Inspirativní krajiny v protisvětle

Světlo je základem fotografie. Proto si také fotografové navzájem přejí „dobré světlo“. Jenže jaké je dobré světlo? Zvláště v krajinářské fotografii neexistuje jednoznačná odpověď. Z technického hlediska se patrně nejsnáze fotí, když slunce osvětluje objekt či výhled do krajiny přímo před fotografem za plného svitu. Někdo má však raději nepřímé světlo a zamlžené snímky. Mnozí krajináři nedají dopustit na ranní a večerní snímky, když se slunce nachází nízko nad horizontem a dává možnost experimentovat s různými úhly světla. A právě tehdy mohou vzniknout i záběry, při jejichž pořízení se slunce nachází proti objektivu, ať již mimo záběr nebo dokonce přímo v něm.

Jistě to znáte. Z rozhledny, kam jste dorazili v pozdním odpoledni, je nejlepší výhled právě na západ. Tam ale zrovna svítí slunce a krajinu halí opar. Máte-li možnost, přijďte jindy. Tohle se fotí fakt blbě. Ale existují situace, kdy lze protisvětlo využít a  tím otočit  zdánlivou nevýhodu ve výhodu. Stačí se jen koukat kolem sebe, nad záběry trochu přemýšlet a být kreativní. Prošel jsem svůj archiv a zjistil jsem, že v něm mám nemálo fotografií postavených na faktu, že jsem neměl slunce při jejich pořizování za svými zády, aniž bych s tím prvoplánově počítal. Budu vám tedy vyprávět příběhy několika z nich, které vznikly většinou spíš náhodou a pocházejí z různých míst mých cest.

Ranní Istanbul při tzv. zlaté hodině. Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/125 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm. Po úpravě v ZPS a po ořezu. Vyfoceno 12. června v 6.25 místního času.jpg

Ranní Istanbul při tzv. zlaté hodině.
Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/125 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm. Po úpravě v ZPS a po ořezu. Vyfoceno 12. června v 6.25 místního času.

Jak na focení v protisvětle?

Fotografování s využitím protisvětla je všeobecně technicky náročnější než focení nasvícených objektů a vyžaduje jistou míru uživatelských zkušeností s fotoaparátem, chcete-li dosáhnout dobrých výsledků. I malá změna parametrů či kompozice může výsledek zcela zásadně změnit. Logicky z toho tedy vyplývá, že fotoaparát s ručním nastavením clony, času, vyvážením bílé, měřením expozice a nastavením ostřicích bodů je předpokladem k úspěchu. S automatickým nastavením v kompaktním fotoaparátu budete muset více experimentovat, protože výsledek může být zcela odlišný od vašich představ. Navzdory tomu však můžete pořídit zajímavé „úlovky“, byť třeba nebudou tak technicky dokonalé.

Jihozápadní výhled z Velkého Rozsutce na Malé Fatře. Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/125 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 36 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu.jpg

Ranní výhled z Kriváně na Malé Fatře.
Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/800 s, F11, ISO 100, ohnisko (EQ35) 84 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 9. září v 9.15.

Techniku fotografování v protisvětle nelze jednoduše zobecnit. Jiné nastavení fotoaparátu je vhodné pro focení západů a východů slunce, zcela odlišné budou vyžadovat další typy scén popsaných v tomto článku. Záleží nejen na typu scény, ale též na denní době, počasí, ročním období, konkrétních světelných podmínkách a pozici fotografa. Neexistují konkrétní vhodné clony, časy a metody expozice, berte tedy popsané především jako inspiraci. Při fotografování je také třeba brát v úvahu fakt, že scéna může mít jen časově omezené trvání a nemusíme na ni mít dost času. Štěstí přeje připraveným a pohotovým, ale to ostatně platí ve fotografii obecně.

