Naučte se správně zaostřit na sport i na budovy. Seznamte se s režimy ostření

Přesné a rychlé ostření i v obtížných světelných podmínkách. To je jedna z hlavních výhod digitálních zrcadlovek. Fotografům navíc nabízí několik ostřicích režimů, které jim usnadní focení statických i akčních scén. Vyznat se v nich, ale může být na první pohled složité. Podívejte se proto, co který režim znamená a kdy ho použít.

Kromě manuálního ostření máte u zrcadlovek na výběr z několik režimů automatického ostření:

  • jednosnímkového,
  • průběžného
  • a inteligentního.

Jednosnímkové ostření One Shot či AF-S

Základním režimem autofokusu je jednosnímkové ostření. U fotoaparátů Canon ho najdete pod označením One Shot, u zrcadlovek Nikon pod názvem AF-S.

Funguje tak, že namáčknete spoušť fotoaparátu do poloviny a zrcadlovka zaostří na oblast pod aktivním ostřicím bodem (či skupinou bodů). Toto zaostření zároveň zafixuje. Současně s tím také naměří expozici. Domáčknutím spouště pak snímek exponujete.

Tento režim využijete zejména při fotografování statických motivů z ruky. Navíc u něj můžete použít techniku překomponování, kdy jako aktivní nastavíte středový zaostřovací bod – bývá totiž nejpřesnější. Poté namáčknutím spouště zaostříte na požadovanou oblast, scénu překomponujete a domáčknete spoušť pro exponování snímku.

Překomponování ale není vhodné pro světelně obtížné scény. Expozimetr fotoaparátu v takovém případě načítá mírně odlišnou scénu, než kterou budete fotografovat.

Tato technika může být problematická také při fotografování s odcloněnými světelnými objektivy. U nich je hloubka ostrosti natolik malá, že se při překomponování snímku posune rovina zaostření a zaostřený objekt se dostane mimo pole hloubky ostrosti. Setkáte se s tím zejména při fotografování blízkých objektů.

V takovém případě zkuste pro zaostření použít jiný než středový bod. Jejich počet se podle modelu fotoaparátu. Čím pokročilejší zrcadlovku máte, tím víc zaostřovacích bodů nabízí. A vy tak jednodušeji přizpůsobíte zaostření finální kompozici a vyhnete se výše popsaným problémům.

Průběžné ostření Al Servo a AF-C

Při fotografování pohybujících se objektů se s jednosnímkovým režimem ostřením pracuje složitě. A to zejména v situacích, kdy se fotografovaný objekt pohybuje směrem k vám nebo od vás. Než stihnete zaostřit a překomponovat, opustí už většinou pole hloubky ostrosti a snímek je nezaostřený.

Klasickou technikou je předostřit na místo, kam čekáte, že se objekt dostane. Jakmile se tam objekt opravdu objeví, snímek exponujete.

Ne vždy ale můžete takový pohyb správně předvídat. V takovém případě vám pomůže režim průběžného automatického ostření, který Canon značí Al Servo a Nikon jako AF-C.

Při namáčknutí spouště do poloviny začne fotoaparát průběžně zaostřovat na objekt pod aktivním ostřicím bodem (či skupinou bodů). Ostří pak až do chvíle, kdy domáčknete spoušť a fotografii exponujete. Díky tomu je mnohem pravděpodobnější, že zachytíte ostře i pohybující se objekty.

Inteligentní ostření Al Focus a AF-A

Kombinací uvedených ostřicích režimů je inteligentní ostření – u Canonu označené jako AI Focus, u Nikonu AF-A. Fotoaparát u něj vyhodnocuje pohyb na scéně (respektive pod aktivním ostřicím bodem či jejich skupinou) a automaticky nastavuje nejvhodnější režim ostření.

Pokud tedy zaostříte na statický objekt, ostření se chová stejně jako v jednosnímkovém režimu (One Shot či AF-S). Jakmile se ale objekt začne pohybovat, zrcadlovka začne fungovat jako při průběžném ostření (tedy v režimech Al Servo a AF-C).

Inteligentní režim se proto hodí zejména pro fotografování sportu či dětí. Pro ostatní žánry je lepší rovnou použít příslušný ostřicí režim podle toho, zda fotíte statický či pohyblivý objekt.

