vaše možnosti. Naopak musíte uvážit, že součástí tisku je i jakési obecné světlo, takže pokud jste zvyklí používat nějakou speciální dramatickou atmosféru, může fotka odhalit, že nepracujete s reálným podkladem.

Na obecné produkty platí fotografický stan. Je k sehnání v různých velikostech a jedná se o nějakou variaci na bílou kostku z poloprůsvitného materiálu. Skrz stěnu není vidět zbytek místnosti a nemusíte tudíž uklízet, ale naopak když zvenku posvítíte, tak se světlo dostane přes látku dovnitř. To se pak odráží od stěn krychle a vytváří relativně rovnoměrné osvětlení bez velké námahy. Výhoda je, že i metrový stan ve složeném stavu zabere jen minimum prostoru a rozložení je otázka chvilky.

Složitější řešení je fotografický stůl, který také zabraňuje výhledu na zdi místnosti. To se netýká průhledné varianty, za kterou je dobré mít další, obvykle bílé pozadí. Oproti fotostanu můžete směr světla lépe kontrolovat, protože se neodráží z protějších stran. Horní plastová deska se nekrčí a je hezká i při pohledu zblízka. Bohužel se stůl hůř skladuje, i když různé jeho verze se dají rychleji či pomaleji rozložit a nezabírá tak tolik místa jako skutečný stůl.

Focení lidí a velkých věcí

Dostáváme se k jádru problému. Ale pořád je zde přístup, kterým se vyhnete čistě ateliérovému vybavení, a to uzpůsobením nábytku pro focení. Vzniklé zákoutí je použitelné pro focení lidí v přirozenějším prostředí než na prázdném pozadí. A naopak lze atmosféru zdramatizovat a pomocí světel udělat z domácího koutu něco neobvyklého.

Papírové pozadí

Asi nejklasičtější typ pozadí, který v ateliérech můžete najít. Existuje velmi mnoho barev od neutrálních až po syté odstíny.

Papírová pozadí koupíte namotané v rolích o různých rozměrech. Obvyklá šířka je 2,72 m a délka 11 m. Nečeká se, že byste použili vše najednou, ale protože se po části pozadí chodí a postupně se opotřebovává, přijde po čase na řadu jeho odříznutí a odrolování dalších pár metrů papíru.

Typicky je role upevněná v držáku na zdi a srolovaná u stropu, když právě není potřeba. Většina držáků unese několik rolí (tři až šest), takže výměna pozadí znamená zarolování jedné a odrolování druhé, což je otázka maximálně minuty.

Abyste nemuseli rohy papíru při používání zatěžovat knihami nebo dokonce lepit k zemi (obojí jsem zamlada zkoušel), doporučuji na konec instalovat zátěžovou tyč nebo lištu, která bude permanentní součástí role.

Nejste-li příznivci vrtání do zdi nebo potřebujete-li mít pozadí přenosné, jsou pro vás k dispozici držáky na stojanech. Práce s nimi je podobná, ale běžně udrží jen jedno nebo dvě pozadí a je třeba dávat pozor na jejich stabilitu.

Pro opravdu velká studia jsou určené role šířky 3,55 m a na opačnou stranu míří mini šířka 1,35 m. Poslední jmenovaná je už pro lidi poměrně malá, ale pokud nedělají velká gesta, je stále použitelná. Zároveň je rozhodně nejpřenosnější.

Je důležité si uvědomit jednu věc: Pokud máte v ateliéru dostatek místa a model(ka) může stát dál od pozadí, může se ona a papír za ní nasvěcovat různými sadami světel. Díky tomu může vzdálenější pozadí vypadat světlejší nebo tmavší, než je ve skutečnosti. Případně lze použít barevná světla. Tato výhoda mizí pod nohama modela (nebo obecně blízko něj), protože tam už jakékoliv extrémní světlo na pozadí dopadne i na nebohého člověka.

Nejuniverzálnější pozadí je tak středně šedé, protože s trochou kompromisů v některých případech zastoupí jak bílé, tak černé.

Druhá velmi často používaná barva je bílá. Černá se hodí ve chvíli, kdy nestojíte ani o náznak světla. Černý papír je ale stále trochu lesklý, takže se nevyrovná matné černé látce.

Speciální použití má zelená nebo modrá tzv. klíčovací barva, která je velmi výrazná a je ji tak možné na počítači snadněji odstranit a vyměnit za jiné digitální pozadí.

Vinylové pozadí

Vinyl řeší nevýhody papíru, což je relativně snadné natržení okrajů a postupné znečišťování. Kdo by nechtěl pevný podklad, kde na špínu funguje vlhký hadřík?

Vždy je zde ale odvrácená strana, v tomto případě vyšší cena a mírná lesklost. Navíc dnešní fotoaparáty s vysokým rozlišením čas od času zachytí samotnou strukturu materiálu. Nicméně sluší se říct, že papír bývá zvlněný a občas také s viditelnou strukturou, takže poslední bod považuji za remízu.

Látkové pozadí

Na rozdíl od papíru a vinylu se látka rychle deformuje. Pokud se na ní pohybuje člověk, není vůbec snadné ji udržet dokonale rovnou. Ale to ani nemusí být nutné. Schválně prověšená a zvlněná látka přinese úplně jiný styl než jakého lze dosáhnout předchozími metodami.

Látková pozadí jsou navíc skladná a v případě znečištění vypratelná.

Pozadí se vzorem

Zatím jsem to explicitně nezmiňoval, ale všechny zmiňované materiály pozadí jsou k dostání jak jednobarevné, tak i vícebarevné s různými motivy.

Zejména v případě látkových pozadí se často jedná o abstraktní kreaci, která neruší váš hlavní objekt a slouží jen jako nenápadný doplněk, aby vzadu nebylo úplně prázdno.

Na všechny materiály lze i tisknout nebo malovat, takže druhou možností je konkrétní design nebo fotka. Ve studiu tak můžete mít v pozadí cihlovou zeď, srdíčka nebo mořské pobřeží. Samozřejmě výsledek nejspíš nebude vypadat přesně tak jako skutečné foto na pláži, ale odpadnuvší náklady na letenku jsou silná motivace.

Spousty možností

Snad vám tento článek udělal v alternativách fotopozadí trochu jasněji. Není to ani zdaleka výčet všech možností, které se stále rozvíjí a ani nejsou limitované sortimentem fotografických obchodů. Když se rozhodnete pro vlastní unikátní řešení, je to jen dobře. Navíc spolu s různým pojetím nasvícení, kompozice a zpracování fotky se každé pozadí může objevit v různých variacích a divák si ani nemusí uvědomit, že sleduje stejnou scénu. I role čistého „nekonečného“ papíru tedy nakonec poskytuje nekonečno možností.