Fotografuje nejčastěji koně a zajímavé dívky. V některých případech pak dokonce obojí najednou. Co všechno by měl dobrý fotograf od koní mít a znát, i na to pochopitelně přišla řeč v následujícím rozhovoru. 

Jak jste se dostala k fotografii?

K fotografii a vůbec k fotografování jsem se dostala v podstatě díky škole, kde jsme první dva roky měli základy fotografie. Nejprve s panem učitelem Schýbalem a pak s panem učitelem Valou. Díky tomu jsem si pořídla svojí první zrcadlovku (kterou mám doteď) a začala pronikat do tajů fotografie. Zprvu jsem cvakala vše kolem sebe, ale nejvíce koně, ke kterým mám velice blízko.

Předpokládám, že mluvíte o střední škole – která to je?

Ano, chodila jsem na SSUPŠ Zámeček v Plzni.

A nyní se ve fotografování vzděláváte sama, nebo ji dál někde studujete?

V podstatě vše, co vím nyní, jsem se naučila metodou pokus omyl a pozorováním jiných fotografů. Taky mi hodně pomohla umělecká průprava ze školy, hlavně to, že se nevěnuji jen focení, ale také sama kreslím. Fotka na škole v rámci studia grafického designu mě k focení přivedla, ale nikdy jsem nestudovala čistě jen fotografii.
Během svého fotografického vzdělávání jsem prošla kurzy na focení koní od Věry Markové, které mi hodně daly a v začátcích mi výrazně pomohly. Díky nim jsem si ujasnila hodně věcí kolem focení obecně. Takže tímto bych chtěla Věrce moc poděkovat! (úsměv)

Vaše alba na Zoneramě se zaměřují – jestli se to tak dá říct – na fotografování koncertů, portrétů a koní. Jaký je váš vztah k objektům, které fotografujete?

Ano je to tak, ale primárně se zaměřuji na focení koní. K fotografování koncertů jsem se dostala v podstatě náhodou. Párkrát jsem zašla na akci s foťákem, něco vyfotila a fotky se líbily. Tak jsem v tom pokračovala, seznamovala se s umělci, které jsem fotila, a ze spousty z nich se stali moji dobří přátelé. V podstatě se všemi mými fotografickými „objekty“ mám velice dobrý vztah. Mám je ráda, což je podle mě důležité. Pak je to znát i na výsledných fotkách, že jsou tvořené s láskou a pochopením. (úsměv)

Kdo Vám obvykle stojí modelem, jak si vybíráte lidi, které budete fotografovat?

Povětšinou si lidi nevybírám. Nechávám to osudu, ale když už, tak si vybírám něčím pro mě zajímavé lidi. Stále ale platí, že nejčastěji mám před objektivem koně.

Čím Vás tedy musí lidé zaujmout, abyste je začala fotografovat?

Velice ráda fotím dívky, nejraději mám alternativní slečny. Holky, co vystupují z řady – mají zelené vlasy, tetování, nebo prostě žijí svůj život jinak než ostatní. Jsou to většinou slečny z mého okolí, takže znám i jejich životní příběh a to je to podstatné i pro mé fotografie. (úsměv)

Přibližte neznalým čtenářům, jaké to je fotografovat koně? Jsou nějaké specifické dovednosti, které by fotograf měl mít?

Fotografování koní je sice někdy adrenalin, ale povětšinou velká zábava. Je to jiné než práce s lidmi nebo třeba se psy. Přeci jenom je to skoro půltunové zvíře, která vás může snadno zranit, nedej bože zabít. Koně musíte znát, musíte vědět, co od něj čekat nebo nečekat, musíte pochopit, co vám naznačuje, musíte vědět jak se k němu chovat a hlavně musíte mít k němu respekt.

Jiné to bude, když budete fotit koně do prodeje a jiné to bude, když budete fotit koně ve volnosti. Každá disciplína, plemeno, odvětví koňské fotky má svoje specifické znaky, které fotograf musí respektovat a měl by je znát. Bez toho se dle mého soudu neobejde.

Je to krásný a zároveň i nebezpečný koníček. Fotograf koní by se jich hlavně neměl bát, ale musí k nim mít respekt a úctu a občas se vyplatí mít dobrou kondičku a rychle běhat. (smích)

Běhat? Už jste musela před koněm utíkat? (úsměv)

No určitě. (smích) Spíš než před koněm jsem utíkala za koněm. Na některých závodech je dobrá kondice vyloženě nutnost. Třeba na loňském mistrovství světa v dvojspřeží jsem se naběhala při maratonu docela dost…

Narodila se v Rokycanech a její největší vášní je focení koní a zajímavých dívek. Dále se zabývá kresbou a příležitostně jezdí na koni. Její fotografie naleznete v galerii Zonerama zde.

Marika Batelková