Jak podávat kritiku

Kritika je nástroj, který může odradit vycházející talent nebo naopak utvořit legendu. Málo kdo si ovšem uvědomuje, kolik moci v současné době máme, když můžeme napsat komentáře na sociálních sítích prakticky komukoliv. Pojďme se nyní podívat, kdy je kritika na místě, jak by měla být podávána, a kdy je naopak lepší se komentáře zdržet. 

Pro odlehčení přidávám k celému článku fotky z mých začátků. Dneska bych svému o 5 let mladšímu já řekla, ať zahodí foťák a jde radši plést… Ale kdyby mi tohle tenkrát někdo opravdu řekl, a já ho poslechla, nikdy bych se nedostala tam, kde jsem. Teď vím, že dál a výš mě v tvorbě vedli lidé, co mě podporovali. 

Jak podávat kritiku
Nikon D90, Nikkor 50 mm f/1.4, 1/100 s, f/1.8, ISO 200, ohnisko 50 mm. Hlavně to s těmi efekty nepřehánět….

Kritika začátečníků a proč je úplně zbytečná

Hodně z nás si to zažilo. Když jsme začínali fotit, ukazovali jsme nějaké fotky na Facebooku, Instagramu či jiných fórech a přišla vlna názorů, rad a někdy i kritiky. Rada je určitě fajn, ale neměla by vyznít ve stylu: Dělej to jinak. To si lze snadno přeložit tak, že to teď autor dělá špatně. A to ho může spíše demotivovat a focení ve výsledku i znechutit. 

Mnoho lidí se tak focení ani nezačne věnovat, protože je internetový „odborníci” označili za neschopné již v začátcích. Ale proč je potřeba začátečníky kritizoval? Je snad zřejmé, že začátečník hned neumí vše.

Kritika začátečníků je často velmi zbytečná. Obecně lze říct, že člověk bez zkušeností s foťákem obvykle moc zacházet neumí a nebo jen na teoretické bázi. Vše je pro něj nové a řadu technik si teprve osahává. Pokud bychom mu fotky pouze zkritizovali, pravděpodobně jej od dalších pokusů odradíme. 

Jestliže si o kritiku řekne (protože je velký rozdíl mezi vyžádanou a nevyžádanou kritikou), měli bychom možná takovou kritiku spojit i s něčím pozitivním. Chvála je v našich konverzacích proti kritice v menšině. 

Lze říct například: “Máš krásné tohle a tohle. Tohle se ti povedlo, ale tohle by možná vypadalo lépe takhle?” 

Pojďme víc chválit.

Můžeme mít pocit, že někomu pomůžeme, když mu sdělíme svůj názor. Ale nemusí to tak vůbec být. Ten člověk nejspíše požádal o kritiku a rady někoho, komu věří a koho obdivuje. A najednou jej kritizuje náhodný člověk a veřejně. Tohle může být velmi demotivující, člověka to zamrzí a nikam ho to neposune. 

Jak podávat kritiku
Nikon D90, Nikkor 20 mm f/1.8, 1/3200 s, f/1.8, ISO 200, ohnisko 20 mm. Ostrý obličej by byl asi lepší…

Proč je kritika špatně?

Ano, v umění máme kritiky, tak proč je kritika problém? Kritik je podle definice osoba, která dává k dispozici analýzu, interpretaci nebo pozorování. Není to člověk, který najde jen to špatné. V dnešní době nabyl termín kritika negativní význam. Protože je skutečně v 90 % případů podávána jen jako vytyčení chyb. Ale pravý kritik umí i chválit. 

Podle definic je rozdíl mezi profesionálním kritikem, kterému se říká znalec a amatérským kritikem, kterému se říká kibic. Kritik je povolání. A stejně jako kuchař, chemik nebo právník je třeba, aby toto povolání bylo vykonáváno lidmi v dané oblasti vzdělanými. V opačném případě může vzniknout velká škoda. 

Vyžádaná a nevyžádaná kritika

Rozdíl mezi vyžádanou a nevyžádanou kritikou je zásadní. Pokud někdo napíše: “Co myslíte, že bych měl/a zlepšit?” Pak hurá, pište. Všechno, co vás napadne. Je to totiž autorem vyžádáno. 

Pokud ale někdo zveřejní fotku s komentářem typu: Tohle jsem teď vyfotil a docela se mi to líbí. Tady asi není potřeba reagovat poznámkami, jak má špatně horizont, barvy, světla aj. V tomto případě osoba jasně prohlásila, že je s fotkou spokojená a má z ní dobrý pocit.

Méně je někdy více.

Trénink a čas většinou ukáže jaký je v člověku potenciál a pokud kritiku vhodně formulujeme pouze autorovi, motivujeme ho fotit dále a více. V procesu focení se bude jistě zlepšovat. Negativní reakce pouze zpomalují vývoj a většinou nikam nevedou. 

Jak podávat kritiku
Nikon D90, Nikkor 20 mm f/1.8 Velice nelichotivá volba ohniska. Nikdo přece nechce velký nos a čelo. P.S.: Promiň, Charlie.

Z pohledu začátečníka i profesionála 

Když jsem začínala fotit, byla jsem velice nejistá. Nevěděla jsem, co dělám, a zda to dělám dobře. Ale bavilo mě to. A pár komentářů mi málem ten entuziasmus vzalo. Dneska se ohlédnu a podívám se na to s pobavením. Ale s pobavením koukám i na ty svoje fotky. Fotila jsem portréty na 20mm objektiv a myslela si, že clona 1.4 je ta nejlepší volba na cokoliv. A když jsem chtěla radu nebo názor, psala jsem kamarádům a lidem, kterým jsem důvěřovala. Ti mě postupem času vše naučili a vysvětlili. A ti, kdo mi psali veřejné komentáře mě nenaučili vůbec nic. Jejich rady teď vnímám i jako dost nefunkční.

