Ohnisková vzdálenost objektivu patří k nejdůležitějším pojmům ve fotografii. Neurčuje jen to, jak zoomem přiblížíte nebo oddálíte scénu – ovlivňuje i perspektivu, hloubku ostrosti a celkový dojem ze snímku. Vysvětlíme vám rozdíl mezi pevným a zoom objektivem, co znamená crop faktor a jaké výsledky přináší širokoúhlý objektiv, portrétní ohnisko i teleobjektiv.

Nějakou ohniskovou vzdálenost má každý objektiv. A objektiv má každý foťák. Nezáleží, jestli používáte (bez)zrcadlovku, nebo si vystačíte s mobilem – s ohniskovou vzdáleností pracujete pokaždé. To jen malé odbočení, abyste si neřekli „stejně fotím jen mobilem, to není článek pro mě“.

Pevný, nebo zoom objektiv?

Ohnisková vzdálenost může být pevná nebo proměnlivá.

Pevný objektiv: Objektivy s pevným ohniskem nenabízejí možnost zoomu. Mají jednu jedinou ohniskovou vzdálenost. Mimochodem, je napsaná přímo na objektivu. Nepřibližují ani neoddalují. Když potřebujete zkomponovat záběr natěsno, musíte jít blíž k objektu a naopak, pokud se vám objekt do záběru nevejde, ustoupíte – a to je skvělý trénink pro oko fotografa. 

Objektiv s proměnným ohniskem (zoom): Skoro každý mobil je dnes vybaven jedním nebo více menšími objektivy s různými ohnisky. Dohromady to tvoří pořádný rozsah. U fotoaparátů jsou zoomy, tedy objektivy, které nabízejí určitý rozsah ohnisek, také populární.  Zoom objektiv rozeznáte od pevného podle zoomovacího kroužku. Pevné objektivy ho prostě nemají a mívají jen ostřící kolečko.

A teď si povíme, k čemu ten zoom vlastně používat, aby to mělo pro fotografii smysl.

Co je to crop faktor a jak ovlivňuje ohniskovou vzdálenost

Číslo ohniskové vzdálenosti napsané na objektivu nemusí vždy přesně odpovídat tomu, jak objektiv „vidí“ na vašem foťáku. Záleží totiž na velikosti snímače.

Většina objektivů je značená podle full-frame snímače, což je standardní velikost snímače, 35 mm. Pokud ale používáte menší snímač – takzvaný crop – ohnisková vzdálenost se zvětší. Například na snímači APS-C, který je asi 1,6× menší než full-frame (číslo platí pro Canon, jinde se může drobně lišit), se ukousnou okraje a ohnisko se znásobí 1,6×. To znamená, že objektiv 24 mm na full-frame bude na cropu fotit jako 38 mm.

Systém OM má snímač přesně 2× menší než full-frame (Micro Four Thirds). Takže ohnisko se zdvojnásobí. Například objektiv 14–42 mm, který mám na svém Olympus Penu, ve skutečnosti nabízí ohniskový rozsah 28–84 mm, pokud ho přepočítáme na full-frame.

Jinými slovy, menší snímač zvětšuje ohnisko objektivu, aniž byste museli měnit samotné sklo.

Objektivy s krátkým ohniskem

Říká se jim širokoúhlé, „širokáče“ nebo prostě krátká ohniska. V číslech je to rozsah zhruba 10–35 mm. Tato hodnota bude vždy uvedená na objektivu. Například pokud máte základní zoom, nejspíš bude mít rozsah ohnisek 18–55 mm. Číslo 18 je právě ta nejširší ohnisková vzdálenost.

„Širokáč“ zkresluje perspektivu – a čím menší je ohniskové číslo, tím silnější je zkreslení na fotce. Objekty v popředí se stávají nápadně většími než objekty v pozadí. Prostor se jakoby roztahuje do šířky. Objekty v popředí vystupují a vypadají větší. Podívejte se na svůj odraz v ozdobné vánoční kouli, nebo se mrkněte do dveřního kukátka. To je přesně efekt širokoúhlého objektivu.

A ten se výborně hodí – jednak pro vyjádření efektu velkého prostoru, ubíhajících objektů nebo linií (třeba při focení architektury, přírody nebo městských scén), a jednak pro zvýraznění objektů v popředí.

Někdy se „širokáčem“ dají pořídit i vtipné portréty. Je však potřeba to dělat vědomě! Uvažování ve stylu „nemám kam ustoupit, tak použiju široké ohnisko“ pravděpodobně dopadne tak, že lidé v popředí budou zdeformovaní.

Širokoúhlé objektivy mají ještě jednu vlastnost – čím menší je ohnisko objektivu, tím větší je jeho hloubka ostrosti. To znamená, že krásně rozmazané pozadí na ohniscích do 35 mm se povede získat jen v případě, že zaostříte na hlavní objekt na minimální ostřící vzdálenosti. Jinak detaily v pozadí budou dost ostré. Při práci s širokými úhly tak vždy dbejte na to, abyste měli „čisté“ pozadí a aby vašim modelům nerostly z hlavy větve a sloupy.

Objektivy s portrétním ohniskem

Říká se mu portrétní ohnisko, standardní ohnisko nebo jednoduše „portréťák“. Rozsah je zhruba 40–80 mm, což v mobilu odpovídá přibližně dvojnásobnému zoomu. V tomto rozsahu je zkreslení nejmenší a obrázek se nejvíce podobá tomu, co vidíme očima. Navíc už můžeme začít pracovat s rozmazáváním pozadí, takzvaným bokehem – protože se zvětšujícím se ohniskem klesá hloubka ostrosti.

Pokud nejde o experimentální art nebo fashion portrét, snažte se fotit lidi tak, abyste nešli pod spodní hranici tohoto rozsahu. Je jedno, zda jde o portrét jednotlivce nebo skupiny – lidé v těchto ohniscích vypadají nejpřirozeněji, a tedy i nejlépe.

Teleobjektivy

Říká se mu dlouhé ohnisko, teleobjektiv, „telko“, troj- a vícenásobný zoom. Rozsah 90–800 mm (a někdy i víc).

Dlouhá „roura“, která se s rostoucím ohniskem vlastnostmi blíží dalekohledu. Nejčastěji se používá tam, kam byste se bez ní nedostali: za ptákem na větvi, za detailem lva v zoo, za snímkem Měsíce.

Co se ale stane s prostorem? Ten se stlačí, působí hutněji než ve skutečnosti. Rozdíl ve velikosti objektů v popředí a pozadí se zmenšuje. Dlouhé ohnisko vizuálně přibližuje objekty, které byly ve skutečnosti daleko od sebe. Dlouhá ohniska mají nejvýraznější bokeh, takže pokud chcete, aby objekty v pozadí zůstaly rozpoznatelné, budete muset pořádně přiclonit (a bez dostatku světla to ani nepůjde).

Na závěr ukážu dvojice snímků, kde je rozdíl mezi malým a velkým ohniskem nejvíce patrný: 

8 a 150 mm. Fotilo se na stejném místě. Kulatý domeček, na který se dívá zamilovaný pár, najdete i na prvním snímku. 

30 a 80 mm  Zvažte poměr lidí v popředí a Pražského hradu v pozadí. 

Stejné místo – různé nálady. 28 a 300 mm.

12 a 105 mm. Všimněte si, jak jsou hory na prvním snímku daleko a na druhém naopak hodně blízko.