[Test] 4 objektivy, 35mm ohnisko, f/2.8 – podívejte se, který objektiv obstál nejlépe

Když máte objektivy, u kterých můžete pracovat se stejným ohniskem i clonou, může se zdát, že i výsledky budou prakticky stejné. Ve skutečnosti se ale výstupy v různých detailech liší. Proto jsme se rozhodli vše vyzkoušet v praxi a udělali jsme test objektivů Canon a Sigma, které by se měly „potkávat” v ohnisku 35 mm.

test objektivů Canon a Sigma

Na svatbách fotím zdaleka nejvíce fotek s jedním objektivem: Sigma 35/1.4 Art. Občas se ale stane, že použiji jiný, konkrétně Canon 16-35/2.8 III, a i když fotím se stejnými ohnisky a clonami, tak na monitoru je poznat, ze kterého objektivu přišla která fotografie.

Chtěl jsem proto otestovat, v čem všem se objektivy liší, a zároveň otestovat dva další, které pokrývají stejné ohnisko:

  • Sigma 35/1.4 Art – uvedení 2013, cena 21 000 Kč, váha 660 g
  • Sigma 24-35/2 Art – uvedení 2015, cena 26 000 Kč, váha 940 g
  • Canon 16-35/2.8 III – uvedení 2016, cena 60 000 Kč, váha 790 g
  • Canon 24-70/2.8 II – uvedení 2012, cena 48 000 Kč, váha 800 g

Jedná se o objektivy vyšší třídy, ale různých druhů. Už podle technických parametrů mají různé výhody a nevýhody. Zaměřil jsem se na focení jediným ohniskem 35 mm. V testech je zároveň vždy použito i stejné clonové číslo f/2.8. Testoval jsem na fotoaparátu Canon 5D Mark IV, takže výsledkem je 30 megapixelů.

Ani u objektivů této třídy není vše růžové. Stále jsou přítomné různé chyby, byť v menší míře než u alternativ, na kterých chtěli výrobci ušetřit nebo je vyrobili velmi univerzální.

Ostrost obrazu

Ostrost je asi hlavní věc, která při testu objektivů fotografa napadne. Testoval jsem ji na zdi a na dvou místech snímku, aby se ukázala u středu i v rozích. Před rohovým testem jsem zaostřil právě na dané místo pro případ, že bych neměl fotoaparát přesně kolmo ke zdi a nebo by měl objektiv zakřivenou rovinu ostrosti (tj. „rovinu“).

test objektivů: zeď se zaznačenými body, na kterých jsme testovali ostrost.

Fotka z testu ostrosti a v ní vyznačené body, které jsou porovnávané níže.

Tato vypadá srovnání středů:

Test objektivů: test ostrosti Sigma a Canon - střed.

Výřezy ze středu fotek.

A zde jsou rohy:

Test objektivů: test ostrosti Sigma a Canon - roh.

Výřezy z rohů fotek.

V obou testech nepřekvapivě vítězí Sigma 35/1.4, v těsném závěsu je Canon 24-70/2.8. Kvalitativní skok u Sigmy 24-35/2 už je výrazně rozeznatelný a Canon 16-35/2.8 výrazně ztrácí na všechny ostatní.

Výhodu má v tomto testu zejména Sigma 35/1.4, protože pro tento objektiv není clona f/2.8 žádné extrémní nastavení. Posun z f/1.4 na f/2.8 obecně pomáhá velmi světelným objektivům zlepšit ostrost, i když zrovna tento objektiv je výborný i „na plnou díru“ (clonu f/1.4), a rozdíl je tak překvapivě malý.

Geometrické zkreslení

Vedlejším produktem předchozího testu je geometrické zkreslení. Na fotkách zdi je totiž hezky vidět jakékoliv geometrické zkreslení objektivu. Rozdíly jsou zřetelné až při zvětšení náhledu, proto je nutné si následující obrázek rozkliknout, abyste mohli snímky lépe porovnat. Sledujte tvar horizontálních spár nahoře a dole:

Test objektivů: geometrické zkreslení Sigma a Canon.

Porovnání geometrického zkreslení.

Sigma 35/1.4 vykazuje malé soudkovité zkreslení, zatímco ostatní spíš poduškovité. Sigma 24-35/2 je na tom slušně, Canon 24-70/2.8 je horší a Canon 16-35/2.8 opět nejhorší. Tento efekt ale není nijak výrazný. Pokud tedy nefotíte architekturu, v praxi si ho obvykle ani nevšimnete.

Vinětace

Ve vinětaci mají opět výhodu objektivy, které začínají na světelnosti lepší než f/2.8. Po zaclonění vinětace ustoupí a dostaneme rovnoměrnější rozmístění jasů. Otestovali jsme to na bílé zdi:

Test objektivů: test vinětace Sigma a Canon.

Rozdíl ve vinětaci u jednotlivých objektivů.

Při tomto konkrétním nastavení (35 mm, f/2.8) je vinětace u Sigmy 35/1.4 lepší než u ostatních, další objektivy jsou na tom podobně, i když Canon 16-35/2.8 je přece jen asi o chlup horší.

Nicméně, pokud není vinětace vyloženě extrémní, nepovažuji ji za problém.

Tento efekt vede k potlačení dění na krajích fotografie, což ještě zvýrazní focený objekt ve středu a okolí. Myslím si tedy, že objektivy s větší vinětací mohou mít v mnoha situacích výhodu. Ovšem určitě ne ve všech.

Bokeh

Do jaké míry bude rozostřené pozadí za lidmi, které fotíme, lze spočítat. Jenže roli hraje i způsob tohoto rozostření. Jeho kvalita se označuje slovem bokeh.