Manuální ostření

Manuální ostření využijete hlavně při focení statické scény s pomocí stativu. V takovém případě vypnete autofokus přímo na objektivu. Na něm také najdete ovládací kroužek, kterým manuálně zaostříte.

V takovém případě nejste omezeni ostřicími body, které má váš fotoaparát k dispozici, ani nemusíte pracovat s překomponováním scény. Manuální ostření tak oceníte například při fotografování krajiny, architektury, zátiší či makra.

Manuální ostření se hodí také v kombinaci s focením v režimu živého náhledu (Live View), kdy můžete fotografovanou scénu vždy posoudit na displeji fotoaparátu. Například u fotoaparátů Canon můžete v takovém případě náhled na displeji zvětšit až desetkrát. Scénu tak můžete opravdu precizně zaostřit.

Zaostřování zadním tlačítkem

Některé fotoaparáty umožňují přesunout ostření ze spouště na tlačítko, které máte u palce pravé ruky na zadní straně fotoaparátu. Můžete tak oddělit zaostření od určení expozice. Zároveň vám to umožní používat manuální ostření, aniž byste museli vypínat automatické ostření na objektivu.

Stačí zaostřit na vybraný objekt a stisknout spoušť bez namáčknutí do poloviny. Při průběžném režimu zaostřování pak palcem samostatné tlačítko přidržíte a exponujete spouští. Pokud si tuto techniku ostření osvojíte, už se nebudete chtít vrátit k ostření přes spoušť.

Zónové ostření

Při fotografování budete většinou pracovat s jedním aktivním ostřicím bodem. Pokud ovšem chcete fotit rychle se pohybující objekty, zjistíte, že je obtížné nad nimi jeden ostřicí bod udržet.

V takovém případě můžete body seskupit do zóny (souvislé skupiny ostřicích bodů). Nejčastěji se přitom používá rozdělení do tří zón: levá, střední a pravá třetina obrazu. K zaostření pak foťák použije všechny body v nastavené zóně. Udržet pohybující se objekt v zóně, která zabírá třetinu scény, je mnohem jednodušší.

Při použití více ostřicích bodů fotoaparát automaticky ostří na nejbližší objekt, který se pod nimi nachází. Technika zónového ostření tedy není vhodná pro členitou statickou scénu. Zrcadlovka totiž v takovém případě může zaostřit na prvek v popředí scény, místo aby se zaměřila na hlavní objekt.

Ostření pomocí živého náhledu

Při focení v živém náhledu se pro automatické ostření nepoužívá základní ostřicí systém zrcadlovky. Fotoaparát totiž ostří na základě kontrastu hran v obraze.

Tento typ měření, se kterým se běžně setkáte i u ostatních digitálních fotoaparátů, je oproti fázovému ostření digitálních zrcadlovek znatelně pomalejší. Zato ale umožňuje preciznější zaostření. Nejste totiž omezeni množstvím a rozmístěním ostřicích bodů fotoaparátu.

Zejména u novějších fotoaparátů s dotykovým displejem je proto takové ostření zajímavou alternativou ke klasickému autofokusu. Už proto, že umožňuje na displeji přesně vybrat místo, kam má přístroj zaostřit.

Vyzkoušejte si jednotlivé režimy ostření

V moderních zrcadlovkách máte k dispozici sofistikované systémy pro automatické ostření. Nebojte se proto vyzkoušet různé režimy. Jedině tak zjistíte, které z nich vám v různých situacích vyhovují nejvíc.

A pokud si osvojíte techniku průběžného ostření pro pohybující se objekty, můžete výrazně zvýšit poměr správně zaostřených snímků na své paměťové kartě. A lépe tak zachytíte v rychlém ději ten rozhodující okamžik.

Poslední aktualizace 9. ledna 2018

16 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Honza Zeman

Digitálním úpravám fotografií se věnuji od roku 1996. Fotografovat jsem začal v roce 2006 a od té doby jsem postupně směřoval k fotografování jako k hlavnímu oboru své činnosti. Profesně se věnuji portrétní fotografii (http://portretyzeman.cz), fotografii architektury, městské krajině a také produktové a reklamní fotografii. Průřez mojí tvorbou najdete na webu http://janzemanphotography.com a další články a fotografie na blogu http://janz.cz.

Číst všechny články.

Komentáře