Koupíte si zrcadlovku, vyzkoušíte několik typů objektivů – setové, základní, portrétní, tele – to je celkem běžný postup. Potom ale najdete zmínku o jakýchsi tilt-shift objektivech. Po chvíli vyhledávání najdete videa, díky kterým si chcete tilt-shift taky hned vyzkoušet. V dnešním článku se vám pokusím odpovědět, k čemu tilt-shift objektivy slouží, jak s nimi pracovat a jak je lze softwarově obejít.

V úvodu něco málo z teorie, název tilt-shift je odvozen ze dvou specifických funkcí, kterými objektivy disponují:

Tilt (naklonění) umí, jak lze odvodit z názvu, naklonit optickou soustavu vzhledem k rovině snímače. Výsledkem je, že rovina ostrosti není rovnoběžná se snímačem a ostrý zůstane jen „pás“ fotografie. Jak široký pás bude, je závislé na míře náklonu roviny ostrosti, čím větší náklon, tím užší pás, kde bude fotografie ostrá.

Samozřejmě, že největšího efektu dosáhnete při velice nízké hloubce ostrosti, tedy při nejmenší cloně. Naklonění je vhodné hlavně v situacích, kdy chcete mít ostré dva různě vzdálené objekty a zaclonění není možné.

Shift (posunutí) je druhou vlastností, která se hodí především při focení architektury. V tomto případě se optická soustava posouvá. Určitě jste se dostali do situace, kdy jste chtěli vyfotit budovu a vyhnout se sbíhajícím se liniím směrem k jejímu vrcholu. Ty jsou způsobeny tím, že fotoaparát není v rovnoběžné rovině jako budova, , ale je nakloněný tak, aby se tam budova vešla celá. Jestliže byste fotoaparát nenaklonili, budovu byste jednoduše nedostali do záběru. Díky funkci vlastnosti shift můžete posunout optickou soustavu a zajistit si tak zachování svislic ve snímku bez jejich kácení.

Video, které mě osobně pro tilt-shift efekty nadchlo. Když si dáte práci, najdete více velmi povedených příkladů:

Obě funkce lze vyřešit softwarově, ale vždy za cenu kompromisů. Já jsem se zaměřil pouze na funkci tilt, kterou lze dosáhnout efektu miniaturizace stejně jako ve videu výše. Stačí dostatečně naklonit rovinu ostrosti a lidský mozek vnímá to, co zůstalo ostré, jako nepřiměřeně malé.

V první fázi jsem se vydal fotit do Brna standardním objektivem (Sigma 30 mm F1,4 EX DC HSM) s tím, že fotky následně upravím softwarově. První nesnáz nastala už ve výběru lokace. Chtěl jsem do záběru dostat z nadhledu něco, na čem lidský mozek snadno vstřebá miniaturu, tedy něco, co už někdy jako miniaturu viděl – lidské postavy (panáčky z lega), vlaky (vlaky nebo modely vláčků z ptačí perspektivy) apod. Ideální jsou pro focení z nadhledu náměstí, nádraží nebo např. rušné silnice.

Samozřejmě nejlepší by bylo si snímek upravit v PC přímo na místě a podívat se, jak snímek vypadá. To jsem však neudělal, proto jsem vhodnost záběrů na tilt-shift mohl zhodnotit až zpětně.

Pokud jde o softwarové úpravy, je důležitý zejména přechod mezi ostrou a viditelně neostrou částí, přechod musí být pokud možno plynulý tak, aby jej oko nezaznamenalo. Výsledek tohoto snažení napodobit unikátní efekt tilt-shift objektivu softwarově je podle mě uspokojivý.

Ke srovnání jsem měl od Canonu půjčený objektiv Canon TS-E 24 mm F 3,5 L II. Tenhle skoro kilový macek patrně uživatele, který jej drží poprvé v ruce, uvede do rozpaků. Dle mého názoru ale stačí půlhodinka a člověk metodou pokus-omyl snadno pochopí obě speciální funkce objektivu.

Jestliže chcete využít efektu tilt naplno, nedávejte tohle sklo na přístroj, který nemá full-frame snímač. Cíleného efektu sice se snímačem formátu APS-C dosáhnete, ovšem plný formát vám nabídne daleko větší možnosti. I když rovinu ostrosti nakloníte na maximální možnou míru, pořád je ostrý pás na cropu dost široký. Efektu miniaturizace tak sice docílíte, ale není to úplně ono.

K účelu porovnání efektu miniatur, díky softwarové úpravě a díky použití speciálního objektivu stačilo použít pouze naklonění (tilt). Posunutí (shift) optické soustavy jsem nepoužíval, jelikož v krajních bodech při posunutí docházelo ke zkreslení perspektivy. Zhruba stejnému, jako když použijete širokoúhlý objektiv a do některého z rohů zakomponujete například lidskou hlavu – ta se nepřirozeně protáhne.

Na objektivu jsem používal maximální naklopení a fotil na minimální clonu („plnou díru“), aby výsledný pruh roviny ostrosti byl co nejužší. Manuálním ostřením jsem pak už jen korigoval, která část snímku bude ostrá. Samozřejmě ideální je, aby pruh byl zhruba uprostřed, lidské oko tak vidí neostrou část nad i pod pruhem. Když jsem pruh roviny ostrosti dostal do krajní polohy (nahoru nebo dolů), efekt miniaturizace nebyl patrný. Jak jsem již zmínil, ilustraci výsledného efektu mi také výrazně ztížil snímač formátu APS-C.

Nevím, jestli jsem si to nakonec vsugeroval, že z tilt-shift objektivu musí být zákonitě lepší fotky než ze softwarové úpravy, ale i s omezením menšího senzoru se mi zdá, že výsledek je více uvěřitelný. Co myslíte?