Průvodce fotografováním krajiny

O fotografování krajiny lze podat spoustu informací. V tomto článku se podíváme na obecně platná pravidla a další náležitosti, které je dobré si právě při focení krajiny uvědomit dřív, než zmáčknete spoušť.

O specifických oblastech focení krajiny nebo jejich prvků už zde byl nejeden článek. Mohli jste si přečíst o focení v zimě, o minimalistickém přístupu, o focení vodních toků nebo i o tom, jak zachytit na snímač co nejkvalitnější obraz.

Na tomto místě bych chtěl ale shrnout nejdůležitější pravidla, která v krajinářské fotografii naleznou univerzální využití.

S jakou technikou na krajinu

Ačkoliv se na internetu občas setkávám s dotazy, jaký je nejlepší krajinářský objektiv, je těžké na to odpovědět. Fotit je možné se vším a liší se jen styl výsledných fotek. Nicméně asi největší dojem udělají fotky ultraširokým objektivem, což znamená ohniskovou vzdálenost kolem 20 mm a méně v přepočtu na fullframe (resp. kinofilm), u APS-C by to tedy bylo 13 mm a méně.

Osobně s sebou na cesty obvykle nosím právě ultraširoký zoom a k němu teleobjektiv, abych dokázal zachytit různorodé záběry. Střední ohniska naopak nemám pokrytá. Porovnejte například následující fotky:

Celkový záběr ze Spišského hradu velmi širokým ohniskem. Canon 40D, EF-S Canon 10–22 mm F3,4–4,5 USM, 1/200 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 13 mm.

Záběr z identického místa jako na předchozí fotce. Tentokrát byl použit teleobjektiv pro vyříznutí malinké části krajiny (na snímku výše je na horizontu zhruba uprostřed). Dodatečné vyvážení bílé způsobilo záměrný extrémní posun do oranžova. Canon 40D, EF-S Canon 55–250 mm F4–5,6 IS, 1/250 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 194 mm.

Nutné příslušenství pro krajináře

Protože v krajině chcete mít všechno ostré, téměř vždy se používají vyšší clonová čísla, tedy od F8 výše. Nejlepší denní doba při focení otevřené krajiny je tzv. zlatá hodinka, tedy doba kolem úsvitu a západu slunce, kdy vznikají dlouhé stíny, jež krajině dodávají prostor. Současně je v tuto dobu relativně málo světla. Proto bývá nejlepším pomocníkem profesionálního krajináře stativ. Chcete-li ale vyrazit na výlet a nechce se vám vláčet další váha (a navíc by na vás nikdo při focení nepočkal), vystačíte si i se zvýšením citlivosti snímače.

A kdybyste chtěli mít vše opravdu dokonalé, můžete sáhnout i po dalších pomůckách sloužících ke zlepšení kvality obrazu. Klasikou je polarizační filtr, který zvětšuje kontrast v mracích a také zabraňuje odleskům na rostlinách. Bohužel bývá hůře použitelný právě u ultraširokých ohnisek. Obroučka filtru totiž často zasáhne do rohů obrazu, což vede k nepěkné vinětaci.

Fotografické filtry, které se mohou hodit

Do pokročilé výbavy patří také přechodový filtr nebo dokonce jeho několik variant. Jedná se o sklo (či plast), které je čiré na jednom konci a tmavé na druhém. Různé typy se liší velikostí a ostrostí přechodové zóny uprostřed. Šroubuje se na přední přírubu objektivu či zasunuje do speciálních držáků (nebo drží v ruce před objektivem) – systém Cokin – a slouží k tomu, aby ztmavil oblohu, která je obvykle vůči zemi příliš světlá. Obdélníkový tvar a zvláštní držák slouží k tomu, aby fotograf mohl filtr posunout přesně na úroveň horizontu.

Ještě větší „vychytávkou“ je reverzní přechodový filtr, který začíná jako průhledný, ostře přechází do velmi tmavého zabarvení a směrem dál se opět plynule zesvětluje. Tento filtr je uzpůsobený speciálně pro focení východů a západů slunce, kde nejsvětlejší část je někde uprostřed fotky a nahoru i dolů pozorujeme úbytek světla.

Nebude toho moc?

