Jako fotografové, ať už profesionální, či amatérští, budete vždy terčem žádostí o „ještě tuhle“, „tamtu“ anebo rovnou všechny fotografie z konkrétní události. Ale pamatujte, že méně je někdy více. Na první pohled je to banální a nevinný dotaz se zřejmou odpovědí: „Jasně!“, jenže z mé zkušenosti je to ta nejhorší věc, kterou sobě jako fotograf můžete udělat.

Tento článek by se také mohl jmenovat: „V žádném, ale opravdu žádném případě nepředávejte surová data“. Asi nejzákeřnější prosba na vás totiž může čekat na konci dne plného fotografování, kdy za vámi přijde kamarád s tím, jestli si nemůže stáhnout všechny fotky z vašeho aparátu rovnou do svého počítače. Ať je to sebevíc hloupé a nepříjemné, měli byste umět slušně odmítnout a domluvit se s ním na předání až poté, co snímky zpracujete. Proč?

Nekazte svou pověst

Každá fotografie, kterou publikujete, respektive pod kterou jste podepsaní, buduje vaši vlastní pověst, image, značku, jakkoliv to chcete nazývat. Předáte-li úplně všechny fotografie svému kamarádovi, tak mu předáváte také špatné, neostré, nebo nepodařené snímky. Celkový dojem tak srazí i vaši dobrou práci na úroveň právě těch nepovedených kusů.

Co internet schvátí, už nenavrátí

Nezáleží na tom, jestli surové snímky předáváte nejlepšímu kamarádovi, nezáleží, jestli vám odkýval všechny podmínky světa, nezáleží, jak rychle budete schopni dodat finální výběr upravených snímků. Strýček Murphy totiž nikdy nespí a jediné, na co se můžete spolehnout je, že váš, ať už sebelepší, kamarád k prezentaci omylem použije nezpracované fotky, za které byste se raději propadli do země. Pochopitelně náležitě označené vaším jménem a odkazem na stránky. Jak se sluší a patří. Proto je lepší ustát pár nepříjemných pohledů, úšklebků a výmluv, trvat si na svém a fotografie skutečně poslat známým a přátelům až tehdy, když víte, že se pod ně podepisujete přinejmenším rádi.

Mně se líbí i tahle fotka

Nejhorší situace je, když se kamarádům zalíbí fotografie, která vám skončila v koši. Spoustě lidí nevysvětlíte, proč je to špatný snímek. Hlavně ale už neexistuje způsob, jak jim vysvětlit, že když už jste jim fotografii neprozíravě předali, tak ji nemají používat. A jestliže se o to pokusíte, tak budete pouze za korunovaného blba a oni ji eventuálně stejně použijí.

Vystavujte jen to nejlepší

Teď si asi říkáte, že se vás to netýká, že takové starosti náleží jen profesionálům, ale ve skutečnosti nemůžete být dál od pravdy. Ze začátku vám možná hodně obrázků z různých akcí přinese rychlé uznání. Ale nenechte se mýlit. Tímto způsobem si vysloužíte pověst „kropiče“, od kterého si všichni zvyknou tahat fotky, protože jim samotným se zrovna na danou společenskou událost nechtěl brát vlastní foťák. To pak ale zákonitě vede k povinnosti a to zavání prací.

Výhoda nás amatérů je přeci v tom, že si můžeme vybrat, co chceme fotit a k novým a především těm zajímavým příležitostem vám dopomůžou jen a pouze dobré fotky.