Pokud vás nudí běžné statické snímky, můžete jim dodat dynamiku a ozvláštnit je pomocí prášku, který bude modelka nebo někdo jiný během focení házet na scénu. Fotit se dá třeba s moukou nebo speciální práškovou holi barvou. Když let prášku na fotografii krátkou expozicí zmrazíte, zvěčníte tak unikátní moment plný akce.

Focení s práškem sice vyžaduje přípravu a úklid, ale odměnou vám budou fotky v trochu jiném stylu, než jste zvyklí. V tomto článku sice píšu hlavně o aktech, ale stejně tak lze fotit s oblečenými modely a modelkami nebo dokonce s předměty či s práškem samotným.

Jaký prášek vybrat a kolik ho potřebujete

Kromě člověka, který vám bude pózovat, je samozřejmě nutný onen prášek. Použil jsem mouku, konkrétně polohrubou, ale nevím, jestli je to na fotkách rozhodující. Jsou i jiné možnosti, jako třeba barevné holi prášky, které se dají koupit na internetu. Ty ale bývají poměrně drahé, takže si pomocí potravinářských barev a mouky nebo kukuřičného škrobu můžete namíchat vlastní směs. Tuto variantu jsem nezkoušel, ale na YouTube je mnoho návodů.

Varianta s moukou je jednodušší a navíc je levná, takže jí můžete pořídit velké množství. Při focení jsme nijak nešetřili a rozhazovali mouku i plnými hrstmi, ale na druhou stranu, v ateliéru na rovné podlaze jde mouku zase snadno shrabovat. I delší focení se tedy dá přežít jen s jedním nebo dvěma kilovými pytlíky. Ale pokud by vám na snímcích vadil efekt uhrabané země nebo jste byli v místě, kde mouka „recyklovat“ nejde, je dobré se připravit na větší spotřebu.

Na focení se dobře připravte

Máte možnost vše provádět venku, kde není problém se zaprášeným okolím. Jenže budete mít menší kontrolu nad světlem. Doporučil bych nějaká dálkově odpalovaná umělá světla, ale ta budou slabší než slunce, proto lze fotit jen za šera nebo ve tmě.

V případě focení v ateliéru je situace opačná – kontrola nad světlem je skvělá, ale je třeba hlídat pořádek. Můžete potáhnout podlahu i všechny věci v místnosti igelitem, ale já jsem zvolil jiné řešení. Vytvořil jsem kolem modelky igelitový „stan“ a mouku tak udržel uvnitř. Vše ostatní včetně světel bylo venku a já jsem fotil otvorem v jedné ze stěn.

Čím větší stan, tím lepší. Použil jsem běžnou zakrývací fólii a stojany vlastní výroby, ale stejně dobře by posloužily třeba stativy na světla. Velikost stanu se pohybovala kolem 3,5 x 2,5 x 2,5 metru (délka x šířka x výška). Na zadní stěnu můžete použít černou fólii namísto průhledné.

Nastavte světla

Světla jsou z boku stanu, případně i nad horní stranou, a svítí na modelku. Zadní stranu stanu se snažte udržet co nejtemnější. Světla tedy bývají od někde na úrovni modelky nebo ještě lépe trochu za ní a natočené směrem k vám.

Budete fotit rychlé pohyby, které by neměly být rozmazané. Jenže standardní maximální výboj studiového záblesku nebo fotografického externího blesku trvá skoro 1/200 s, což je v této situaci příliš dlouhý čas. Ale při snížení intenzity třeba na 1/8 síly se výboj výrazně zkrátí. I když budete mít na fotoaparátu pořád nastavenou expozici 1/200 s, vše bude vypadat jako při čase 1/1000 s nebo ještě kratším. Nedostatek světla musíte dohnat snížením clony nebo zvýšením ISO citlivosti.

Některé blesky při takto malé intenzitě dokáží vydat výboj několikrát za sekundu, takže navíc můžete fotit sériově a ze sekvence fotek poté vybrat tu nejlepší. Jen se snažte blesk „neuvařit“ a nezničit. Raději mezi sériemi dělám větší pauzy než obvykle.

Všechny záběry nemusí být s temným pozadím. Namísto světlem obráceným na modelku lze všechny nasměrovat na zeď za stanem,  čímž dostanete jiný typ kontrastních snímků. Malé částečky mouky bohužel nejsou příliš dobře vidět, takže se podobné řešení nehodí vždy.

A můžeme fotit!

Samotné focení je už věcí úspěšných pokusů (občas) a omylů (mnohem častěji). Je běžné pořád nabírat další mouku a opakovat úplně stejný pohyb pětkrát nebo i desetkrát dokola, protože zrnka mouky s oblibou létají jinam, než máte v plánu.

Při focení jsem stál na hraně stanu, občas trochu blíž, jindy zase dál, podle konkrétního záběru. I když jsem se držel od epicentra moučných hodů co nejdále, na konci focení měl na foťáku prášek i tak nasbíraný. Nebyl přímo vidět, ale po přejetí prstem o něm nebylo pochyb. Pokud chcete minimalizovat riziko poškození techniky, lze i fotoaparát obalit igelitem nebo dokonce pouzdrem určeným pod vodu, pokud jej máte.

Mouku hází buď modelka samotná nebo někdo jiný, kdo stojí mimo záběr, ale pochopitelně hází stále uvnitř stanu.

Speciální případ je mouka umístěná ve vlasech, kterými se pak pohodí. Opět bylo potřeba několika pokusů a sériového snímání, aby vznikl použitelný výsledek.

Zaměřte se i na detaily

Modelka je většinou na snímku celá, ale zkuste dělat i detaily. Je pravda, že při rychlých pohybech kompozice není vždy předvídatelná a je jednodušší fotit větší celek, ze kterého se bude vyřezávat. Ale u menších pohybů dokážete vše naplánovat a zrealizovat přímo na místě.

Retuše pozadí a podlahy

Podle velikosti stanu budete muset více či méně retušovat. U většího stanu odpadne spousta problémů a za modelkou uvidíte jen čistou folii, ale už ne stojany nebo dokonce strop.

Pozadí jsem obvykle ztmavil a zvýšil kontrast, aby světlá mouka stále zůstala viditelná, zatímco tmavé části pozadí se ponořily do úplné tmy.

Podlaha u mě končí ostře a zlomem přechází na stěnu, proto jsem podlahu ještě retušemi zmenšil a její okraj udělal „do ztracena“.

Úklid a závěr

Pokud jste všechno dobře připravili a zakryli, finální úklid není tak náročný. Mouka by měla zůstat uvnitř stanu a stačí ji jen shrabat. Spolu s přípravami jde o trochu náročnější focení, ale věřím, že když se odhodláte, výsledky vám budou skvělou odměnou a neskončíte jen u jednoho pokusu. A pokud už jste podobné focení zkoušeli, rád se dozvím, jak vše dopadlo a jaký typ prášku jste použili. Podělte se o svoje zkušenosti v komentářích!