Focal length blending: Jak dostat do jedné fotky perspektivu dvou různých ohnisek

Široký objektiv zabere krásný záběr do hloubky, ale vzdálené hory na něm perspektivně smrsknou na hrbolek na horizontu. Řešením je technika zvaná focal length blending (nebo zoom stacking) – spojení dvou i více snímků pořízených různými ohnisky do jednoho výsledku, který vypadá přirozeně, i když takhle nevznikl. Ukážeme vám, jak fotky nafotit, kam v obraze umístit přechod mezi nimi a jak se vyhnout nejčastějším chybám, na které při skládání narazíte.

Speciální technika, o které se běžně nedozvíte, ale přitom není složitá a pomůže vám při řešení skoro nemožného. To vše jen s trochou představivosti a rychlé práce s maskami na počítači.

Popisovaná metoda vám pomůže, když fotíte krajinu a chcete do ní přinést hloubku tím, že zahrnete do záběru i něco blízkého. Jenže to často znamená použít široký objektiv a tím se pozadí perspektivně zmenší. Původně majestátní hora je pak jen hrbolek na horizontu. Tato situace však má řešení.

Kombinování ohnisek

Myšlenka je jednoduchá: pořídit dva záběry různými ohnisky a ty později spojit dohromady.

Zdá se to jako otravná práce, ale vlastně je celý proces rychlý a i focení samotné je velmi jednoduché. Vzhledem k velké změně v perspektivě mezi fotkami není ani nutné mít aparát na stativu a stačí fotit obě fotky z ruky. Pokud při cestování v krajině míváte v ruce zoomový objektiv, je otázkou chvilky pořídit první snímek širokým ohniskem a druhý snímek přizoomovaný. Asi proto jsem na tuto techniku kdysi narazil pod názvem zoom stacking. Mnohem častější pojmenování je ale focal length blending.

Jak na to

Trik je v tom, mít na snímcích dost velký pruh nějakého dostatečně neutrálního prostředí, kde může vést předěl mezi oběma fotkami. Na předchozí fotce je to voda.

Při skládání ve vrstvách pak jednomu ze snímků vytvoříte masku, která bude plynule přecházet z bílé do černé právě v této oblasti. Jak ostrý přechod bude a kudy přesně povede, to je právě klíčová otázka a obvykle záležitost několika experimentů.

Finální fotka a maska, která ukazuje, kde se setkávají horní a dolní záběr

Teoreticky by předěl nemusel být plynulý, ale i ostrý – řekněme, že by se za skalním převisem skrývala přiblížená krajina. Ale většinou to pak znamená vyšší nároky na přesnost práce a tím i delší zpracování.

Také by v pozadí mohla být úplně jiná krajina. Pokud se o to pokusíte, tak se snažte, aby souhlasilo světlo. Fotit o kousek vlevo nebo vpravo je v pořádku, ale pokud se u jednoho ze snímků otočíte o 90°, divák pozná, že je něco špatně.

Vhodné oblasti na oddělení fotek

Mezi prvním a druhým snímkem se jednak výrazně změní perspektiva a také bude nějaká jejich část obětovaná plynulému přechodu. Pro předělovou oblast jsou tedy nepoužitelná ta místa na záběru, kde by si divák jednoho nebo druhého všiml. To se týká všech geometrických útvarů, jako jsou budovy, ale i koleje, vinohrady nebo přesně vysázený les.

Naopak velmi vhodná je voda, ale použitelné jsou i další přírodní oblasti, ať už je to na nich písek, suchá hlína nebo klidně i les. Klíčová je „náhodná pravidelnost“. Hustý lesní porost je v pořádku, ale jednotlivé stromy sem a tam na holé zemi představují velký problém.

Ke stromům se váže i další upozornění: i když se vám zdá, že jste našli ideální záběr s „územím nikoho“ uprostřed, raději si zkontrolujte, že kolem (blíž k vám) nerostou stromy nebo vyšší keře. Snadno se může stát, že některý se opticky dostane i do míst, kde byste rádi měli přechod v masce. Je mnohem jednodušší popojít o pár kroků vedle a podobným stromům se vyhnout.

Pozor na mraky

Další chyták jsou mraky nad krajinou, které vrhají stíny. Ty se pohybují až překvapivě rychle, takže je potřeba se trošku soustředit na přechodovou oblast, ať se nestane, že jeden snímek v těchto místech bude končit stínem a druhý bude začínat sluncem. Tento efekt nemusí vadit vždy a někdy je opravitelný lokálním zesvětlením nebo ztmavením jedné z vrstev, ale snadnější je se mu vyhnout.

Příprava fotek a úpravy

Před skládáním je potřeba fotky co nejvíce sjednotit. Zejména nastavte stejné vyvážení bílé a snažte se zhruba trefit i stejnou světlost v místě přechodu.

Samotné kombinování fotek není nic složitého, stačí otevřít modul Editor v Zoner Studiu a vložit je jako dvě vrstvy do jednoho obrázku. Vrchní vrstvě pak přiřadíte masku a do té nakreslíte gradient pomocí lineárního Přechodu (Shift+B) z černé do bílé. Během editace efekt okamžitě vidíte, takže během chvilky snadno masku doladíte.

Při složitějších scénářích se nebojte sáhnout po Štětci (B) a na problémových místech upravte masku ručně. Přechod vůbec nemusí vést rovně a ani není třeba, aby byl všude stejně ostrý.

Pokročilejší ukázka

Dělat přechod uprostřed vodní nádrže je snadné, proto si ukažme něco suchozemského a dokonce se dvěma přechody mezi celkem třemi snímky.

Ukázka je z brněnského lomu Hády, kde je z horního patra výhled na Brno a na část lomu níže. Jenže lom v popředí je tak velký, že širší objektiv vidí jen obrovskou prázdnou pláň s malinkým městem v pozadí. Teleobjektiv zase nezabere zajímavé blízké stromy, které jsou skoro kolmo dole pod pozorovatelem.

Udělal jsem tedy tři snímky, postupně ohnisky 24, 44 a 90 mm.

Aby vyniklo, jak velké je téměř čtyřnásobné přiblížení posledního, tady jsou všechny tři záběry zakreslené do jednoho.

Pro přechody jsem si vybral planinu v popředí. Nakonec jsem ji ale z nejširšího snímku smazal prakticky úplně včetně stromů vlevo a menší skalní římsy, která se táhne zleva doprava. První záběr tedy končí hned za trojicí stromů dole, zatímco další začíná až cestou.

Přechod mezi druhým a třetím snímkem je schovaný mezi množstvím stromů a i zde jsem použil trik: Spojil jsem prakticky dva různé lesy a vymazal jsem tím několik budov mezi nimi, zejména velmi světlý průmyslový komplex uprostřed, který příliš strhával pozornost (omlouvám se výrobci horkovzdušných balónů).

Výsledkem je snímek, který působí „normálně“ a naprosté většině Brňanů by na něm nebylo nic podezřelého.

Občasný, ale užitečný pomocník

Techniku spojování fotek pořízených více ohnisky rozhodně nevyužijete denně. Ale pomůže vám získat pohledy, které sice nejsou opticky reálné, ale vystihují charakter daného místa. Lidské oko se přizpůsobí, zaostří, vidí kontext a hloubku, ale fotografie je omezená a právě tento postup ji dostane blíž reálné atmosféře.