Už jste si jistě mnohokrát na nějakém místě řekli, že je to skutečný ráj pro fotografy. Na Madeiře může tahle věta získat zcela nový rozměr. Hlavním důvodem je obrovská rozmanitost koncentrovaná na velmi malém území. Představte si, že se za hodinu jízdy autem dostanete z tropického města na úroveň moře přímo na horu, která je vyšší než 1800 m n. m. (naše Sněžka). Pokud byste si chtěli někde vyzkoušet co nejvíc fotografických situací, tenhle ostrov je to pravé místo.

Madeira je sice ostrov uprostřed Atlantského oceánu, ale lépe si ji představíte jako vrchol mohutné vyhaslé sopky, která vystupuje ze dna oceánu. Většina měst a vesnic na Madeiře je soustředěna po jejím obvodu, a teplota zde jen zřídka klesá pod dvacet stupňů. 

Ve vnitrozemí se naopak rozprostírá mohutné pohoří, kde se střídají slunce s deštěm, neproniknutelná mlha s dalekými výhledy a suché, větrem ošlehané skály s vlhkými vavřínovými lesy. Každý si zde najde něco pro sebe. Podívejme se blíže na to, co stojí za vidění a fotografování.

Moře, kam až oko dohlédne

Madeira není úplně koupací destinace. Tu a tam se sice nějaká písečná pláž najde, ale především budete na každém metru míjet ostré skály, vysoké útesy a různé lávové útvary, které vám připomenou Island. Nejlepší je ovšem počkat na konec dne, kdy se slunce začne rozlévat po skalách a spolu s rozbouřeným Atlantikem vytváří neuvěřitelné scenérie.

Ideálním místem je v tomhle ohledu vyprahlý skalní výběžek São Lourenço. Vede jím značená stezka, kterou celý den čile proudí turisté. Vyplatí se proto počkat do večera a ideálně tady strávit i noc. Téměř na samém konci najdete také oficiální tábořiště. No a správný fotograf si také nezapomene přivstat, protože ráno dělá slunce divy.

Lesy, jako z Pána prstenů

Procestoval jsem celou Skandinávii, ale až na Madeiře jsem našel lesy, které jako by vypadly přímo z Tolkienových knih. Zvlášť když si vzpomenete na prastarý les Fangorn, který obývali Entové. Lesy na Madeiře jsou také velmi staré a původní. Proto se taky dostaly na seznam světového dědictví UNESCO. 

V nejvyšších polohách najdete vřesovce a jalovce, které se ohýbají do všemožných stran a tvarů. Zejména v mlze je to velmi fotogenické. 

Nejfotografovanějším místem je jednoznačně les Fanal. Těžko popsat kouzlo tohoto místa. Na louce se tyčí bizarně ohnuté staré vavříny a kolem nich se pasou krávy. Díky své specifické poloze se do Fanalu neustále zvedá mlha z Atlantiku. Je nízká, hustá a často se skrze ní prodírá slunce, což poskytuje skvělý efekt pro focení siluet fauny i flóry. 

Nejlepší příležitost zažít tohle divadlo máte opět ráno a večer, a také zde najdete oficiální místo pro kempování. 

Pamatujte jen na to, že jak v mlze, tak ve vavřínových lesích je obrovská koncentrace vlhkosti. A vlhkost není přítelem naší techniky. Proto bude lepší nechat foťák v batohu nebo v pouzdře a vytahovat ho, jen když to stojí za to.

Drsné vnitrozemí

Kdybych měl opět sáhnout po tolkienovském přirovnání, tak bych si ve vnitrozemí vzpomněl na Mordor. Strmé skály, tmavé čedičové barvy a nekonečné schody. Měkké části hornin se v centrálním masivu rozpadly a obnažily pevné skalní věže a různé útvary, které probouzejí fantazii. Nejvyšší vrchol se tyčí do 1862 metrů a za dobrého počasí je z něj vidět celý ostrov. 

Hned pod vrcholem je chata s ubytováním, kde si můžete udělat „base camp“ a odtud vyrážet fotit dle aktuálního počasí.

Ve strmých skalách jsou navíc vytesané schody nebo proražené tunely, tudíž nemusíte mít obavy z pádu do prázdna. Počasí se v těchto výškách rychle mění, takže si budete moci vychutnávat stále nové pohledy a výhledy. Kromě nejvyššího vrcholu jsou dalšími fotogenickými vrcholy Pico do Arieiro, Pico Grande anebo Bica da Cana.

Stovky kilometrů levád

Levády jsou v podstatě zavlažovací kanály, které rozvádějí vodu z vlhčí severní části ostrova na sušší jih. Na Madeiře se začaly levády budovat již v 16. století a jde o stovky kilometrů tras, které se využívají i jako turistické trasy. Mnohdy jsou vytesány přímo do kolmých skalních stěn, což umožňuje navštívit i divoké a jinak nepřístupné části ostrova. 

Mezi nejfotogeničtější levády patří Levada das 25 Fontes, Levad do Alecrim, Levada do Caldeirão Verde nebo meně známá Levada das Rabaças a Levada dos Cedros. Nejkrásnější nakonec může být ta, kterou si najdete na mapě a vydáte se po ní bez většího plánování.

V poklidném tempu madeirského venkova

Madeirský venkov není z fotografického hlediska příliš zajímavý. Místní vesničky mají sice své kouzlo, ale hodí se spíše k odpočinku a ke kulinářským zážitkům. Co vás jako fotografa zaujme víc, je okolí vesnic. 

Všude najdete neskutečné množství květin a keřů dovezených z celého světa. 

Vzhledem k tomu, že na Madeiře je tolik různých prostředí a mikroklimat, najdete zde vše od typických středoevropských rostlin přes exotické rostliny z Japonska nebo Jižní Ameriky až po madeirské endemity. Opravdová pastva pro oči i fotoaparát.

Několik praktických rad na závěr

Madeira je sice celoroční destinace, ale úplně nejlepší je vyrazit na jaře. Na ostrově všechno kvete, barvy jsou nádherně syté, a navíc se možná trefíte do některého z květinových festivalů. 

Nejjednodušeji se tenhle ostrov poznává autem. Autobusy zde fungují taky a značně díky nim ušetříte, ale chce to nutnou dávku improvizace, plánování a taky trpělivosti. Díky husté síti levád a horských stezek se dá Madeira projít i pěšky s batohem na zádech, ale to je skutečná výzva.