Využijte nebe k lepším fotkám

Divadlo v atmosféře člověka uchvacuje. Pohledy na krajinu a na město často dokresluje právě obloha. Západ a východ slunce, bouřkové mraky, duha. Okamžiky, které se nemusí už opakovat. Nepropásněte šanci na dobrou fotku a naučte se ze scény kolem vyžit fotograficky co nejvíc.

Část problematiky focení oblohy jsme nakousli už v článku o siluetách. Ale nebe není nutné zobrazovat jen v protisvětle a s černými obrysy krajiny. V mnoha případech budeme chtít zachytit i okolí, které se bude s oblohou doplňovat a vytvářet celkový obrázek prostředí.

Začátečnická chyba

Kdo poprvé chytí do ruky fotoaparát (dnes už spíš mobil) a chce zachytit krásu krajiny, automaticky zamíří na horizont a zmáčkne spoušť. Výsledkem je snímek podobný tomuto:

Horizont uprostřed fotografie. Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/40 s, f/9, ISO 400, ohnisko 20 mm

Horizont uprostřed fotografie.
Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/40 s, f/9, ISO 400, ohnisko 20 mm

Fotografie je přepůlená a divák neví, na co se má soustředit. Je mnohem lepší si při focení rozmyslet, která z částí je zajímavější. Té věnujte větší prostor.

Pravidlo zlatého řezu, respektive pravidlo třetin říká, že třetina fotografie by měla být země a dvě třetiny obloha, takže horizont se posune dolů. Pravidlo ale platí i obráceně – dvě třetiny fotografie tvoří země a jen jednu třetinu obloha, tudíž se horizont posune nahoru. Nemusíme se bát ani výraznějších kompozic, na této fotce jsem například věnoval obloze mnohem víc prostoru:

Horizont na spodní části fotografie. Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/40 s, f/9, ISO 400, ohnisko 20 mm

Horizont na spodní části fotografie.
Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/40 s, f/9, ISO 400, ohnisko 20 mm

Nebe nemusí zabírat většinu fotografie. Pokud je zajímavé, stačí zahrnout jen část, a i tak bude vhodně doplňovat ostatní děj:

Lodě v Amsterdamu. Canon 40D, Sigma 18-50/2,8, 1/320 s, f/8.0, ISO 200, ohnisko 50 mm

Lodě v Amsterdamu.
Canon 40D, Sigma 18-50/2,8, 1/320 s, f/8.0, ISO 200, ohnisko 50 mm

Různé podoby nebe

Někdy si můžeme vybrat správný den, jindy máme jedinou příležitost a do dané lokality se už nikdy znova nedostaneme. Nemusíme ale zoufat, prakticky vždy lze něco zajímavého nafotit.

Co se týče oblohy samotné, nejvíce nudná je ve chvíli, kdy je souvisle zataženo. Na fotkách je pak jednolitá šedá nebo bílá plocha a nebe je naprosto nezajímavé. Z pohledu fotografie je to asi nejhorší případ. Pak je nejlepší oblohu na snímky dávat jen v nejmenší možné míře.

Nicméně i takové nebe nám poskytuje rovnoměrněji rozptýlené světlo, takže některé objekty a lidi je možné fotit bez dramatických stínů. Je tedy možné si najít na focení jiné cíle.

Snad všechny ostatní typy oblačnosti se dají nějakým způsobem na fotografii zachytit. Osobně mám nejraději menší roztrhané mráčky jako na fotografii Amsterdamu výše. K zahození však nejsou ani ostatní možnosti, jen je třeba uvědomit si rozdílný vzhled. Porovnejte dvě fotografie z Paříže:

Čistá obloha nad Paříží. Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/20 s, f/8, ISO 100, ohnisko 10 mm

Čistá obloha nad Paříží.
Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/20 s, f/8, ISO 100, ohnisko 10 mm

Lehké mraky nad Paříží. Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/25 s, f/4.5, ISO 100, ohnisko 10 mm

Lehké mraky nad Paříží.
Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/25 s, f/4.5, ISO 100, ohnisko 10 mm

Efektnější je sice varianta s mraky, ale i čistá verze má také své využití – například do volné části nahoře lze přidat text (například „Dovolená 2015″), který tak přirozeně zapadne do snímku. Takové fotografie mohou být žádané pro reklamu a právě volný prostor pro text se popisuje jako „copy space“.

Denní doba

Načasování pro pořízení fotografie je zásadní. Klasická zlatá hodinka, tedy doba kolem východu nebo západu slunce, je nejlepší. Ale i tady jsou velké rozdíly. Pro porovnání se podívejte na dvě panoramata, která jsem pořídil půl hodiny po sobě:

Moře před východem slunce.jpg

Moře před východem slunce.

