Náš ambasador Daniel Kasal se focení věnuje už od klukovských let. První digitál si pořídil už po dokončení střední školy a o pár let později přidal svou první zrcadlovku. Profesi fotografa nedělá na plný úvazek, ale věnuje ji každou volnou chvíli. Inspiruje ho městská zástavba a její linie, nicméně příroda ho láká a uchvacuje natolik, že do ní chodí, kdykoli to jen jde.

Od betatestera se vypracoval až na ambasadora Zoner Photo Studia, které ho baví od A do Z. Jsme rádi, že Danovi pomáháme ukázat prostřednictvím fotek svět takový, jak ho sám vidí. 

Dane, na podzim jsi podnikl cestu do Uzbekistánu, který jsi již dříve navštívil. Obecně hodně cestuješ. Je cestování součást tvojí práce?
Ano, to je pravda. Protože jsem zaměstnán ve firmě, která dodává zdravotnické prostředky prakticky do celého světa, občas se tak někam podívám i já. Naposledy to bylo právě do zmíněného Uzbekistánu. Už jsem tam byl několikrát a je to velmi zajímavá země, nejen z fotografického hlediska.

Je nějaký kus planety, který tě nejvíce překvapil a čím? 

Kamkoliv se podívám, snažím se tam najít něco zajímavého, něco, co by stálo za fotku. Občas je to těžké, ať už třeba kvůli nedostatku času, nebo třeba kvůli pracovním povinnostem, které mají přece jen přednost. Možná bych tedy spíš zmínil, které místo na mě asi nejvíc zapůsobilo. Bylo to v Pripjati na Ukrajině, kde jsme mimo jiné navštívili onu památnou polikliniku, kam přivezli hasiče, kteří se snažili uhasit zbytky Černobylského reaktoru. Marně. Ale ta místnost, ta vstupní hala, i dnes má takovou tíživou atmosféru. 

A ještě moc rád vzpomínám na jeden vodopád v Rakousku, ke kterému jsem s sebou nesl i stativ. Pak jsem kolem vodopádu běhal jako malý kluk a snažil se najít ten nejlepší záběr. Společnost mi tenkrát dělali jen syslové a krávy.

S jakou fotografickou výbavou cestuješ? 

Záleží, jakým způsobem cestuju. Pokud jezdím s rodinou, a my zpravidla jezdíme po vlastní ose autem, tak si beru v podstatě vše, protože: Co kdyby. Když někam cestuji pracovně letecky, výbava se smrskne na jednu fotobrašnu a dva objektivy. Nicméně malý stativ je také většinou součástí.

Chápu správně, že kvůli zaměstnání je focení tvá vedlejší činnost a taky koníček, kterým naplňuješ svůj volný čas, že? 

Fotografování je pro mě primárně koníček. Nebo, někdy možná spíš kůň. Když mám možnost se někde “courat” s foťákem v ruce nebo na krku, a okolí je fotografování nakloněno, ať už místem, časem, nebo podmínkami, moc si to užívám. To je pak pro mě taková odměna a relaxace. Sem tam se naskytne i nějaká fotografická zakázka, kde už to není primárně o mých pocitech, ale o tom, aby byla spokojena hlavně druhá strana. Ale i tak se snažím, abych si to také užil. 

Mimo zakázkového focení se ve tvé tvorbě nejčastěji objevuje téma architektury. Můžeš nám popsat svůj přístup k zachycování architektonických scén, a jak se liší od běžného fotografování?  

Máš pravdu, focení architektury mě zkrátka baví. Hledám na architektonických objektech nějaké “speciální” prvky, které se snažím zachytit tak, aby to dávalo smysl. Ne vždy se to podaří a jindy to třeba zase předčí má očekávání. Můj přístup k focení architektury a přírody se zase tak moc neliší. Jen na zachycení večerních či nočních scén potřebuji stativ. Kdybych v noci fotil třeba přírodu, asi bych vypadal jako blázen. I když…

Tvé fotky jsou charakteristické liniemi v architektuře i v přírodě. Můžeš mi k tomu něco říct? Záliba nebo nějaká touha po dokonalosti? 

