Vyfotit zvíře v jeho přirozených proporcích je velkou výzvou jak pro začátečníky, tak pro zkušené umělce.

Často se nám stane, že vyfotíme svého milovaného mazlíčka a výsledné fotografie se zděsíme. Namísto majestátního psa s ladnými křivkami na nás hledí obrovská hlava s křivýma ušima a malým tělem. Proč tomu tak je? Pravděpodobně jsme se dopustili jedné z častých chyb při focení zvířat.

1. Co nastavit na fotoaparátu

Zvířata na rozdíl od lidí většinou neposedí v klidu a nezaujmou dokonalou pózu. To má své výhody i nevýhody. Nevýhodou je častá rozmazanost a neostrost fotek. Proto je nutné předem zjistit vhodnou denní dobu, v níž se vydáme zvíře fotit (nejlépe brzy ráno nebo naopak k večeru, kdy slunce již není ostré, a tak se vyvarujeme přesvětleným snímkům), nastavit krátký čas závěrky a vhodně poupravit kompozici. Výhodou je pak to, že zvíře je přirozené – pohybuje se a vlní, nestojí nehybně a uměle, nešponují se v něm svaly jako lidem, kteří se snaží o křečovitý úsměv. Výsledkem je krásná a divoká fotografie, z níž čiší opravdová živost, radost a energie.

Fotíme-li tedy pohybující se zvíře, nastavíme si na fotoaparátu režim S (Clonová automatika). V tomto režimu volíme pouze expoziční čas, fotoaparát si sám nastavuje hodnotu clony:

• Pokud chceme, aby pohyb byl zachycený dokonale ostře a zmraženě, snížíme expoziční čas.
• Pokud chceme pohyb zachytit rozmazaně (např. při podtrhnutí vysoké rychlosti pohybujícího se objektu), expoziční čas zvýšíme.

Když tedy fotíme třeba koně, nastavíme si čas závěrky na hodnotu mezi 1/125–1/500 sekundy a zvýšíme ISO. V případě potřeby pak doladíme pomocí korekce expozice světlost či tmavost fotografie.

2. Úhel záběru

Jedním ze zásadních prvků fotografie je úhel záběru, neboli kam a jak se postavit při fotografování zvířete, což má velký vliv na výslednou atmosféru snímku. Nejprve si tedy zmapujeme okolí a postoj fotografovaného objektu. Pokud vyfotíme koně z nadhledu, bude působit otyle a s velmi krátkými nohami. Pokud jej naopak vyfotíme nepřirozeně zespoda, bude pravděpodobně působit podobně jako obří vycpaný mamut v muzeu. Nadhled i podhled je stejně nežádoucí, jako když fotíme lidi. Někdy se může hodit, ale snažme se ze začátku spíš o nejpřirozenější a nejvíce preferovaný úhel záběru – drobný podhled.

Některé fotky lze považovat za experimentální, ačkoliv jsou ve své podstatě vyfocené špatně. Mohou ovšem na někoho zapůsobit a přesto se zalíbit. Příkladem může být záběr následujícího typu, kdy je podhled extrémní. Kontrast koňské hlavy a nebe, včetně barev mraků a přirozeného zbarvení klisny, může zaujmout.

3. Výraz zvířete

Se zvířaty je to stejné jako s lidmi – pokud se člověk na fotografii tváří nepřirozeně či nehezky, fotografie nezaujme a přirozeně se pak divákům nelíbí. Výraz fotografovaného objektu pak na výslednou práci hraje téměř nejdůležitější roli. Snažme se proto vžít do těla zvířete, které fotíme. Dávejme si pozor na velkou hlavu, která se rozprostírá přes celý snímek či na velké křivé uši, které často působí nahlouple. Stejně tak je třeba dbát na správné proporce tělo – nohy. Opravdové splynutí s objektem umožní přirozenost výsledného snímku. Zvíře se stává skutečně živým tvorem, z něhož lze cítit emoce stejně silně, jako z pohledu lidí.

4. Vhodný ořez

Je dobré si předem promyslet, kam zvíře na fotografii umístíme. Pokud je zvíře v pohybu, je nutné opisovat daný pohyb po jeho směru, čímž vyjádříme samotný rytmus zvířete. Jinak fotka působí nepřirozeně. Pokud např. kůň běží zprava doleva, pak je nutné vlevo vyhradit dostatečný prostor, který podtrhne a zdůrazní dráhu koně. Kdybychom tuto dráhu koni usekli a ořízli, běžel by do prázdna a výsledná fotografie by byla na zahození. Srovnej:

Přemýšlejme proto vždy, kam zvíře hledí, běží a co nám svým pohybem říká.

5. Smysl pro detail

Ořez umožní člověku vnímat to, co je z fotografie nejdůležitější. Záleží jen na autorovi, co chce čtenáři ukázat. Je ovšem dobré pamatovat si, že stejně jako při focení lidí není dobré jim useknout kus hlavy, stejně tak není dobré zvířeti useknout v půlce uši. Pokud chceme docílit detailu, snažme se zaměřit na takovou oblast zvířete, u níž je lehké a běžné domyslet si kontext toho, jak ve skutečnosti vypadá. Jedná se o jakýsi vrozený cit, který nám udává, co je přirozené. Viz obrázek níže – na fotografii se zaměřuji na polo-usínající kotě, za nějž mluví jeho padající oči. Zvolila jsem tedy detailnější ořez, při němž každý pozná a chápe, že se jedná o kočku. Nejsou k tomuto poznání nutné uši, tělo či celé fousky.

6. Nebojte se netradičních okamžiků

Nebojte se experimentovat a fotit zvíře v situaci, která sice není běžná, ale má velkou výpovědní hodnotu. Předejdete tak nudné, chladné a nicneříkající fotografii. Namísto toho docílíte obrázku, z něhož čiší emoce.

7. Vyhraďte si dostatek času

Při focení zvířat je nejdůležitější trpělivost. Naši mazlíčci opravdu neposedí, a tak je třeba si na focení vyhradit dostatečný čas. Nedoporučuji focení ve stylu: vyjdu ven, blejsknu si kočku na Instagram a budu mít velký úspěch. Zkuste se zvířetem pobýt – vcítit se do jeho denní rutiny, chvíli si s ním hrát, povídat a pohladit jej. Navážete tak kontakt a na chvíli splynete s jeho světem. Budete schopni předpovídat i jeho další pohyb, a tak i samo focení bude jednodušší. Z fotografie pak bude cítit láska a cit.