Filmový vzhled fotek je velmi efektní a populární. I vaše fotky mohou vypadat jako vystřižené ze stříbrného plátna – ukážeme vám, jak při focení tohoto efektu snadno docílíte. Stačí, když se budete držet několika základních pravidel a ohlídáte si barvy, svícení a kompozici. Přečtěte si článek a proměňte svůj obývák nebo ateliér v hollywoodské filmové studio!

V tomto článku vám na příkladu jednoho focení dáme pár jednoduchých tipů, jak svým fotkám vtisknout filmový vzhled. Focení má s natáčením hodně společného a je tu spousta věcí, kterými se můžete při sledování filmů inspirovat. O některých z nich si můžete přečíst i v článku o filmových kompozicích.

Přemýšlejte o fotce jako o filmu – pomocí příběhu

V portrétní fotografii málokdy vidíme nějaký děj. Často je to jen hezky oblečená modelka v zajímavém světle a to, co si z fotky vezmeme, je „to je moc hezká slečna“. A je to v pořádku, funguje to, tak proč ne.

Nicméně není na škodu zapojit do portrétního focení něco z reportážní fotky a situaci s dějovou linkou uměle vytvořit. To přesně dělají filmaři.

Nemusí to hned být složitý příběh s překvapivou zápletkou. V tomto případě jsme vytvořili jednoduchou situaci všedního dne. Na konci článku vám celý příběh povíme a ukážeme. Ale teď si povíme něco o přípravě.

Naplánujte barvy, oblečení, rekvizity, místo

Barvy všeho, co na fotkách bude vytvářet celkový dojem, je dobré ladit do jedné nebo dvou dominantních barev. Samozřejmě můžete pak při úpravě barvy libovolně posouvat díky Barevným korekcím, ale je lepší s barvami pracovat už při plánování a nespoléhat na to, že všechno upravíte později. V počítači už vám pak budou stačit jenom lehké barevné posuny.

V tomto případě jsem jako základní barvu oblečení a doplňků volil oranžovou, protože se dobře kombinuje s pletí a krásně navazuje na teplé světlo žárovky v lampičce. Jako druhá doplňková barva je chladnější světlo v pozadí, které vytváří barevný kontrast. 

A jak to celé vlastně nasvítit?

Není to vlastně nic složitého. Při natáčení filmů nebo videoklipů s umělým osvětlením se nejčastěji používá takzvané tříbodové svícení:

1. Hlavní světlo (Key light) osvětluje zpravidla větší část obličeje a čím víc jde z boku, tím víc vzniká ve tváři stínů a scéna je „tajemnější“.
2. Protisvětlo (Backlight) vytváří barevný kontrast a pomáhá oddělit hlavní motiv od pozadí.
3. Doplňkové nebo výplňové světlo (Fill light) vyplňuje zbytek obličeje, aby stíny nebyly příliš výrazné. Vždy je slabší než hlavní světlo.

Hlavní světlo je 3200K, aby bylo co nejpodobnější žárovce. Protisvětlo je chladnější (5500K, stejně jako barva blesků) a simuluje světlo měsíce skrz okno. Obě světla jsou LED tyčová. Rád s nimi pracuji kvůli skladnosti a pohodlnému používání.

V tomto případě se nejedná o učebnicový příklad tříbodového svícení, protože výplňové světlo v podobě lampičky jsme místo pravé strany umístili doleva. Takže výsledný efekt je spíše dvoubodové svícení. Důvod je jednoduchý – nálada fotek by měla vypovídat o temné atmosféře nočního studování s jednou lampičkou. Ta ale samotná svítila příliš odspodu a hlavní světlo to doplnilo, aniž by zásadně měnilo původní koncept.

Takhle vypadala nasvícená a připravená scéna. Natočili jsme pro vás při focení i video, abychom vám ukázali, jak by záběry vypadaly v pohybu. K filmovému podání to má opravdu blízko, co myslíte?

