Objevte nový svět díky středoformátu aneb za větším čipem s Fujifilm GFX50s

Je velikost čipu opravdu tak důležitá? Co vám přináší, když zajde opravdu do extrému? Přijměte pozvání na projížďku se středoformátem, fotoaparátem s čipem větším než fullframe a v ceně osobního automobilu. V podání Fujifilm GFX50s.

Objevte nový svět díky středoformátu aneb za větším čipem s Fujifilm GFX50s

Sice se technikáliím nevyhnu, ale nečekejte podrobný rozbor specifikací ani srovnávací recenzi. Upřímně, pokud vaše práce vyžaduje koupi těla fotoaparátu za necelých dvě stě tisíc, tak byste měli moc dobře vědět, proč jej potřebujete.

Podle mě internet další srovnávací tabulku a laboratorní snímky nepotřebuje. Rád bych vám ale přiblížil, o čem práce se středoformátem je a není. Oproti běžným fotoaparátům je to totiž opravdu rozdílná uživatelská zkušenost.

Recenze Fujifilm GFX50s: snímek fotoaparátu.

Díky bezzrcadlovkovému přístupu je Fujifilm GFX50s podobné velikosti jako běžné fullframové zrcadlovky. Zdroj: Fujifilm.

Tak trochu menší středoformát

Fujifilm GFX50s nám do kanceláře dorazil se standardním objektivem ohniskové vzdálenosti 63 mm a clonou f2.8. Pokud máte zkušenosti s kinofilmovým středoformátem, možná jste zpozorněli. Není standardním objektivem 80 mm? No asi přece jen musíme na chvíli zabřednout do specifikací.

Velikost pole čipu v GFX totiž nemá velikost běžných filmových políček (tedy 6 × 9/7/6/4,5 cm) ani středoformátů od Phase One a Hasselbladu (54 × 40 mm). Čipu u Fuji má 44 × 33 mm. Je to tedy jakýsi středoformátový crop, který je v porovnání s klasickými fullframe foťáky pouze 0,79násobný.

Recenze Fujifilm GFX50s: tabulka s porovnáním formátů.

Velikost čipu je mezi full-framem a tradičním středoformátem s crop faktorem 0,79×. Zdroj: Photographylife.com

Užijte si ovládání jako u Praktiky

Díky tomu, že fotoaparát nemá zrcátko a spoléhá na elektronický hledáček, zachoval si váhu a velikost větší fullframové zrcadlovky, jako je například Canon 5D. Není to tedy žádné neforemné monstrum. Jen má trochu nezvyklý tvar, který ale v ruce krásně sedí a hrb vzadu lépe vyvažuje větší objektivy.

Ovládání je, v dobrém slova smyslu, typické Fuji založené na tradičních (někdo by řekl retro) mechanických voličích a přepínačích. Pokud jste někdy fotili s Praktikou, budete jako doma. Jestli jste se k fotografii dostali až v době digitální a jste odkojení PSAM režimy, budete se muset chvilku zamyslet než ovládání dostanete pod kůži – ale pozor, je to návykové.

Nezbývá než nasadit objektiv a hledáček, vložit baterku a pustit se do focení. Ano, nasadit hledáček. To je asi poslední zvláštnost systému, protože tělo má možnost hledáček sejmout a udělat z přístroje kompaktnější kostku. Nebo jej naopak vyměnit za výklopný hledáček, který oceníte nejen při práci v ateliéru.

Recenze Fujifilm GFX50s: výklopný hledáček.

Výklopný hledáček je možné nejen naklonit nahoru dolů, ale také pootočit doleva a doprava. Zdroj: Fujifilm.

Jak s Fujifilm GFX50s fotit

Po zapnutí a pořízení prvních snímků je jasné, že je potřeba trochu upravit styl práce. Obrovský a ostrý hledáček podává až zahlcující množství informací. S prvním namáčknutím spouště se ale začínají projevovat první omezení.

Kontrastní ostření funguje za dobrého světle skvěle, přesto ale nesahá ani po kotníky zrcadlovkovým standardům. A vrací vás tak o několik let zpátky. Zpomalený zvuk závěrky “ča-čank” doprovázený znatelným zatemněním hledáčku rozhodně nedává možnost pálit rychle za sebou.

Ale pozor! Tohle je jiný svět s jinými pravidly a Fujifilm je ve skutečnosti v této kategorii ten z lepších.

Naštěstí tady přichází na pomoc bezzrcadlovkové DNA, díky kterému nejen že nekope zrcátko, ale fotoaparát se chová shodně při focení na displej a s hledáčkem. Umožňuje tak umístit ostřicí bod prakticky kamkoliv, na zaostřované místo zazoomovat nebo kontrolovat histogram před pořízením snímku.

Přesto je potřeba oproti práci s menšími formáty zpomalit. Musíte si hlídat, jestli zaostřovacímu systému překládáte dostatečně kontrastní plochu, a vyčkat na správný moment.

Větší formát jednoduše podléhá jistým fyzikálním omezením. Při ostření se pohybuje větší množství skla po delší dráze, velký snímač vyžaduje větší mechanismus závěrky a nakonec musí zpracovat větší množství dat a uložit je do výsledných 50MPx RAWů. V nekomprimované podobě mají daleko přes 100 MB a obsahují opravdu hodně informací k dalším úpravám v Zoner Photo Studiu.