Možná oboje. Linie, která vede divákovo oko po mé fotce, mě zkrátka baví. Když je těch linií třeba víc a na výsledné fotografii se pak třeba spojí v nějaký geometrický obrazec, je to super. A v přírodě? Tam je to podobné. Jen ty přírodní scenérie na mých fotkách většinou nevytvoří nějaký geometrický tvar.

Které prvky architektury tě nejvíce inspirují a proč?

To je těžká otázka. Mám rád moderní architekturu. A když už jsi zmínila mou zálibu v liniích, tak mě napadá olympijská plavecká aréna v Londýně, kterou navrhovala Zaha Hadid. Ta mě hodně bavila. Běhal jsem kolem ní s foťákem a hledal nějaký úhel, pohled, prostě způsob jak to celé zachytit tak, aby to dávalo smysl. 

Máš nějaký postup při plánování a přípravě na fotografování konkrétní budovy nebo místa? Pokud ano, jaké vlivy zohledňuješ, např. světlo (denní, umělé,..), lidi, čas, přístup atd.?

Jak kdy. Občas si nějakou cestu naplánuju i s focením konkrétních cílů, jindy třeba naplánuju jen oblast a pak na místě hledám, co by mě zajímalo, co by mě nějak motivovalo. Jindy se zase třeba dostanu někam, o čem toho dopředu moc nevím a až na místě hledám, co by stálo za fotku. Ne vždy si můžu vybírat čas, tak je to pak třeba o nějaké improvizaci a umění najít něco jiného, co by stálo za fotku, když třeba první věc nevyšla.

Jak se vyvíjí tvůj přístup a styl v oblasti architektonické fotografie? Existují nějaké nové techniky nebo trendy, které v současné době využíváš?

Řekl bych, že to je dáno spíše technickými možnostmi, které postupem času “vylepšuji”. Styl se mění spíše sebereflexí. Při úpravě fotek si říkám, co jsem vše udělal špatně. Jak jsem to mohl udělat jinak a lépe. Ale k tomu všemu dospěju většinou až při postprodukci. No jo, ale to už je zpravidla pozdě. Občas se můžu na stejné místo dostat znovu a třeba nějakou fotku “opravit”, ale není to zdaleka pravidlem.

Proč sis pro editaci svých fotek vybral Zoner Photo Studio? Co tě na ZPS nejvíc baví (jaké funkce)?

Když jsem přešel z analogového foťáku na digitální, pořídil jsem si tenkrát “vrcholový” model kompaktního foťáku od Minolty. Pamětníci určitě zatlačí slzu, když zmíním Dimage Z1. Z dnešního pohledu to nebyla žádná sláva, fotky byly celkem zašuměné a na velký zoom nebyla ani ostrost nic moc.

Zkoušel jsem tenkrát různé softwary na úpravu fotek, ale Zoner Photo Studio mě obsahem svých funkcí oslovilo nejvíce. Na jedné konferenci jsem potkal zástupce firmy Zoner a svěřil se jim s věcmi, které mi na ZPS nevyhovovaly. Díky tomu mi byla nabídnuta možnost stát se beta testerem. A to odstartovalo naši dlouholetou spolupráci, která se postupem času prohloubila k pozici ambasadora.

Na Zoner Photo Studiu bych těžko vybíral jen jednu funkci, zkrátka mě baví program jako takový. Jde neustále dopředu a má srozumitelné prostředí. Hlavně v něm udělám vše, co potřebuji, a to pod jednou „střechou“. 

Máš nějaké rady pro aspirující fotografy, kteří by se chtěli specializovat na architektonickou fotografii? 

Asi neřeknu nic nového, ale určitě zkoušet různé úhly, světlo, nebát se experimentů, zkrátka fotit, fotit, fotit. A pak si, ideálně s krátkým odstupem, fotky znovu procházet a snažit se ze svých chyb, které určitě uvidí, poučit. Mám jeden hodně výstižný graf, který je ale i po letech, stále pravdivý.

Děkujeme Danovi, že si na rozhovor našel trochu energie i času. Můžeme prozradit, že společně připravujeme krásnou edukační sérii článků o focení architektury i s hlubším vhledem do historie. Takže se máte určitě na co těšit.