Ve správnou chvíli na správném místě

V krajinářské fotografii je vliv směru světla zcela zásadní. Na stejném místě pořídíte v jeden jediný den zcela odlišné snímky po ránu, v poledne a večer. Pár hodin od sebe dělí diametrálně odlišné záběry. Víc než kde jinde tedy platí, že je třeba být ve správnou chvíli na správném místě. Proto také u všech fotografií uvádím čas a datum jejich pořízení.

Při svých cestách se zpravidla moc nevracím na stejné místo a i při okružních výletech se jen výjimečně jdu stejnou cestou. Při cyklistické cestě okolo Černé Hory jsem ale uskutečnil výšlap na horu Lovćen ke zdejšímu mauzoleu od hladiny moře v zálivu Boka Kotorská. Člověk ani nemusí stoupat až na vrchol, už po cestě z historického města Kotor je za svoji dřinu odměněn úžasným výhledem na patrně nejkrásnější záliv Jadranu. Stoupá se po západním svahu a cesta zpět k moři vede prakticky stejně.

Dvakrát Boka Kotorska (foceno z různých stanovišť). Obojí Olympus E-510, objektiv 14-42 mm. Vlevo: 1/160 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 28 mm, vyfoceno 27. července v 10.37. Vpravo: 1/60 s, F20, ISO 100, ohnisko (EQ35) 28 mm, vyfoceno 27. července v 18.34. Obojí upraveno v ZPS, po ořezu.

Dvakrát Boka Kotorska (foceno z různých stanovišť).
Obojí Olympus E-510, objektiv 14-42 mm. Vlevo: 1/160 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 28 mm, vyfoceno 27. července v 10.37. Vpravo: 1/60 s, F20, ISO 100, ohnisko (EQ35) 28 mm, vyfoceno 27. července v 18.34. Obojí upraveno v ZPS, po ořezu.

Zatímco dopoledne byl záliv téměř ideálně nasvícen, odpoledne již ostré slunce svítilo přímo proti objektivu. Při expozici jsem tedy výrazně přiclonil a získal tak tmavý snímek prakticky bez barev se siluetami hor a výrazným odrazem slunce na hladině. Vysoká hodnota clony také způsobila jev, který kolem světelného zdroje vytvořil paprsky, jejichž počet je roven dvojnásobku počtu lamel irisové clony fotoaparátu. Snímek není technicky ideální, ale po úpravě kontrastu je svým způsobem zajímavou náladovou fotkou.

Inspirace v mlze a oparu

Když přijde podzim, polehávají v údolích mlhy nezřídka po většinu dne. Neříkám, že ty samy o sobě nemohou být fotografům inspirací pro ponuré fotografie, ale já se v takovém počasí mnohem raději vydávám za sluncem na vrcholy hor, odkud jsou mlhy focené shora vděčným námětem podzimních fotografií. V kombinaci s protisvětlem se však inverze stává ještě zajímavější.

Přesně takovéto vzpomínky mám na přechod hřebene Kriváňské Malé Fatry ze začátku října 2010. Když jsem se dostal z mlžného údolí, naskytly se mi nezapomenutelné výhledy na barevné kopce, pod nimiž leželo bílé moře mlhy. Když se mlha začala rozpouštět, měnily se bílé peřiny pomalu na lehký opar, kterým procházely paprsky slunce. Ty jsou v tomto ročním období již nízko na obloze a pozvolna odkrývají pohled na hory, které byly předtím ukryty.

Jihozápadní výhled z Velkého Rozsutce na Malé Fatře. Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/125 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 36 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu.

Jihozápadní výhled z Velkého Rozsutce na Malé Fatře.
Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/125 s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 36 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu.

