Stíhání Jamese Nachtweye

Seděl jsem tehdy v severním Thajsku, četl horké novinky ohledně probíhajících protestů v Bangkoku, připravoval obsah blogu, když v tom na mě z TweetDecku vyskočila zpráva, že slavný válečný fotograf James Nachtwey byl postřelen při focení místních demonstrací. Podle všeho to zřejmě vážné nebylo, protože do dvou hodin už byl zase v ulicích a fotil dál. Ve svých pětašedesáti! Napadlo mě jej kontaktovat, zda by si nenašel čas na rozhovor, když už jsme byli oba ve stejné zemi. 

James Nachtwey je fotograf světového formátu, některými dokonce označován za největšího válečného fotografa posledních desítek let. Dokumentoval konflikty v Libanonu, Nikaragui, Guatemale, Izraeli, Thajsku, Afghánistánu, Rusku, Somálsku, Súdánu, Kosovu, Čečensku, Bosně a dalších a dalších zemích.

Za svou práci získal řadu ocenění včetně cen jako World Press Photo nebo Zlaté medaile Roberta Capy (obojí několikrát).

Byl například i u toho, když byl v Jižní Africe zraněn Greg Marinovich a zabit Ken Oosterbrock ze slavného Bang Bang Club – mimochodem stejnojmenný film silně doporučuji pro ty, co ještě neviděli. Když už mluvíme o filmech, o Jamesovi byl natočen velmi povedený dokument s názvem „Válečný fotograf.jpg“

Rozhovor s legendou

Oukej, možná jsem s tím nápadem na rozhovor nastřelil i pro sebe vysokou laťku, ale byl jsem v té době od Bangkoku hodinu cesty letadlem, tak proč to nezkusit. Tím začalo mé stíhání Jamese Nachtweye.

Jenže jsem prvních pár minut ani nevěděl jak začít. Naštěstí znám lidi, co znají lidi, co znají lidi… Takže bylo na čase oprášit pár starých kontaktů – nebudu zabíhat do podrobností, ale přes známé české fotografy jsem se dostal až k Stephenu Mayesovi (šéf agentury VII, kterou James Nachtwey spoluzakládal) a následně k Studiu Jamese Nachtweye. S každý e-mailem a novým kontaktem to byla větší zábava a větší šance, že se to nakonec povede.

Slepá ulička

Zatímco Stephen Mayes reagoval na mé e-maily téměř obratem, Studio Jamese Nachtweye se ukázalo jako slepá ulička. Nikdo nereagoval. Nakonec, ne že bych se tím cítil až tak překvapený, ale přeci jen jsem se dostal už dost daleko. V tu chvíli se vám to prostě nechce vzdát.

Chtěl jsem se ještě jednou pokusit o e-mailový kontakt, ale následující týden jsem lehl s horečkou. Sotva jsem mohl chodit, natož se přesunout do Bangkoku a hrát si na Sherlocka, takže znovu se připomínat v tu chvíli nemělo význam.

Poslední možností bylo vyrazit naslepo do Bangkoku a najít jej přímo na ulicích při focení protestů. Tato možnost však měla tolik neznámých, že jsem ji rovnou zavrhnul. Potřeboval jsem dohnat zmeškanou práci a stihnout se podle svého plánu přesunout do Nepálu – takže na rozhovor s fotografickou legendou jsem mohl (protentokrát) zapomenout.

Nakonec to i pro mě byla dobrá zkušenost a příjemné zjištění, že kdyby existovalo nějaké kdyby v podobě více času anebo trochy štěstí, mohlo by se to povést.

Protože se mi rozhovor s Jamesem Nachtweyem domluvit ZATÍM nepodařilo, podívejte se alespoň na jeho vynikající projev na konferenci TED z roku 2007:

Poslední aktualizace 10. března 2014

3 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře