Když se řekne zvířecí fotografie, většině lidí se vybaví psi, divoká příroda, exotická zvířata nebo alespoň srnky na kraji lesa. Ale co taková kráva, koza nebo slepice? Fotografování hospodářských zvířat, ať už na venkově nebo v azylových farmách zvířat, možná není první volbou, ale právě portréty zvířat z těchto míst dokážou o to víc překvapit.

Takzvaná hospodářská zvířata s námi žijí odnepaměti, a přesto o nich často víme překvapivě málo. Mají své zvyky, emoce, vztahy i výrazy – a právě díky tomu jsou jako fotografické modely nečekaně vděčná. Navíc, na rozdíl od divokých zvířat, se jich často můžeme dotknout, být jim blízko a pozorovat je v přirozených situacích. 

Poznej svého modela

Dobrý portrét začíná pozorováním. A u zvířat to platí dvojnásob. Než zvednete fotoaparát, zkuste chvíli jen tak stát a dívat se. Kdo se drží stranou? Kdo je nejzvědavější? Které zvíře navazuje kontakt s ostatními a které si raději lehne do klidu? Každý druh má své typické chování a každé zvíře má navíc i svou vlastní osobnost.

Všechny tyto momenty mají společnou jednu věc: musíte je stihnout zachytit včas. A k tomu je potřeba nejen cit, ale i trochu technického know-how.

Technika bez stresu

I ten nejpovedenější snímek zvířete začíná u nastavení fotoaparátu. Pokud fotíte zvířata v klidném prostředí, jako je azylová farma, nemusíte sázet na extrémně rychlé časy závěrky ani sériové snímání. Právě naopak, můžete si dovolit zklidnit tempo a soustředit se na atmosféru.

U klidně postávající krávy, pežícího prasete nebo zvědavé slepice v exteriéru si často vystačíte s nižším ISO (např. 100–400) a široce otevřenou clonou (f/1,8–f/3,5), která vám krásně rozmaže pozadí a zvýrazní výraz zvířete. Vzniknou tak jemné, portrétní snímky s měkkým podáním a důrazem na oči či výrazné rysy tváře. Ať už jde o čenich, vousky nebo zobák.

Ostření na oči je u zvířat stejně důležité jako u lidí. Oči totiž nesou emoce. Pomoct vám může ostřící bod nastavený manuálně nebo využití detekce očí, pokud to váš fotoaparát umí. Nápomocné bude i kontinuální ostření, především, pokud se zvíře pohybuje. Oční kontakt zvířete s vámi nebo dokonce se samotným fotoaparátem má zvláštní sílu, jako by zvíře říkalo: Vidím tě. A dovolím ti, abys mě viděl i ty.

Důležitější než parametry ale často bývá vaše fyzická přítomnost. Zvířata vycítí, pokud jste nervózní, neklidní nebo příliš blízko. Nesnažte se je za každou cenu přimět k nějaké póze, spíš buďte připravení, až přijdou blíž sama.

Nejdůležitější technikou je klid. A pokud k tomu přidáte i trochu důvěry ze strany zvířete, můžete se těšit na snímky, které nejsou jen krásné, ale i opravdové. Jak ale takovou důvěru získat? To už je kapitola sama pro sebe.

Blízkost a důvěra

Možná máte pocit, že pro dobrý záběr potřebujete dlouhý objektiv. Ale často to nejlepší vzniká právě naopak – když se zvíře rozhodne přijít až k vám. A právě proto je důvěra naprostý základ.

Zvířata vás nejdřív musí poznat. Očichají si vás, prohlédnou si vás ze všech stran, někdy zkusí i ochutnat tkaničku nebo roh batohu. Někdy je nejlepší si jen sednout do trávy a čekat. Zejména kozy se nebojí kontaktu, a když se s vámi cítí dobře, samy si přijdou pro pozornost. 

Pravé kouzlo ale přichází v momentě, kdy vás zvíře pustí do svého světa. Když dál dělá to, co dělalo, jen tentokrát bez ostychu. Leží, hraje si, olizuje mládě nebo se tulí ke své družce. Tehdy přichází prostor pro opravdu silné fotografie – takové, které zachycují nejen vzhled, ale i vztahy, náladu, rytmus místa.

Kompozice s příběhem

Když se zvíře uvolní a pustí vás k sobě blíž, přichází čas přemýšlet nad tím, jak jeho svět zachytit co nejlépe. Nejde jen o to, co fotíte, ale jak to fotíte. I malý posun úhlu, změna výšky nebo práce s pozadím může proměnit obyčejný snímek ve vyprávění.

Nezapomínejte ani na prostředí – farma, stáj nebo pastvina nejsou jen kulisa, ale součást příběhu. Trsy sena, záblesk slunce na dřevěné bráně, šmouha od rypáčku na stěně chlívku, to všechno pomáhá vykreslit atmosféru místa. A když se zvíře postaví mezi balíky slámy, projde vraty nebo se na chvíli schová za větve, máte v ruce přirozený rám obrazu.

Při focení zvířat pochopitelně nafotíte desítky fotek jednoho tvora, a když budete mít štěstí, alespoň jedna se povede. Připravte se na to, nespokojte se pouze s jednou fotkou a při výběru buďte nekompromisní. 1/6400 s, f/2.8, ISO 500, 35 mm

Hledejte kompoziční linie, které dovedou divákovo oko až k hlavnímu motivu. Nechte světlo, aby malovalo na srsti nebo zvýraznilo strukturu peří. Slunce, stíny i jemná clona trávy v popředí dokážou přidat fotce hloubku a měkkost.

Kde zvířata fotit?

Možná už máte chuť popadnout foťák a jít hledat krávu, kozu nebo krocaního krasavce. Ale kde vlastně taková zvířata potkat v přirozeném a zároveň přístupném prostředí?

Skvělou příležitostí jsou azylové farmy pro takzvaná hospodářská zvířata – místa, kde žijí zvířata zachráněná z nevhodných podmínek nebo opuštěná. Na rozdíl od klasických farem tady zvířata netlačí žádná očekávání na výkon. Žijí v bezpečí, často v menších skupinkách, a jsou zvyklá na lidskou přítomnost. Během otevřených dnů pro veřejnost můžete přijít s foťákem a zažít prostředí, které je klidné, přívětivé a inspirativní. Nebývá těžké si domluvit individuální návštěvu, pokud plánujete fotit soustředěněji.

Další možností jsou edukační statky, komunitní farmy, lamacentra nebo zookoutky, které často nabízejí kontaktní výběhy nebo komentované prohlídky. Pokud se chcete dostat hlouběji než běžný návštěvník, zkuste se domluvit s provozovateli přímo. Mnoho menších farem ocení zájem a třeba vám dovolí nahlédnout i do míst, kam běžně lidé nesmí – do stáje při krmení, do výběhu během odpočinku, nebo na pastvinu, kde zvířata tráví den v přirozeném rytmu.

Zvířata s duší

Co říct na závěr? Největší sílu nemívají dramatické scény, ale tiché momenty – pohledy, doteky, emoce. Prase, které si lehne vedle vás do stínu. Koza, která se na vás podívá přes rameno. Kráva, která s něhou olizuje telátko.

Takové snímky zůstanou jako připomínka, že zvířata nejsou věci, ale citlivé a často zábavné bytosti. Při jejich focení nejde jen o to udělat pěknou fotku. Jde o setkání. O chvíli, kdy vás zvíře pustí k sobě – a možná ve vás zanechá víc, než byste čekali.