Reportáž: Když fotíte dětské (n)emoce, aneb smíchem ke zdraví se Zdravotním klaunem

Reportáž Když fotíte dětské (n)emoce, aneb smíchem ke zdraví se Zdravotním klaunem

Nemocnice není místo, které by oplývalo pozitivní energií a dobrou náladou. Zdravotní klauni jsou školení profesionálové, kteří jsou systematicky připravováni na to, aby zvládali pracovat s různými reakcemi pacientů a pomáhali jim alespoň na krátkou chvíli navodit dobrou náladu a smích. Dokumentovat takovou práci je velký zážitek a vždy také veliká zkušenost. 

Jako komerční fotograf chodím po světě již nějaký ten pátek a za těch pár let, co se takto živím, jsem fotil již mnoho více či méně zajímavých akcí. Fotím rodiny, manažery, firemní eventy, produkty, krajinu, architekturu, sem tam i nějakou tu svatbu, když na to přijde, a je pro mne důležité, abych se jako fotograf při práci bavil. Je to pak na výsledku vždy hodně vidět.

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Za největší fotografickou výzvu proto považuji spolupráci s neziskovou organizací Zdravotní klaun. Jejich hlavním posláním je bavit malé i velké pacienty v nemocnicích a dalších zařízeních v jejich ne zrovna veselých životních okamžicích. Do toho přicházím já s fotoaparátem.    

V čem je takové fotografování specifické

Především v tom, že ani klauni sami mnohdy netuší, co se bude po otevření dveří nemocničního pokoje dít. Jejich výstupy jsou čistou improvizací, která samozřejmě roste na jejich zkušenostech, ale často až podle reakcí, případně nereakcí, diváků staví svůj výstup, který je pokaždé jiný a pokaždé originální. To je samozřejmě pro fotografa poměrně složité, neboť vůbec nevíte, co a kdy se bude dít. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Fotím-li svatbu vím, že teď bude polibek, teď přípitek, za okamžik budou nevěsta s ženichem tančit svůj svatební tanec, ale tady nevíte nic. Musím tedy improvizovat stejně, jako improvizují klauni.

Správný objektiv je základ

Vzhledem k tomu, že většinou není mnoho času na výměnu objektivů a klauni před vámi rozehrávají svůj výstup velmi rychle, 90% fotografií pořizuji širokoúhlým, velmi světelným objektivem Canon EF 16-35 mm f/2,8. Tento objektiv mi umožňuje v malých prostorách nemocničních pokojů zachytit na 16 mm ohnisko větší prostor scény a dostat tak do fotografie jak klauna, tak i diváka. Zejména v začátcích výstupů, kdy jsou klauni od pacientů vzdáleni a udržují bezpečný distanc, je to velmi žádoucí. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Širokoúhlý objektiv je ideální na zachycení zdravotního klauna i pacienta, kteří jsou ve větším rozestupu.

Nutno říci, že nemocniční pokoje nejsou nikterak fotogenickým místem a je potřeba hodně citlivě volit kompozici tak, aby fotografie vypadala zajímavě a „koukatelně“. Postupem času, tak jak přichází první smích, se ale začínají klauni k malým pacientům přibližovat, a to je čas na změnu ohniska až na 35 mm a fotografování poloportrétů a portrétů. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Také s osvětlením to nebývá v pokojích nikterak oslnivé a proto je blesk víceméně nutností, je ale potřeba s ním pracovat velmi ohleduplně a tak, aby nepůsobil rušivě. 

Co se týká nastavení fotoaparátu obecně fotografuji na plný manuální režim. Mám tak pod kontrolou všechny aspekty expozice. Pokud znáte dobře svůj fotoaparát, je většinou dílem okamžiku, některý z parametrů rychle přenastavit a exponovat další snímky. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Světelné podmínky se příliš nemění a není tedy nutné nějak extrémně nastavení upravovat. Při fotografování takového dokumentu pro mne není na prvním místě technická dokonalost snímku, ale obsah. Zásadní je zachycení emocí, protože právě o ně tady jde.  

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Nejdůležitější je komunikace

Technika je jedna věc, ale daleko důležitější je při takovém fotografování pro mne komunikace. A to jak s klauny, tak i s pacienty. Protože nefotíme inscenovanou fotografii, ale dokument, není tedy předem dáno, kdo co bude dělat, kdo si kam stoupne, odkud kam se budou foukat bubliny a podobně. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Klauni improvizují a moje jediná instrukce pro ně je „pokuste se přiblížit k pacientům, pro které hrajete, co nejblíže, ideálně na kompozici obličej vedle obličeje“. 

Po vstupu do pokoje je už naše komunikace víceméně neverbální. Žádným způsobem nezasahuji do vystoupení nějakými fotografickými pokyny, pouze dokumentuji to, co se přede mnou odehrává. Tím ale nechci říci, že bych toho nebyl součástí. Právě naopak. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

To je velký rozdíl oproti situaci, kdy fotím například firemní event, konferenci, nebo svatbu, kde se snažím být pokud možno neviditelný. Tady je to ale jiné. Děti jsou v situaci kdy jsou velice citlivé na jakékoliv vnější podněty a ve chvíli, kdy vstoupíte do jejich světa, začnou i se mnou komunikovat. Představte si, že by vstoupili dva klauni a zamračený fotograf. To by zřejmě nefungovalo. 

Důležité je uvědomění si, že jako fotograf jsem součástí hry klaunů a podle toho musím navenek neverbálně a někdy i verbálně komunikovat. Vstupuji tedy s úsměvem a navazuji s dětmi oční kontakt a maximálně se snažím po celou dobu působit pozitivně, vstřícně a otevřeně. Vnímám, že malí pacienti sledují nejen klauny, ale i mne a to je pro úspěch klaunského týmu také důležité. 

Když fotíte dětské (n)emoce
© Jaroslav Bouzek

Na závěr je důležité doplnit, že všichni pacienti, respektive jejich zákonní zástupci, jsou předem informováni o probíhajícím fotografování pro potřeby neziskové organizace Zdravotní klaun. Jsou také podepisovány souhlasy s fotografováním a použitím fotografií. V případě, že souhlas s fotografováním není předem udělen, pak nefotografujeme.  

(pozn. autor článku: text a fotografie jsou publikovány s laskavým svolením neziskové organizace Zdravotní klaun, www.zdravotniklaun.cz)

Zůstaňte v obraze, každý týden posíláme novinky ze světa fotografie

Přihlašte se k odběru toho nejlepšího z Milujemefotografii.cz

Email má špatný formát.

Potvrzením odběru dáváte souhlas ke zpracování osobních údajů pro zasílání novinek. Více se dozvíte v zásadách ochrany osobních údajů.

AutorJarda Bouzek

Jsem @jardabouzek_photography, profesionální fotograf s dlouholetými zkušenostmi. Fotografuji mnoho fotografických žánrů ve studiu, i v exteriérech. Při své práci se snažím propojovat svůj pohled na svět s potřebami svých klientů a partnerů. Prohlédněte si mé portfolio, kde najdete ukázky mých prací pro širokou škálu klientů z mnoha různých oborů. Moje portfolio www.theworldinpictures.cz

Komentáře (1)

  1. Bylo by skvělé u těchto instruktážních článků ponechávat ve fotografiích exif.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *