Zima na první pohled působí chudě – málo barev, málo rostlin, málo pohybu. Ve skutečnosti je ale plná detailů, které v jiných ročních obdobích nenajdete. V jinovatce objevíte jemné i pichlavé tvary a led v sobě skrývá zamrzlé bubliny i květy rostlin. Zimní makro bývá minimalistické, v čistotě vynikají struktury a také kapky tajícího ledu promění obyčejnou větvičku nebo zmrzlou trávu v překvapivě fotogenický motiv.

Zimní světlo

Zimní světlo je pro makro jako dělané. Slunce je nízko i uprostřed dne a světlo je měkké, rozptýlené. Mraky zase fungují jako obrovský difuzér, takže detaily ledu a jinovatky vyniknou bez ostrých stínů.

Ráno nabízí úplně jinou atmosféru než odpoledne. Ranní jinovatka má jemné, matné struktury, které rychle mizí – nejlepší chvíle bývají první hodinu po východu slunce. Odpolední odlesky jsou jasnější, teplejší a mohou vytvářet krásné zlaté body v pozadí, hlavně když se sníh nebo led třpytí.

Mráz často jen dokresluje atmosféru. Oba snímky jsou focené makro objektivem (70 mm).

Kdy vyrazit? Hned po východu slunce, kdy je největší šance na jinovatku a mrazové vzory, nebo těsně před rozmrznutím, kdy odtávající led vytváří kapky a drobné odlesky.

Rychlé tipy do praxe:

• Protisvětlo krásně zvýrazní strukturu ledu, praskliny i jemné chloupky suchých rostlin. Stačí se postavit tak, aby světlo svítilo směrem k vám.
• Bokeh z odlesků snadno vytvoříte, když necháte slunce dopadat na krystalky sněhu nebo na mokré povrchy v pozadí. Stačí malý pohyb dopředu nebo dozadu a z odlesků vzniknou jemné světelné kroužky.

Pozdní světlo červánků vytváří narůžovělý nádech. Pro ukázku se můžete podívat, jak odlišnou má atmosféru stejná fotografie po převodu do černobílé. f/2.8, 1/400 s, ISO 100, 35 mm.

Jak z malých věcí dostat velkou krásu

Zimní makro je ideální příležitostí, jak si vyzkoušet práci s kompozicí v její nejčistší podobě. Led a sníh často vytvářejí přirozené linie – praskliny, hrany krusty, jemné sklony sněhových závějí nebo kruhové vrstvy v zamrzlé louži. Tyto tvary můžete použít jako vodítka, která navedou oko diváka skrz celý snímek. V zimě také platí, že méně je více. Rušivých prvků je málo a pokud si pohlídáte čisté pozadí, vzniknou minimalistické kompozice, které krásně upoutají pozornost na jediný detail.

Barevná paleta zimy je tlumená, což je výhoda – snímky působí harmonicky už samy o sobě. Můžete pracovat s modrými tóny ranního chladu nebo využít teplý odlesk nízkého odpoledního slunce jako kontrast, který detail zvýrazní.

Zimní motivy

Když už víme, jak se zimní detaily komponují, pojďme se podívat, kde je vlastně hledat:

• Kapičky a ledové krystaly: najdete je na větvičkách, trávě, oknech aut nebo dokonce v ptačích stopách. Nejlepší čas je hned po ránu, kdy se vše třpytí a slunce ještě nestihlo led rozpustit.
• Mráz na skle: okna zastávek, skleníky nebo staré dveře zdobí jemné „ledové květy“. Objevují se, když je vlhko a teploty už lehce pod nulou – ideálně brzy ráno.
• Suché rostliny a semeníky: bodláky, trávy a suché květy vypadají s jinovatkou úplně jinak než v létě. Hledejte je u polí, v příkopech nebo na loukách těsně po mrazivé noci.
• Textury sněhu: šupinky, stopy zvířat a drobné stíny, které vrhají krystalky na povrchu sněhu. Viditelné hlavně při nízkém ranním a odpoledním světle.
• Ledové bubliny: najdete je v zamrzlých kalužích, na okrajích potoků nebo v tenké vrstvě ledu na loukách. Nejlépe vypadají při protisvětle, kdy se praskliny krásně zvýrazní.

Snímky s jinovatkou docela mění scénu a mohou působit až abstraktně. Foceno na kompaktní fotoaparát v režimu filmové zrno. f/2.8, 1/400 s, ISO 1600, 6 mm.

A co když není sníh?