Všechny tyto filtry lze nahradit úpravami v počítači, obvykle zesvětlením částí obrazu, vždy ale za cenu zvýšení šumu. Předpokladem pro takové úpravy v počítači je v první řadě pořízení záběru, který nebude ve slunci nebo v mracích přesvětlený a také bude zaznamenaný v co nejvyšší kvalitě, což znamená v RAWu. Tohle je moje obvyklé řešení, protože se mi většinou nechce hrát si na místě s filtry a výsledná kvalita po úpravě běžně dostačuje.

Před úpravou a po ní. Kromě zvýšení sytosti a ostrosti v mracích byl použit softwarový přechodový filtr – ztmavení oblohy, aby se dostala světlostí na úroveň trávy. Canon 5D Mark II, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 1/100 s, F7,1, ISO 100, ohnisko 26 mm.

Další alternativou je pořízení více fotek z identického místa s různou expozicí a následné počítačové složení snímků do jediného obrázku, tedy technika zvaná HDR. Téma samo o sobě natolik rozsáhlé, že by vydalo na nejeden samostatný článek.

Když máte jasno v technice

V případě použití jakékoliv techniky je každopádně nutné dávat pozor na kompozici. Nejčastější začátečnická chyba je umístění horizontu přímo doprostřed fotky. U některých snímků může toto rozdělení působit elegantně, ale zdaleka to nebude u většiny. Lepší je posunout horizont do jedné třetiny fotky, nahoru nebo dolů, podle toho, jestli je zajímavější (a pro vás důležitější) obloha nebo země. Dávejte také pozor na nakloněný horizont – i když ten jde naštěstí spravit i na počítači.

Velice efektní je také zahrnutí nějakého blízkého objektu, aby dodal záběrům hloubku. Všimněte si rozdílu na následujících fotografiích:

Západ slunce na kopci. Spolu s dramatickými mraky se jedná o oblíbený výjev, chybí ale něco, co by více upoutalo divákovu pozornost. Canon 5D Mark II, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 1/100 s, F9,0, ISO 100, ohnisko 20 mm.

Stejný západ slunce, tentokrát ale se suchou větví, která ukazuje skutečný rozsah scény. Všimněte si také horizontu v horní třetině fotografie. Canon 5D Mark II, EF Canon 16–35mm F2,8 II USM, 1/50 s, F7,1, ISO 100, ohnisko 20 mm.

Poslední alternativa, horizont tentokrát v dolní třetině. Působí obzvlášť efektně díky stromu, který je navíc v protisvětle černý a krásně kontrastuje s barevnou oblohou. Canon 5D Mark II, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 1/100 s, F9,0, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Úspěšně použitelné jsou také vodící linie, které provází diváka po snímku:

Moře poblíž Kapského města, linie pobřeží a kopců vedou oko po snímku. Canon 40D, Canon EF-S 18–50 mm F3,5–5,6, 1/200 s, F7,1, ISO 400, ohnisko 23 mm.

Závěrem se sluší upozornit, že přestože fotíme krajinu, můžeme do ní zahrnout i lidi. Zachycení postav dodá fotkám měřítko nebo i nějaký záchytný bod, který se může stát základem kompozice. Hodně zdaru při jejich foto-lovení!

Skalní areál Petra s vytesanými monumenty. Postava kamaráda nahoře a turistů dole dává rámcovou představu o velikosti monumentu. Canon 40D, EF-S Canon 10–22 mm F3,4–4,5 USM, 1/160 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 22 mm.

Upravená ranní pláž s jediným sportovcem. Bez něj by byl záběr nudný. Canon 5D Mark II, EF Canon 70–200 F2,8 IS II USM, 1/25 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 115 mm.

Poslední aktualizace 10. července 2013

170 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Vít Kovalčík

Od začátku roku 2012 jsem na volné noze a živím se fotografií. Zkušenosti s focením v ateliéru i jinde jsem sbíral v předchozích letech, kdy jsem přes den pracoval a fotil po večerech a o víkendech. Nemám jedno vyhraněné téma – rád fotím lidi, ale také krajiny a města. Jestliže vás moje snímky zaujaly, nebojte se navštívit mé webové stránky.

Číst všechny články.

Komentáře