Město je pro fotografy jako hřiště. Každou chvíli objevíte nová zákoutí, výjevy nebo detaily, které vám unikaly. Jste svědky příběhů, často velmi prchavých, takže musíte být ve střehu. Nechte se inspirovat, kam při focení ve městě zavítat a na co se zaměřit.

Město se neustále proměňuje –⁠ ve dne vypadá docela jinak než v noci, na jaře jinak než na podzim. A co takhle po dešti, kdy se zrcadlí v kalužích, nebo při východu slunce a zlaté hodince. Tváří má opravdu mnoho.

V cizím městě se lidé často v prvotním nadšení z nového uchylují k fotografování památek, ale jakmile jste ve městě jako doma, začnete se poohlížet po dalších zajímavých motivech. Zkuste si brát fotoaparát s sebou kamkoli se hnete – do práce, když jdete nakoupit, na procházku, když jedete tramvají – a bedlivě vše okolo pozorujte, dokud vám město neukáže svoji druhou tvář.

Člověk městský

První, co vám ve městě padne do oka, jsou lidé. Oživují ho, dávají mu příběh a jako první upoutají na snímku pozornost. Při focení docela cizích lidí musíte být odvážní a trošku drzí, ale ne sprostí. Buďte laskaví, ale ne sentimentální, pokud máte smysl pro humor, zkuste ho vnést i do fotografie. Některá místa lidskou přítomnost přímo vyžadují, vyčkejte si na ně, anebo přijďte později, pokud můžete.

Figuríny

Alternativou ke street fotografii je fotografování figurín. Mají lidskou postavu i výrazy, i když ne u všech platí pravidlo ostření na oči –⁠ často žádné nemají. Někdy jim chybí i kus prstu nebo shlíží z vitríny značně frustrovaně či odevzdaně. Divák si na pozadí těchto postav automaticky vytváří příběh, což můžete podpořit i prostředím nebo zahrnutím reálných lidí do snímku.

Autoportrét

Z vitrín na vás shlížejí nejen figuríny, ale i váš vlastní odraz. Stáváte se součástí prostředí, kterým procházíte, součástí města a situací, které se v něm odehrávají. To se fotografům často nepoštěstí, protože jsou to oni, kdo stojí za foťákem. Skrze odraz ukazujete: tady jsem. Vyprávějte nejen příběh města, ale i svůj vlastní.

Hřbitovy

Jedním z mých nejoblíbenějších míst ve městě jsou hřbitovy. Přestože život končí smrtí, určitá část vašeho příběhu pokračuje: jakmile se vaše jméno a fotka dostane na náhrobek, dostáváte se do představ lidí, kteří kolem vás pochází. To, co mě zajímá především, jsou sochy: zachycuji, jak komunikují s prostředím, hledám jejich spojitost s naším životem, se smrtí i finálním rozpadem. Navíc oproti ruchu v městských ulicích hřbitovy nabízí ticho a klid.

Místa na okraji

Při hledání nových podnětů vás zvědavost často zavede na místa, která byste běžně nenavštívili. A pokud se tak neděje, hurá za pokladem. Můžete to být právě vy, kdo ukáže svým sousedům krásy i ošklivosti města, o kterých neměli ani ponětí. Opomíjená místa nemusí být nutně v okrajových částech, mnohdy jsou blíž, než si myslíte: opuštěné továrny, zarostlé domy kousek od náměstí, odstavené vlaky za nádražím a jiné tzv. brownfields.

Přírodní krásy

Podobně jako v krajinářské fotografii je nespornou výhodou vás, coby městských fotografů, že se na pěkná místa můžete vracet v různou roční dobu a při různých světelných podmínkách. Vyplatí se to nejen v ulicích, ale i když se rozhodnete zachytit město s jeho přírodními krásami. Mnoho fotografů ani neopustí ulice města, přitom i v okolí nebo v parcích je co objevovat.