Při focení myslete na poměr stran a kompozici

Pokud z fotek bude série, která vypráví příběh, měly by mít všechny fotky stejný poměr stran. Ale jaký? To je samozřejmě na vás, ale jsou tu určité standardní poměry, kterých je dobré se držet a hlavně s nimi počítat už při focení: 

• 4:3 – používá se už jen velmi výjimečně. Dříve v něm vysílala televize, ale aktuálně ztrácí význam, protože všechny televize jsou 16:9 nebo širší.
• 3:2 – většina fotoaparátů má snímač v tomto poměru, takže je to nejjednodušší řešení, protože takto scénu rovnou vidíte v hledáčku. Ale nepůsobí to moc filmově, je to klasická fotka. 
• 16:9 – v něm běží většina televizního vysílání, seriálů a dalších pořadů. Vypadá filmově a stačí malý ořez.
• 21:9 – velmi často se používá na celovečerní filmy a vypadá velmi filmově (Vychází ze specifických anamorfických objektivů). Pro tento poměr stran jsem se rozhodl já. 

Jak je vidět, při ořezu na 21:9 (2.33:1) je potřeba počítat s větším místem nahoře a dole už při focení. Nicméně s užším obrazem se komponuje o trochu jinak a často je snadnější do něj příběh dostat. I proto se ve filmu používá.

Filmová řeč a záběry, které jdou po sobě 

Filmová řeč je hodně komplexní a rozsáhlé téma, ale zkusím to zjednodušit a základní pravidla shrnout v jednom odstavci. Pokud jde o sérii fotek, které půjdou po sobě, měli byste dodržet 2 základní pravidla: 

• měňte kompozice tak, aby dvě fotky po sobě nebyly příliš podobné. A zapojte do fotek celek, polocelek i detail.
• nepřekračujte osy – osa je pomyslná čára přes focený objekt a měli byste se pohybovat jen v rámci 180° okolo něj. To zní dost abstraktně, ale ukážeme si to na následující fotce. Směr pohledu modelky je zprava doleva. A pokud na další fotce přejdete na druhou stranu do červené oblasti, bude najednou směr opačný a tomu je lepší se vyhnout.

Ovšem je to stejné jako u kompozičních pravidel – je fajn o tom vědět, ale není třeba to na 100 % dodržovat.

Seřaďte fotky tak, aby tvořily děj

Příběh začíná popisnými záběry celku a uvedením do děje – naši hlavní aktérku čeká ještě spousta učení. Je ale zjevné, že se jí do toho moc nechce. To jsem na dalších záběrech znázornil pomocí detailních záběrů obličeje, na kterém se modelce zračí nechuť pokračovat a deprese z toho velkého množství skript. Co s tím? Naše hrdinka přemýšlí, jak z toho ven, což je řečeno dalším detailem obličeje. V poslední části se rozhodne skripta odhodit a nechat je ležet. Místo učení se jde věnovat činnosti, která je jí mnohem bližší – kreslení. Emoce se postupně mění na pozitivnější. S tím souvisí i svícení, které je na konci s větším podílem teplejšího světla než na začátku.

Poslední fotka se může zdát jako překročení osy. Je to ale záměr, protože se tím vracíme na začátek. Je zde jasně daný první plán (popředí) a druhý plán (pozadí s lampičkou a učením, kde to začalo, což spojuje a uzavírá celý děj).

Podívejte se na celý příběh

Všechny fotky jsou pořízené na Nikon D750 + Sigma 50mm f/1.4 Art a u dvou fotek Sigma 24mm f/1.4 Art.

Většina fotek je pořízená na 1/125, f/1.4, ISO 800.

Přemýšlejte nad focením i při sledování filmů

Když večer sledujete film, berte to kromě relaxace i jako trénink vašeho fotografického oka a přemýšlejte nad jednotlivými záběry, které filmaři natočili. Uvidíte spoustu dodržování i kreativního porušování kompozičních pravidel.