Seznamte se s fotkami ze středoformátu

Tím se dostáváme k tomu, co zajímá asi všechny. Mají soubory z GFXka onen bájný „středoformátový vzhled”? A v čem vlastně spočívá? Půjdeme pěkně bod po bodu.

  • Rozlišení 50 MPx je naprosto úžasné. Detaily, které je schopný takový čip reprodukovat, jsou prostě ohromující. Často jsou až za hranicí použitelnosti. V obrovských souborech je totiž vidět sebemenší nedokonalost, kterou byste rádi vyretušovali. Nicméně padesátimegapixelovou hranici pokořili také dnešní fullframové přístroje od Sony, Nikonu a Canonu, a tak to asi nebude hlavní důvod, proč se poohlížet po středoformátu.
  • Hloubka ostrosti je dalším důvodem, proč fotografové prahnou po větších čipech. Pokud ale srovnáte ekvivalentní ohniska, správně započítáte clonu a vytvoříte stejný záběr, zjistíte, že s běžnou fullframe technikou dosáhnete menší hloubky ostrosti než se středoformátem.
  • Komprese objektivu je pojem, který se často používá ve spojení se středoformátovým vzhledem. Očekává se, že standardní objektiv u středoformátu (80  mm) komprimuje obraz víc než standardní objektiv u fullframu (50 mm). Je to velmi časté nepochopení. Objektiv neurčuje kompresi. Kompresi určuje vzdálenost od fotografovaného objektu (správné by bylo použít slovo perspektiva). A pak je to jen otázka požadovaného výřezu scény a zvoleného ohniska. Zachováte-li tedy stejný záběr u obou standardních objektivů, dostanete stejnou perspektivu.
  • Dynamický rozsah a s ním spojená barevná reprodukce a šum je to, co odlišuje tyto systémy. Ale jak je možné že i Sony a Hasselblad tvrdí, že mají 15EV dynamický rozsah? Rozdíl je v kvalitě tohoto dynamického rozsahu. Nejde jen o to vytáhnout detaily z tmavých částí snímku, ale také zachovat jejich barevnou informaci v co nejčistší podobě – tedy bez šumu. Těží z toho portrétní fotografové, kteří získají více přechodů v pleti, nebo například fotografové architektury a krajiny, kteří mají větší prostor pro zachycení scény bez nutnosti použít složitější postupy. Nicméně bavíme se tu opravdu o špičce ledovce.

Fujifilm GFX50s: radost i starost

Středoformát vám nenabídne zázračnou kvalitu a neposune skokově vaše možnosti fotografování. Nenabízí nic, co byste nebyli (do jisté míry) schopni získat s menšími formáty. Naopak vám v jistém slova smyslu přidá více starostí než volnosti. Nicméně profesionálům ve specifických situacích nabídne extra výsledek, který jim usnadní život při postprodukci.

Fujifilm GFX pak vytváří dokonce cenově přijatelný vstup do středoformátu. Vím, i mě to zní divně, ale když to srovnáte s milionovými částkami za Phase One nebo Hasselblad, začne vám to dávat smysl.

Recenze Fujifilm GFX50s: vzorový snímek – interiér.

Recenze Fujifilm GFX50s: vzorový snímek – architektura.

Recenze Fujifilm GFX50s: vzorový snímek – portrét.

Recenze Fujifilm GFX50s: vzorový snímek – tráva.

Recenze Fujifilm GFX50s: vzorový snímek – louka.

Vybral jsem snímky s poměrně komplikovanou scénou – nekvalitní světlo, protisvětlo, podexponovaná pleťovka, vysoce kontrastní scéna a podobně. Se vším si Fujifilm poradil brilantně. Není problém posunout expozici o 4 nebo 5 EV, aniž by se obraz sesypal.

Co si myslíte vy? Je technologický pokrok v oblasti bezzrcadlovek a procesorů schopen překonat nevýhody středoformátu? Dokáže snížit jeho cenu tak, aby byla přijatelná i pro běžné smrtelníky? Šušká se, že Fujifilm brzy přijde s levnější verzí, která začne konkurovat fullframovým ekvivalentům.

Nebo je to slepá ulička a vydáme se cestou miniaturizace, protože velké čipy nenabídnou dostatečně silné argumenty? Podělte se s námi o svůj názor v diskuzi pod článkem nebo třeba na naší facebookové stránce.

Fotoaparát Fujifilm GFX50s laskavě zapůjčila společnost Fujifilm.

Poslední aktualizace 12. června 2018

3 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Jan Kupčík

Honza fotí už přes deset let. Začal s německou Praktikou a postupem času se prokousal skrze domácí černobílou fotografii k fotografii digitální a barevné. Zajímá se především o portrétní a sportovní fotografii. Rád pracuje s přirozeným světlem a pevnými objektivy. V „Zoneru“ začal pracovat před dvěma roky v oddělení marketingu, aktuálně se stará především o galerii Zonerama.com.

Číst všechny články.

Komentáře