Na podobný efekt však není třeba čekat na podzimní ranní mlhy. Vrchol Hochswab (2 277 m) skýtá daleké výhledy na sousední horské skupiny Severních vápencových Alp. Toho zářijového večera, když se slunce v podvečer přiklonilo k horám, se u hor na západě začaly v protisvětle rýsovat pouze jejich siluety. Díky vzduchu nasycenému vodní parou vytvářející opar, kterému meteorologové říkají kouřmo, však nesplynuly v jednolité tmavé panorama. Sluneční paprsky, které jím pronikaly, rozlišily jednotlivé různě vzdálené horské masivy sytostí. Čím dále ode mne, tím více se v oparu hory ztrácely. O chvíli později se již slunce dostalo těsně nad horizont a vytvořilo typický obrázek zapadajícího slunce. Snímek se zbarvil do červena, hory se postupně začaly spojovat v jednu černou siluetu a dominantním prvkem snímku bylo zapadající slunce. Stále ale bylo možné rozlišit jednotlivé řady horských skupin. Stejný záběr jsem pak ještě zopakoval ráno. Byl to však naprosto všední snímek z hor, v němž navíc kvůli rannímu oparu hory po světle splývaly, takže se ani moc nepovedl.

Hochschwab Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/200 s, F9.0, ISO 100, ohnisko (EQ35) 64 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 9. září v 19.15.jpg

Vrchol Hochschwab.
Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/200 s, F9.0, ISO 100, ohnisko (EQ35) 64 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 9. září v 19.15.

Když slunce vstává nebo jde spát

Právě večer a ráno jsou charakteristické časy pro focení v protisvětle. Patrně nejtypičtějším případem, kdy se slunce přímo objeví v záběru, je jeho západ nebo východ. Asi každý fotograf si již vyzkoušel vyfotit takovou situaci. Slunce nízko nad horizontem zbarví oblohu do ruda, což je dáno lomem světla. Při vhodném nastavení expozice se barvy zvýrazní a na scéně zdůrazní kontrast, čímž vznikne charakteristicky zbarvený a tak trochu kýčovitý obrázek. Vědom si toho, že „kýč je věčný“, také já, pokud mám právě příležitost, vezmu při západu nebo při úsvitu svůj foťák a mačkám spoušť.

Jedna z věcí, která rozhoduje o „všednosti“ záběru, je jeho reprodukovatelnost. Západ slunce nad mořem? Pěkné, ale to už přece nikoho nebere! Lze ho vyfotit stejně tak v Chorvatsku, jako v Itálii i kdekoliv jinde z pláže. Přesto si ho rád vždycky „cvaknu“. Protože scéna západu či východu slunce je kontrastní, je vhodné do popředí umístit nějaký objekt: strom, město, hory, postavu/postavy…, zkrátka něco, co fotografii oživí, nejčastěji formou siluety

Před několika lety jsme s přáteli jeli po dvakrát obdivovat krásy jižní Francie, která je nepřebernou studnicí inspirace pro fotografy. Mezi jinými snímky, které jsme z jedné této cesty přivezli, mne zaujal snímek mého kamaráda Rudy, který nelenil pro pořízení snímku zalehnout až k zemi a vyfotil západ slunce u jezera Lac du Salagou z úplně jiné perspektivy. Zvláště zajímavé jsou prosvítající klasy trávy, ale k využití světla k prosvícení objektů se ještě dostanu dále.

Západ slunce nad jezerem Lac du Salagou. Minolta DiMAGE 7i, 1/180 s, F4.0, ISO 100, ohnisko (EQ35) 28 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 6. června ve 20.42. Foto: Rudolf Weissbrod

Západ slunce nad jezerem Lac du Salagou.
Minolta DiMAGE 7i, 1/180 s, F4.0, ISO 100, ohnisko (EQ35) 28 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 6. června ve 20.42. Foto: Rudolf Weissbrod

V deltě řeky Rhôny na jihu Francie žijí hejna plameňáků, jako na jediném místě v Evropě. Při cyklotoulkách mezi poloslanými močály jsme s kamarády nafotili spoustu pěkných záběrů těchto nádherných a elegantních opeřenců. Na cestě za nimi stáli dva protivníci: vítr a komáři. Přes den jsme si užili větru mistralu. Ten, když ten večer utichl, sesypala se na nás hejna komárů. Zatímco já jsem se staral o dotěrné komáry, aby neskončili v polévce, kamarád Ruda byl pohotový a vyfotil hejno plameňáků proti slunci. Vznikl tak docela zajímavý a neobvyklý snímek.