Moře po východu slunce.jpg

Moře po východu slunce.

Ještě rychlejší reakce je nutná, pokud se chystáte zachytit slunce těsně u horizontu. Následující dvě fotografie jsou pořízené v rozmezí šedesáti pěti sekund:

Slunce těsně nad horami. Canon 40D, Canon EF-S 55-250/4-5,6 IS, 1/100 s, f/10, ISO 200, ohnisko 96 mm

Slunce těsně nad horami.
Canon 40D, Canon EF-S 55-250/4-5,6 IS, 1/100 s, f/10, ISO 200, ohnisko 96 mm

Slunce protínající siluetu hor. Canon 40D, Canon EF-S 55-250/4-5,6 IS, 1/80 s, f/10, ISO 200, ohnisko 123 mm

Slunce protínající siluetu hor.
Canon 40D, Canon EF-S 55-250/4-5,6 IS, 1/80 s, f/10, ISO 200, ohnisko 123 mm

Duha

Zachytit duhu není jen tak, těžko se taková událost plánuje dlouho dopředu. To sice platí i o dalších atmosférických efektech, ale duha přeci jen potřebuje velmi přesné podmínky.

duha1

Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/30 s, f/7.1, ISO 100, ohnisko 17 mm

Přesto platí určité zákonitosti. Duha se objevuje, pokud hned po dešti (nebo během něj) vysvitne slunce. A hlavně je vždy od pozorovatele na opačné straně než slunce. S trochou štěstí lze tedy zareagovat s drobným předstihem a nakomponovat fotografii.

Povedlo se mi to zatím napůl, opět v Paříži, kdy zrovna končil déšť a pak vysvitlo slunce. Uvědomil jsem si, že je šance na duhu, ale Eiffelovka je kousek přede mnou a duha se objeví za mnou.

Rychle jsem vyrazil, skoro až proběhl pod věží a pořád se otáčel. Duha se skutečně objevila, ale byla slabá (bylo to sice uprostřed prázdnin, ale po deváté večer). Musel jsem ale urazit ještě 500 metrů, a když jsem dorazil na místo, kde jsem měl věž i duhu za sebou, byla už vidět jen zčásti:

duha2

Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/50 s, f/4.5, ISO 100, ohnisko 10 mm

Detaily

Působivá je i interakce atmosféry se zemí. Kopce v mracích nebo pára vycházející z lesů vypadají na fotografiích dobře, takže se jim rozhodně nevyhýbejte. V takových situacích naopak namísto ultraširokých ohnisek přijdou k užitku teleobjektivy.

les_v_mracich

Canon 5D Mark II, Canon EF 70-200//2,8 II IS, 1/400 s, f/8, ISO 100, ohnisko 165 mm

Zahrnout lze i objekty stvořené člověkem, které i při své velikosti jsou pořád malé v porovnání s rozmary počasí:

stozary_v_mracich

Canon 40D, Canon EF-S 55-250/4-5,6 IS, 1/500 s, f/5.6, ISO 100, ohnisko 250 mm

Můžete si povšimnout ohniska v přepočtu na full frame 400 mm, což znamená, že ve skutečnosti jsou stožáry od pozice fotografa velmi daleko a běžné oko je téměř ani nezaregistruje. Je proto potřeba se aktivně dívat na hranu oblačnosti a zjišťovat, jestli tam není něco potenciálně zajímavého.

Technické záležitosti

Stejně jako u siluet s oblohou zde platí, že můžete při zpracování na počítači posunout kontrast a sytost barev co nejvíc, čímž fotografie získá na efektu. Pokud je nebe výrazně světlejší, nejlepším řešením je tuto část snímku ztmavit nebo přímo při focení použít přechodové filtry.

Praktické jsou i polarizační filtry, byť se dá bez nich obejít a většina obrázků zde byla focena bez filtrů.

V každém případě se nebojte experimentů, a když vás obloha zaujme, určitě ji zvěčněte. Vždy je to jedinečná událost, která se už přesně takto opakovat nebude.

Poslední aktualizace 27. července 2015

115 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Vít Kovalčík

Od začátku roku 2012 jsem na volné noze a živím se fotografií. Zkušenosti s focením v ateliéru i jinde jsem sbíral v předchozích letech, kdy jsem přes den pracoval a fotil po večerech a o víkendech. Nemám jedno vyhraněné téma – rád fotím lidi, ale také krajiny a města. Jestliže vás moje snímky zaujaly, nebojte se navštívit mé webové stránky.

Číst všechny články.

Komentáře