Po letech focení nyní vnímám kritiku v komentářích velice letmo, dokud není od špiček české scény. Od těch bych za ní byla vděčná. A velmi ráda bych chtěla všem začínajícím fotografům říct, aby si z těch samozvaných “odborníků” nic nedělali a nepouštěli si to k tělu. A aby poslouchali jen ty, kterým důvěřují a od nich se učili.

Jak podávat kritiku
Nikon D90, (základní seťák, už si nevzpomínám) 1/800 s, f/3.5, ISO 200, ohnisko 16 mm. K tomu už asi nemám co dodat.

Na závěr

Nechci tvrdit, že kritika je špatně nebo že pouze pozitivní přístup je ten jediný a správný. Není to tak. Ale je velmi důležité si uvědomit, jak s kritikou nakládat. Zda máme právo ji vůbec napsat a zda tím někomu ublížíme. Jeden člověk si může říci: Mě by to nevadilo, kdyby mě někdo kritizoval. Ale co když to tak někdo jiný nevnímá? Můžete narazit na citlivé lidi, které kritika zabolí a zničí jejich touhu a nadšení. Pamatujte na to. 

Jak tedy kritiku podat? Na vyžádání. Jedině na vyžádání a pokud se nedomluvíte jinak, vždy soukromě. Berte v potaz i zkušenosti, to že fotíte déle, neznamená, že jste za objektivem zkušenější. Buďte konstruktivní, vnímaví k povaze osoby a buďte oporou.

Zůstaňte v obraze, každý týden posíláme novinky ze světa fotografie

Přihlašte se k odběru toho nejlepšího z Milujemefotografii.cz

Email má špatný formát.

Potvrzením odběru dáváte souhlas ke zpracování osobních údajů pro zasílání novinek. Více se dozvíte v zásadách ochrany osobních údajů.

AutorZdeňka Povolen

Nefotím dlouho, ale fotím ráda. Ráda si buduji ve fotkách atmosféru, vkládám do nich emoce a myslím, že na fotce je důležité, aby měla duši. Fotím hlavně lidi, často kostýmy, občas akty a příběhové série. Hodně si zakládám na kvalitní komunikaci a příjemné atmosféře během focení. Mám ráda užívání praktických efektů jako třeba dým, oheň, jiskry, světla, pohyby oblečení a látky. Vím, že se mám ještě hodně co učit. Ale to budu mít i s dvacetiletou praxí. Věřím v celoživotní sebezdokonalování.

Komentáře (4)

  1. Mělo by líp fungovat to říct přesně opačně, než udáváte. Napřed říct co je špatně a potom pochválit a povzbudit. Člověk si většinou pamatuje ten konec.
    Začátečníka by případná kritika neměla zahltit. Dát jednu/dvě rady co zlepšit nebo si příště zkusit pohlídat a zbytek nechat plavat. A povzbudit!

    1. Zdravíme Vás, Pavle, a souhlasíme s Vámi, zejména s tím: A povzbudit! Váš návrh je určitě také cestou. Hlavní ale je, aby takové komentáře byly vyžádané.
      Přejeme krásné fotky a dobrý pocit z nich.
      Eva

  2. Ahoj 🙂
    Pěkně sepsáno. Já se s kybicema setkal a dost na tvrdo, a musím přiznat, že mě to dost … (prostě to slovo nebudu používat) 😀 A od té doby to mám nastavený tak, jak to říkal pan Hrušínský v Básníkách: „Mladý muži, já nejsem nikde organizovaný, takže si maluji, co já chci a kdy chci.“ Fotím si co já chci, kdy chci a jak chci. Chyby si tam dokážu najít sám, už když fotku stáhnu a otevřu v PC. A zbytek je umělecký záměr :-))))) Berte to prosím s nadhledem 🙂 Taky si nechám poradit a nebo dovysvětlit některé věci od osob, které respektuju. A co je ještě lepší, jít si s takovým člověkem „zafotit“. Ale rozhodně nekopírovat! Jen si z toho vzít nějakou inspiraci co se týká třeba technik. Ono kopírování dost dobře ani nejde. Když oba půjdou na jedno místo, tak to každej vyfotí jinak a někdy hodně rozdílně. Mám na mysli třeba focení v krajině.
    Hernajs, to jsem se zase rozkecal. 🙂 Díky za zajímavý článek 🙂
    Honza

  3. Jako začínající fotograf rozhodně můžu potvrdit. Kritiku rozhodně chci, bez ní bych se nikam neposunula, ale jde o to v jaké míře a od koho. Občas třeba pošlu kamarádům fotografům fotku se slovy „asi se mi líbí, ale něco mi na ní vadí a nevím co to je“ a pak veškeré jejich komentáře beru a učím se z nich. Ale taky se mi dost často stalo, že jsem nadšeně poslala pár lidem (co ani sami nefotí) svoje fotky, a reakce byla „máš to hrozně tmavý / ta modelka tam má divně ruku / máš tam divný barvy“ apod. – a pak jsem tu fotku vlastně ani nechtěla sdílet dál, celý shoot bych nejradši zahodila, a nikam mě to neposunulo.

Napsat komentář: ZONER TÝM Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *