V předešlých článcích jsme si ukázali několik tipů a doporučení pro fotografování produktů na bílém pozadí nebo fotografování produktů s odrazem na pozadí. Nejsložitější produktovou disciplínou je fotografování průhledných a odrazivých předmětů. Ukažme si, jak se s nimi vypořádat.

Průhledné předměty se fotí trochu jiným stylem než obvyklé matné nebo plastové věci. Sklo samotné obecně vlastně ani vidět není, jeho tvar vnímáme jen díky lomu světla. Znamená to, že sklo samotné sice nerozsvítíme, ale díky jeho tvaru se v něm zobrazují použitá světla, a pokud se světlo příliš rozptýlí, tak se v předmětu zobrazí barvy z celé místnosti. Z toho plyne: pokud možno je potřeba nesvítit moc okolo, a pokud se nám to nedaří, tak alespoň fotit v místnosti s bílými zdmi.

Ukažme si to na příkladu skleniček. Nejvíc přímočaré řešení je vrátit se k podkladovému černému sklu a použít jediné světlo na osvětlení zdi v pozadí, ostatní světla vypnout. Získáme tím světlé pozadí a produkty s tmavými hranami.

Možná je i opačná varianta, ke které potřebujeme naopak zrušit světlo z pozadí a použít dvě světla zezadu z boku. Tato světla se tentokrát zobrazí na hranách produktů. Musíme dbát na zvýšenou opatrnost, aby světla nerozzářila i zeď, takže buď opět použijeme voštinu (jenže ta může být v odrazu na předmětu občas vidět), nebo světla otočíme směrem od zdi. Druhý přístup opět předpokládá, že jsme v dostatečně velké místnosti a světlo se nám od zdí na opačné straně zase neodrazí zpět do pozadí.

To vše je možné kombinovat s jinými světly na pozadí, která opět mohou být i barevná a dodat tak život do scény.

Jemnější scénu s plynulým přechodem světla nám dovolí vytvořit například fotostůl z minulého článku, do kterého svítíme přes jeho průsvitnou desku zezadu (a volitelně i zespodu). Zde záleží na přesných pozicích světel, která se musí pečlivě vyladit. Můžeme pak dostat několik různých stylů. Na stolu není sklo, ale opálová poloprůsvitná deska, takže přijdeme o odraz.

I na fotostolu lze nasvěcovat zboku a vytvořit tmavé pozadí, ale opálová deska stolu se přece jen rozsvítí i pod předmětem. Obrázek můžete srovnat se situací s černým odrazivým sklem, kde jsme mohli na předmět svítit jakkoliv a podklad to neovlivňovalo.

Lesklé předměty

I když je focení lesklých předmětů v lecčems podobné skleněným produktům, tentokrát se obvykle nespokojíme se zachycením hran. Jenže lesklý produkt je obvykle viditelný až ve chvíli, kdy se v něm něco odráží. Protože to „něco“ nechceme nechat na náhodě, je žádoucí, abychom dostali co největší a nejlépe rozprostřené světlo, a to co nejblíže focenému objektu.

Zdálo by se, že ideální volba je fotografický stan a do určité míry je opravdu velmi užitečný. Jenže v případě velmi reflexivních objektů začnou být patrné i švy stanu spojující jednotlivé stěny.

Zde je to spíš na improvizaci a konkrétním rozmístění světel se softboxy.

Zatemnění místnosti je zde kritické. Zrcadlové povrchy rády odráží okna nebo rozsvícená stropní světla a jiné světelné zdroje. Pokud budete mít navíc smůlu a chytíte odrazy s různou teplotou bílé, čekají vás rušivé žluté (nebo modré) odlesky na předmětu.

Pokud nám vadí na lesklé naběračce zobrazený okraj softboxu, je nutné vytvořit plynulý přechod světla, například svícením skrz látku větší než je zdroj světla. Nejsložitější varianta tedy vypadá takto:

V tomto případě sice není rozdíl do očí bijící, ale lze jej zpozorovat například na hlavici a hlavně krčku naběračky na zmrzlinu.

Složitější kompozice

Jako ukázku přikládám scénu, která nemá jednolité pozadí a předmět, který je složitější než dosavadní příklady.

Už podle obrázku nastavení vidíte, že situace je o něco složitější:

Jsou zde čtyři světla, z nichž tři se starají o produkt: dvě jdou zepředu ze stran a jedno (kulatý beauty dish) svítí shora, aby vytvořilo světlou náběžnou hranu. Čtvrté světlo svítí také shora na pozadí a vytváří na něm hezký přechod.

Produkty také nemusí být jen statické:

Tato fotka vznikala na zemi na jednoduše nasvíceném papíru s předem zaostřeným fotoaparátem aktivovaným časovou spouští. Pak zbývalo udělat pár desítek pokusů s házením kostiček a vzniklo několik zajímavých fotografií.

Perlička ze zákulisí nakonec

Abych přidal ještě něco ze zákulisí, vybral jsem to, co osobně zatím hodnotím jako nejsložitější – focení spacáků pro firmu Prima outdoor. Záběr, jak to tehdy vypadalo, asi říká mnohé:

Kromě toho, že kolem byly přichystané spacáky, si můžete také všimnout, že ten aktuální je připevněný vertikálně na dřevěné konstrukci (která se na počítači vymaže). Spacák se také musí vycpat a správně naaranžovat, což je hodně práce, ale to se týká i jiných produktů. Tady totiž asi více než jinde platí, že focení je hlavně řešení problémů.