Pojďme spolu poznat kouzlo technické nedokonalosti ve fotografii a objevme způsob osobitého tvůrčího fotografického projevu. Vzepřeme se obecným pravidlům, která ve fotografii platí, a budeme se řídit vlastním kodexem.

Nedávno jsem ve svém článku věnoval retro fotografii. Když jsem v textu mimo jiné zmínil i fotoaparáty LOMO, záměrně jsem o nich psal pouze okrajově. Lomografie je velmi specifická, rozsáhlá a také flexibilní oblast retrofotografie, proto jsme se rozhodli věnovat jí samostatný článek.

Lomografie se stala natolik populární, že se stále vyrábí nové verze původních fotoaparátů, díky nimž tento fenomén vznikl. Je to kult, který se díky svým fanouškům rozvíjí dál, a tak se staré modely inovují a v duchu tradičních principů lomografie vznikají zcela nové aparáty a k nim i pestrá škála příslušenství. Někdy se pojmem lomografie dokonce definuje vše, co je v oboru fotografie určitým způsobem nevšední.

Pozn.: Na lomografii je vlastně sympatické, že v ní neplatí fotografická dogmata. Na hloubku ostrosti, zlatý řez a další pravidla se tady nehraje. Je to více o tvůrčím obrazovém vyjádření, osobité reprodukci vašeho pohledu na svět.

Jak to celé začalo

Na začátku byl malý, ale bytelný kompaktní fotoaparát LOMO LC-A vyráběný továrnou Leningradskoje Optiko – Mechaničeskoje Objediněnije (odtud zkratka LOMO). Jak už to tak v bývalém Sovětském svazu někdy chodívalo, šlo o kopii něčeho, co vyráběli imperialisté. V tomto případě se imperialisté inspirovali v Japonsku, kde se v roce 1984 začal vyrábět fotoaparát Cosina CX-2.

Měsíční produkce tehdy činila 1100 kusů a byla určena výhradně pro domácí trh. Na začátku devadesátých let se fotoaparát stal legendou. Díky pádu režimu se výroba začala posunovat i směrem na západ a lomografii tak objevili zahraniční umělci, v této době zejména v Rakousku. Někteří umělečtí fotografové v něm objevili nástroj pro své tvůrčí vyjádření a záměrně dosud pracují jen s jednoduchostí a technickými omezeními tohoto fotoaparátu.

Výroba původního typu fotoaparátu byla ukončena v roce 2005. Ne však nadobro. O rok později byl představen jeho nástupce LOMO LC-A+. Přestože se výroba přesunula do Číny, to zásadní z původní verze bylo zachováno, především objektiv MINITAR s ohniskem 32 mm, světelností F2,8 a s ním unikátní barevné podání i rohová vinětace. Také ovládání zůstalo zcela stejné.

Nastavit lze vzdálenost ostření a clonu. Na výběr jsou čtyři ostřící režimy (0,8 m; 1,5 m; 3 m a nekonečno), clonu můžete volit mezi hodnotami F2,8 až F16 a k tomu je k dispozici automatický režim, v němž je rychlost spouště proměnlivá od 1/500 sekundy až po 2 minuty. Synchronizace blesku je 1/60 vteřiny. Pokud jsou světelné podmínky a použitá citlivost filmu takové, že ani 2 minuty nestačí, závěrka zůstane v režimu A otevřena tak dlouho, dokud držíte spoušť. Nový typ je bohatší o možnost několikanásobné expozice, připojení drátové spouště a lepší nastavení citlivosti použitého filmu.

Širokáč nebo rybí oko? Není problém

U modelu LC-A+ však následování legendy a inovace nekončí. Stále se vyrábí celá řada LOMO fotoaparátů i kamer. Začneme hned u toho, který je již zmíněnému modelu podobný nejen označením, ale i vzhledem. LOMO LC-Wide je oproti svému předchůdci vybaven objektivem Minigon1 s ohniskem 17 mm a světelností F4,5. Tento širokoúhlý objektiv má zorný úhel 103°. Takové hodnoty nejspíš zaujmou i krajináře. A na ulici to má díky malým rozměrům foťáčku ještě větší grády. Navíc s LOMO LC-Wide lze pořizovat nejen klasické snímky o rozměru 24