Způsob vytváření rozostřeného pozadí je velmi dobře vidět na světlech ve tmě. Použil jsem tedy vánoční světýlka na tmavém podkladu.

Test objektivů: scéna pro test bokehu.

Scéna pro test bokehu.

Pro test objektivů jsme zaostřil na světýlko umístěné asi půl metru od fotoaparátu. Ostatní světla vzadu, více než metr a půl daleko, se vždy rozostřila zhruba stejně. Absolutní velikost vzniklých kruhů nás ale nezajímá. Důležitější je detail jednoho světla. V tomto případě jsem vybral blízkou dvojici uprostřed nahoře.

Test objektivů: test bokehu objektivů Sigma a Canon.

Detail dvou světel v horní části předchozí fotografie.

Samotný tvar světel je daný více faktory, takže se nesmíme divit, že ačkoliv většina vypadá kulatě, tak Sigma 35/1.4 zobrazuje devítiúhelník. Je to tím, že díky stažené cloně z f/1.4 na f/2.8 začínáme vidět tvar clonových lamel. U ostatních objektivů jsou lamely z větší části schované a koukáme se na pěkně kulatý tvar čoček.

Důležitější je pro nás struktura uvnitř světel. Zatímco Sigma 35/1.4 je zde skvělá, ostatní mají větší či menší problémy. Canon 16-35/2.8 ji už zobrazuje poměrně ošklivě. Tento efekt vidíte výše a někdy se označuje jako cibulové kroužky (onion rings).

Pro představu, jak se kroužky projeví v praxi, jsem udělal snímek venku:

Test objektivů: venkovní scéna pro test bokehu.

Venkovní scéna pro test bokehu.

Detail části, která je jen vpravo kousek od středu, je následující:

Test objektivů: text bokehu z venkovní scény u objektivů Sigma a Canon.

Detail bokehu z venkovní scény.

Všechny objektivy pozadí rozostří, jenže některé do něj přinesou další detaily, takže pozadí není tak nenápadné, jak byste si mohli přát. V tomto ohledu se můžete setkat s termínem nervózní bokeh.

Chromatická aberace

Projevem chromatických vad jsou ve fotografii zelené nebo fialové pixely vedle výrazných hran. Pokud například máte perfektně zaostřený objekt uprostřed snímku, bývá obvykle bez vad. V závislosti na typu vady se ale můžete setkat s tím, že se začnou víc a víc objevovat barevné hrany směrem ke krajům záběru (laterální chromatická aberace) nebo se tyto chyby budou objevovat u objektů, které jsou před či za rovinou ostrosti (longitudinální chromatická aberace).

Zaměřil jsem se na druhý problém který často trápí světelné objektivy. Tentokrát byl mojí testovací scénou nasvícený drátěný plot, který poskytoval spoustu světlých hran na tmavém pozadí.

Test objektivů: scéna pro test chromatické aberace.

Scéna pro test longitudinální chromatické aberace.

A tady jsou detaily ukazující vždy jeden drát před rovinou ostrosti a druhý za ní:

Test objektivů: test chromatické aberace Sigma a Canon.

Detaily aberací, vlevo je vždy drát před rovinou ostrosti, vpravo za ní.

Stejně jako na začátku zdůrazňuji, že Sigma 35/1.4 má v tomto testu objektivů výhodu, protože ji používáme zacloněnou (na clonu f/1.4 se chová hůře než všechny ostatní objektivy). Celkem ale u žádného objektivu nejde vyloženě o katastrofu, i když Sigma 24-35/2 má největší problémy. Canon 16-35 si zde napravil reputaci, protože se opravdu snaží a i na tohle nastavení, které je pro něj extrém, má velmi dobré výsledky.

Ani test objektivů neprozradí vše

Ukázalo se, že Sigma 35/1.4 disponuje kombinací vysoké ostrosti a jemného bokehu, zatímco Canon 16-35/2.8 III Canon v tomto směru pokulhává. Každý objektiv má svá pro i proti. Mohou to být i charakteristiky mimo tabulky, jako třeba odolnost proti špatnému zacházení nebo proti počasí, ale samozřejmě také rozsah ohnisek.

Každý tedy musí zvážit svoje potřeby a podle nich vybrat správné objektivy. Vždy to bude věc kompromisů, což je vidět i zde: Sigma 35/1.4 v našich testech sice vede, přesto se s ní hrozně špatně zoomuje.

Nezapomeňte navíc, že drobné nedostatky objektivů eliminujete přímo při úpravě fotek. Stačí do Zoner Photo Studia přidat profil daného objektivu.

Testovat můžete i dál

Daly by se provádět i další a další testy: chování v protisvětle, jaké hvězdičky se tvoří kolem světelných zdrojů na velkou clonu, rychlost a přesnost ostření a spousta jiných. Ale ne vše je pro nás relevantní nebo lze dobře a férově měřit. Ani tyto testy samozřejmě nejsou úplně ideální, naprosto férové podmínky ovšem nevytvoříme nikdy.

Poslední aktualizace 31. října 2017

3 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Vít Kovalčík

Od začátku roku 2012 jsem na volné noze a živím se fotografií. Zkušenosti s focením v ateliéru i jinde jsem sbíral v předchozích letech, kdy jsem přes den pracoval a fotil po večerech a o víkendech. Nemám jedno vyhraněné téma – rád fotím lidi, ale také krajiny a města. Jestliže vás moje snímky zaujaly, nebojte se navštívit mé webové stránky.

Číst všechny články.

Komentáře