Plameňáci v Camargue. Minolta DiMAGE 7i, 1/750 s, F6.7, ISO 100, ohnisko (EQ35) 200 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 6. června ve 21.03. Foto: Rudolf Weissbrod

Plameňáci v Camargue.
Minolta DiMAGE 7i, 1/750 s, F6.7, ISO 100, ohnisko (EQ35) 200 mm. Upraveno v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 6. června ve 21.03. Foto: Rudolf Weissbrod

Když se na něj podrobně podíváte, nejdete v něm přesně to, co v mnoha jiných podexponovaných snímcích: šum. Toho se dá ale poměrně snadno zbavit. Šum je totiž viditelný pouze v ploše, která má poměrně úzké spektrum odstínů. Pomocí nástroje odstranění šumu v programu Zoner Photo Studio lze tento jev úspěšně odstranit.

Šum v konkrétní barevné části odstraníte tak, že kapátkem odeberete odstín barvy a barevný šum redukujete vytažením křivky v oblasti, kterou nástroj identifikoval, tažením křivky směrem nahoru. Výsledný obrázek doporučuji následně lehce doostřit, aby se zvýraznily hrany, které úprava šumu také zasáhne.jpg

Šum v konkrétní barevné části odstraníte tak, že kapátkem odeberete odstín barvy a barevný šum redukujete vytažením křivky v oblasti, kterou nástroj identifikoval, tažením křivky směrem nahoru. Výsledný obrázek doporučuji následně lehce doostřit, aby se zvýraznily hrany, které úprava šumu také zasáhne.

Na úhlu pohledu záleží

Západ slunce hned tak úplně neopustím. Při letošní cestě na Istrii jsem už po ránu balil poslední věci do auta před návratem domů, když se nad mraky, které ležely nad Jaderským pohořím, vyhouplo slunce. Seběhl jsem proto k vodě a přemýšlel nad zajímavým snímkem. V tu chvíli jsem uslyšel v přístavu na sever od sebe zvuk motorového člunu. Rybář se vydával na hladinu a kolem něj kroužili mořští racci. Ihned jsem k němu otočil svoji pozornost a vyfotil ho postupně od severu k východu tak, jak ujížděl na volné moře. Tím, jak se rybář postupně dostával v záběru proti slunci, postupně se zkracoval čas a zvyšovala clona záběru. Nebyl čas něco na foťáku nastavovat, vše jsem riskl vyfotit na automat, což je jen důkazem, že dobrý foťák to zvládne, když víte, jak s ním fotit. U prvních dvou snímků není ani nijak dokonalá kompozice.

Rybář v Rijeckém zálivu u Ičići. Vše Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55. (A) 1/80s, F5.6, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm. (B) 1/125s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm (C) 1/320s, F11, ISO 100, ohnisko (EQ35) 72 mm (D) 1/400s, F13, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm Po drobných úpravách v ZPS a po ořezu. Vyfoceno 7. září v 6.58

Rybář v Rijeckém zálivu u Ičići. Vše Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55.
(A) 1/80s, F5.6, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm.
(B) 1/125s, F7.1, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm
(C) 1/320s, F11, ISO 100, ohnisko (EQ35) 72 mm
(D) 1/400s, F13, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm
Po drobných úpravách v ZPS a po ořezu. Vyfoceno 7. září v 6.58

Na čtyřech po sobě jdoucích záběrech je vidět, jak moc záleží na úhlu podhledu, a to doslova. První snímky prozrazují, jak hodně oblačnosti leželo nad Dinárským pohořím u Rijeky a že to, co pak na posledním snímku vypadá jako vysoké hory na protějším břehu, jsou ve skutečnosti mraky, nad které se slunce dostalo až se zpožděním. Podle mne osobně je nejlepším záběrem až ten úplně poslední, protože má největší kontrast a nejvýraznější barvy, zkrátka je nejkýčovitější, ale někomu se možná bude víc líbit předcházející snímek.

