Robert Capa – jděte blíž

Robert Capa je jedním z fotografů, kteří silně ovlivnili vývoj fotografického žánru po celém světě. Prakticky celý život strávil zaznamenáváním dění kolem sebe. Capa se narodil 22. října v roce 1913 v Budapešti jako Endre Friedman, jeho matka pocházela z východního Slovenska. Vzhledem k politické situaci v Maďarsku, se rozhodl Capa odejít z domu již v 18 letech.

Původně chtěl být Robert Capa spisovatelem, nicméně po odchodu z Maďarska se usadil v Berlíně, kde pracoval jako asistent v temné komoře – toto období mělo významný vliv na jeho rozhodnutí stát se fotografem, neboť láska k fotografii rostla s každým vyvolaným snímkem. Jedny z jeho prvních publikovaných fotografií byly z přednášky Lva Trockého v Kodani v roce 1932, jeden ze nich byl otištěn v Berliner Illustrierte Zeitung.

Francie a změna jména

V roce 1933 se Capa přesunul do Paříže, aby utekl před rostoucím vlivem nacismu a také proto, že ve Francii bylo snazší najít práci jako fotograf na volné noze. Jako fotograf se začal představovat pod pseudonymem Robert Capa, „Capa“ byla jeho školní přezdívka a zároveň jméno znělo více americky.

Se svojí ženou Gerdou Pohorylles, vymyslel historku o slavném americkém fotografovi Robertu Capovi, který navštívil Francii a naopak ve Spojených státech se stylizoval do významného francouzského fotografa. Ať tak či tak, v obou zemích měla historka úspěch a usnadnila mu prodej fotografií, což pro něj bylo zásadní.

Při pobytu ve Francii se Capa soustředil především na fotografování občanských nepokojů, které provázeli předvolební aktivity francouzské Lidové fronty. Podobným tématům se pak věnoval prakticky celý život a dokumentární a reportážní fotografie se mu stala denním chlebem.

Capa ve válce

Robert Capa se jako fotograf zúčastnil pěti různých válek. Jeho nejznámější snímek je ze Španělské války, která trvala od roku 1936 do roku 1939, a Capa ji průběžně dokumentoval. Na snímku, který je z 5. září roku 1936 a obletěl prakticky celý svět, zachytil Capa smrt jednoho z vojáků v oblasti Cerro Muriano. Fotografie patří k jedněm z nejpřetiskovanějších na světě a Capovi se v ní podařilo dokonale zachytit atmosféru a hrůzy války. Dlouhá léta se vedly diskuze o tom, kdo je na snímku zachycen, španělští historikové vojáka identifikovali jako Federico Borell Garcíu z Alicante.

Pobyt ve Španělsku přinesl Capovi světový věhlas a renomé, bohužel byl také osudný pro jeho ženu, která s ním cestovala. V červenci 1937 odcestoval Capa na krátkou obchodní návštěvu Paříže, zatímco jeho žena zůstala v Madridu a byla zabita v oblasti Brunete v průběhu jedné z přestřelek. Capa se pod vlivem této události již nikdy neoženil a naopak ještě více se upnul na svoji práci.

Počátkem čtyřicátých let se Capa přemístil do New Yorku, aby se poohlédl po nové práci a zároveň utekl nacistickým tlakům. Zpočátku se živil jako fotograf pro různé časopisy a magazíny, jeho chvíle však přišla v roce 1944, kdy se zúčastnil vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Capa pořídil v průběhu akce celkem 106 snímků, z nichž se však zachovalo minimum, neboť asistent v temné komoře londýnské redakce časopisu Life udělal chybu při sušení negativů a zcela je zničil. Dochovalo se pouze osm snímků. Ty byly otištěny o 14 dnů později v časopise Life s omluvou za mírnou neostrost – Slightly out of focus – stejně pojmenoval Capa svoji autobiografickou knihu.

Po skončení druhé světové války cestoval Capa různě po světě, navštívil Rusko společně se spisovatelem Johnem Steinbeckem, kde fotografoval Moskvu, Kyjev, Tbilisi a Stalingrad, snímky byly použity jako obrazový doprovod ke Steinbeckově reportáži. Navštívil také Israel společně s Irwinem Shawem, který psal knihu o nově vzniklém národu. Spolupráce se spisovateli a dokumentování jejich návštěv ukázala na Capovu univerzálnost, jako fotografa, a to i později při portrétování osobností z různých oborů.

V roce 1947 založil Capa společně s Cartier Bressonem a dalšími fotografy agenturu Magnum Photos, která se stala velmi respektovanou líhní fotografů světového formátu.

Počátkem padesátých let odcestoval Capa do Japonska na výstavu Magnum Photos. Magazín Life ho v té době požádal o fotografování Indočínské války v jihovýchodní Asii. Ačkoliv Capa prohlásil, že již další válku fotografovat nebude, rozhodl se magazínu vyhovět a připojil se k francouzské jednotce společně s dalšími dvěma fotografy. Po překročení jedné z nebezpečných oblastí 25. května 1954 vystoupil Capa z džípu, aby mohl fotografovat a šlápl na minu, která mu utrhla levou nohu a způsobila rozsáhlá zranění. Capa zemřel v malé nemocnici o několik hodin později s fotoaparátem v ruce.

Vychutnejte si malou koláž Capových snímků.

Capa v centru dění

Robert Capa fotografoval ve svých začátcích klasickou Leicou, při vylodění v Normandii byl vybaven dvěma fotoaparáty Contax s 50mm objektivem. V průběhu let pak vystřídal osvědčené fotoaparáty své doby, mj. Rolleiflex či Nikon.

Při fotografování se Capa snažil dostat vždy do centra dění, aby mohl zprostředkovat atmosféru daného místa a dokázal vtáhnout diváka do záběru. Z tohoto důvodu používal především základní a širokoúhlé objektivy, které ho donutily jít blíž a zároveň měly široký úhel záběru. Většina objektivů s širokým ohniskem má i velkou hloubku ostrosti, což je pro reportážního fotografa výhodné při akci, kde je málo času cokoliv nastavovat a pořízení ostrého snímku bývá problém.

Sám Capa kdysi prohlásil: „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko!“ V této větě jsou prakticky obsaženy veškeré zkušenosti a rady, které nám mohl fotograf jako Capa sdělit. Takže vezměte do ruky aparát, vyměňte zoom za pevné ohnisko a směle do toho.

Poslední aktualizace 15. června 2011

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Petr Březina

Komentáře