Dnes je běžné, že ve městech leží sníh jen pár dní, někdy sotva dva týdny za celou zimu. Co potom? Musíte kvůli makru vyrážet na hory? Vůbec ne. Zimní makro nestojí na sněhové pokrývce – stojí na chladu, vlhkosti, světle a detailech, které se objevují i v úplně „nezimním“ městském prostředí.

Po dešti nebo při tání se otevírá úplně jiný svět kapek – na pletivu plotů, na listech keřů, na oknech aut i na mechu v městských parcích. Kapky v nízkém zimním světle dokážou vytvořit krásné odlesky a jemný bokeh, i když kolem není ani vločka.

Když je mráz, sledujte tvrdé povrchy: zábradlí, zdi, dlažbu, lavičky. Jinovatka na nich vytváří tenké krystalky, které se fotí stejně dobře jako ledové struktury v přírodě. A pokud chcete pracovat s živými motivy, detaily peří sýkorek nebo ptáci v pohybu udělají službu i bez sněhu. Zkuste si třeba pověsit krmítko přímo k oknu a nasypat do něj slunečnicová semínka. Pak stačí jen chvíli čekat na hladové či mlsné opeřence.

Zimní krajina bez sněhu nabízí neutrální pozadí podobně jako na podzim. Pokud vás zajímá, co jsou vlákna na fotografii, jedná se o ovčí vlnu. Uvízla na rostlinách přirozeně od pasoucích se ovcí.

Výbava do zimy

Na zimní makro není potřeba drahá výbava – postačí i makro režim na kompaktním fotoaparátu. Klíčové je světlo a stabilní ruka. Proto se hodí mít s sebou stativ nebo něco na podložení fotoaparátu. V zimě totiž bývá málo světla, především když je zatažená obloha, a detaily fotíte zblízka, takže i nepatrný pohyb může fotografii rozmazat. Stativ vám umožní fotit s delšími časy, mít volné ruce a přesně si nastavit úhel, který z ruky neudržíte.

Hodit se bude i hadřík na čištění čočky, protože pára z úst nebo jemná jinovatka se na skle usadí během pár vteřin. A nakonec rukavice, ve kterých dokážete ovládat fotoaparát – zmrzlé prsty jsou spolehlivý způsob, jak si pokazit trpělivou práci s detailem.

Zimní focení navíc znamená vlhkost a rychlé změny teplot, takže je dobré techniku chránit. Po návratu domů nechte fotoaparát chvíli v brašně, aby přechod do tepla nezpůsobil kondenzaci.

Někdy můžete pro dobrý zimní snímek zůstat i v teple domova. Zatímco přes léto se kočky vrací domů až v noci, v zimě si mnoho z nich hoví v teple. Můžou tak vzniknout pěkné detaily z jejich života.

Lehká editace

Zimní makro často vypadá dobře už z fotoaparátu, takže při úpravách stačí jen lehce doladit to, co zima sama nabízí. Pomůže jemné zjasnění struktur. Když v Zoner Studiu zvýšíte Světla nebo použijete Zřetelnost jen na vybraných místech, krystalky ledu nebo struktura sněhu dostanou plastický vzhled, aniž by působily tvrdě. Opačný přístup funguje u lesklých povrchů – někdy stačí lehce stáhnout jasy, aby se zachovala kresba v ledu.

Led, v tomto případě ve vaně, tvoří neobvyklé obrazce. Záměrně jsem mu úpravou ubrala jemnost, ale Zřetelností a zvýšením kontrastu mu dodala tvrdost až zlověstnost. f/2.8, 1/400 s, ISO 100, 28 mm.

Zimní světlo má občas studený nádech, který se může proměnit v nepřirozeně modrý závoj. Ten není chybou, ale někdy odvádí pozornost od samotného detailu. Pokud chcete neutrálnější výsledek, stačí lehce posunout vyvážení bílé nebo stáhnout modré tóny ve stínech. Naopak, když se vám modrá líbí, klidně ji ve scéně ponechejte – zima je s ní přirozeně spojená.

A nakonec jednoduchý tip: zima je skvělé období pro černobílou, jak už jste mohli vidět na předešlých snímcích. Pokud se vám barvy nedaří sladit nebo je scéna moc chladná, přepnutí do BW často odhalí čistý tvar, strukturu a hru světla. Černobílá série zimních detailů může působit velmi silně i bez složitých úprav.

Na těchto fotkách vidíte rozdíl mezi barevným a černobílým provedením. Obě varianty jsou dobré, ale každá má jiné kvality. f/4, 1/160 s, ISO 800, 70 mm.

Makro je o všímavosti – a v zimě se jí daří nejvíc. Tak vyrazte ven a nechte detaily, ať vás překvapí.