Když slunce prosvěcuje

Už jsem tu několikrát zmínil své výlety v horách, při kterých čerpám inspiraci. Při jednom takovém výletu na konci srpna v Alpách mne zaujala pavučina na stromě. Sama o sobě by patrně na vzdálenost dvou metrů ve dne nebyla vůbec vidět, ale po ránu pokrytá kapičkami ranní rosy a v protisvětle se úplně skvěla. Proti jednobarevnému lesu a louce v pozadí byla nasvícena tak, že šlo spočítat každé její vlákno. Zkusil jsem více záběrů pořízených z různé vzdálenosti, ale zvítězil ten, který je přitažený bez oblohy a zároveň vzdálenější, neboť prosvícené žluté listy by bylo škoda neponechat.

Pavučina v babím létě v Alpách Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/80 s, F5.4, ISO 100, ohnisko (EQ35) 74 mm. Kontrast mírně upraven křivkou v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 22. srpna v 8.04.jpg

Pavučina v babím létě v Alpách
Olympus E-510, objektiv 14-42, 1/80 s, F5.4, ISO 100, ohnisko (EQ35) 74 mm. Kontrast mírně upraven křivkou v ZPS, po ořezu. Vyfoceno 22. srpna v 8.04.

Při svých toulkách na podzimní Pálavě cestou kolem vinohradu jsem fotil detaily zralých hroznů. Pak jsem si uvědomil, že hrozny jsou průsvitné, takže by mohly vypadat dobře v protisvětle. Jeden ze záběrů jsem situoval tak, aby slunce, které hroznům pomáhá zrát, bylo lehce vedle. Úplně se to nepovedlo podle představ, fotka má celkem dost chyb, ale tak už to u fotek v protisvětle může nastat. Když už není úplně dokonalá, co ji trochu upravit v počítači a trochu ji zatraktivnit. Využil jsem k tomu dvou šikovných nástrojů v Zoner Photo Studiu. Jednou z novinek verze 17 je funkce odlesk objektivu. Ta simuluje optické jevy, které se mohou objevit na snímku pořízeném právě v protisvětle. Abych snímek zvýraznil, ve druhém kroku jsem na něj aplikoval efektový filtr Vitality ze série předpřipravených rychlých filtrů. Co říkáte na výsledek?

Pálavské hrozny. (A) Původní snímek, Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/60 s, F5.0, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm. Vyfoceno 20. září v 9:34. (B) Po aplikaci efektu Odlesk objektivu v ZPS, (C) po aplikaci rychlého filtru Vitality v ZPS.

Pálavské hrozny.
(A) Původní snímek, Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/60 s, F5.0, ISO 100, ohnisko (EQ35) 88 mm. Vyfoceno 20. září v 9:34. (B) Po aplikaci efektu Odlesk objektivu v ZPS, (C) po aplikaci rychlého filtru Vitality v ZPS.

Neobvyklé tipy na konec

Všechny výše uvedené případy protisvětla jsou celkem tradiční. Ve svých fotografiích jsem objevil i další zajímavé případy, kdy na fotce hraje protisvětlo hlavní roli.

Už jsem na sebe prozradil svoji slabost pro romantické západy a východy slunce. Při letošním podzimním přechodu Velké Fatry jsem zabrán do večeře málem prošvihl brzký západ slunce. Když jsem vyběhl před chatu, slunce již právě zapadlo a zůstal za ním nad horizontem červený pás. Ten postupně přecházel do tmavě modré až černé. Hlavním objektem na snímku byla silueta solitérního smrku, kterému sekundoval srpek měsíce. Vznikl tak zcela originální večerní snímek. Obloha je plná šumu vzhledem k vysokému ISO, ale nakonec jsem si řekl, že to k takovéto fotce patří a proč jej redukovat.

Večer na Kráľovej studni. Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/40 s, F4.0, ISO 1600, ohnisko (EQ35) 46 mm. Vyfoceno 27. října v 17.04.jpg

Večer na Kráľovej studni.
Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/40 s, F4.0, ISO 1600, ohnisko (EQ35) 46 mm. Vyfoceno 27. října v 17.04.

Na konec mám záběr, který je zvláštní tím, že se za ním musí do oblak. Turecká Kapadokie je úžasný kraj plný skalních měst těch nejbizarnějších tvarů, obrovská inspirace pro fotografy. Právě ty mohou být atraktivní součástí snímků v protisvětle. Za západy slunce tu dokonce místní agentury pořádají organizované vyjížďky na vyhlídky. A za východy slunce se tu létá balónem! Ranní nebe tak prakticky každý den zaplní desítky horkovzdušných balónů. Pohled z balónu zcela změní váš pohled na tuto krajinu. Zajímavé je ale také pozorovat ostatní balóny, které na obloze perfektně dotvoří snímek, jenž byl pořízen přímo v tom největším protisvětle, kdy se slunce nachází v záběru.

Balóny nad Kapadokií. Jeden z mnoha snímků pořízených v protisvětle. Foceno ve výšce 530 metrů nad zemí (1 675 m n. m.), v pozadí na snímku je 3 917 metrů vysoká vyhaslá sopka Erciyes Dağı. Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/200 s, F10, ISO 1000, ohnisko (EQ35) 38 mm. Vyfoceno 10. června v 6.02 místního času.jpg

Balóny nad Kapadokií. Jeden z mnoha snímků pořízených v protisvětle.
Foceno ve výšce 530 metrů nad zemí (1 675 m n. m.), v pozadí na snímku je 3 917 metrů vysoká vyhaslá sopka Erciyes Dağı. Canon EOS 100D, objektiv EF-S 18-55, 1/200 s, F10, ISO 1000, ohnisko (EQ35) 38 mm. Vyfoceno 10. června v 6.02 místního času.

Nechte se inspirovat

V článku jsem ani zdaleka nepostihl všechny varianty focení v protisvětle. Chybí tu například něco podrobněji o odlescích, nezmiňuji vůbec difúzní rozptyl kužele světa v mlze (tzv. Tyndallův jev), mohl bych psát více o samotné technice, například o používání sluneční clony atp. Třeba se k tomu vrátím po čase v některém dalším článku. Snad ale pro vás budou uvedené příklady dostatečnou inspirací, jak pořídit neobvyklé a atraktivní záběry. Ty klasické pohlednicové nafotí „každý“. Protisvětlo je však téměř zárukou, že váš snímek bude mít jedinečnou atmosféru a bude neopakovatelný. Přeji dobré protisvětlo!

Poslední aktualizace 9. ledna 2015

202 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Jaromír Krejčí

V Zoneru pracuje od roku 1998, ale s firmou je spojen prakticky od jejího začátku. Jeho největším koníčkem je aktivní turistika a zajímá se o vše, co s tím souvisí, tedy i o fotografování, zejména krajiny a architektury. Fotoaparát s sebou bere na všechny své cyklistické cesty po Evropě i na hory, kde neváhá fotit zrcadlovkou zavěšen současně na laně jištěné cesty. Fotografie pořizuje především jako součást deníku svých cest s minimální výbavou. Své cestovatelské zkušenosti publikuje mj. v časopisu Cykloturistika a na webu Cyklostránky.eu.

Číst všechny články.

Komentáře