Vytváříme HDR „z ruky“

Technika HDR nabízí fotografům pomocnou ruku v případě, kdy dynamický rozsah scény převyšuje potenciál snímače. Jak ale postupovat v případech, kdy nemáte k dispozici stativ a jste nuceni skládat snímky HDR vyfotografované z ruky? 

V předchozím článku jsme se zabývali HDR (High Dynamic Range, vysoký dynamický rozhas) obecně a tvorbou HDR tak, jak se má správně dělat. Řekli jsme si, že se jedná o tzv. ideální stav. Jenže na ten zrovna já osobně moc nevěřím, nikdy a v ničem. Ideální není skoro nikdy nic a nakonec i pravidla jsou zde proto, aby se porušovala.

V případě HDR fotografie mnou nejčastěji porušované pravidlo tkví již v úvodní proceduře – pořizování snímků. Konkrétně v tom, že často nenosím stativ. Možná je to špatně a profesionálové nosí stativ pořád. Jenže já nejsem profík, ale hobík. A velice často by pro mě bylo tahání se se stativem nanejvýš nepraktické.

Skončíte pak podobně jako já tak, že rozhodnete-li se fotit HDR a nemáte s sebou jako obvykle stativ, musíte to zkrátka vyfotit z ruky. Každého teď asi napadne: „No dobře, ale to pak musí být problém fotografie zarovnat při zpracování, z ruky přece nejde udržet tři expozice bez posunu fotoaparátu“. A já řeknu: jde to… ale dře to. Někdy.

Dílčí snímky pořízené k vytvoření HDR snímku z ruky.

Postup při vytváření HDR z ruky

Z části půjde o opakování postupu z minulého článku o tvorbě HDR, tudíž již jednou použité pojmy nebudu opětovně vysvětlovat a stejně jako minule ohledně nastavení vašeho fotoaparátu odkazuji na manuál k němu. Samotný postup se dá shrnout do následujících bodů:

1. Zapněte si na fotoaparátu expoziční bracketing a nastavte ho dle požadavků. I když uvádím, že pro tvorbu HDR jsou ideální tři snímky, v případě snímání „z ruky“ je dobré zvážit, oč vám jde. Např. pokud je správná, průměrná expozice v pořádku, až na přepálenou oblohu, bohatě budou stačit snímky dva – správné expozice + podexpozice, na které bude správně vykreslena obloha. Méně snímků se totiž rovná méně možností posunu mezi nimi, a tedy i lehčí práce při zarovnávání. Dále však budeme pracovat s předpokladem, že pořídíte tři snímky.

2. Zapněte sériové snímání.

3. Zvažte vypnutí stabilizace – jestliže nehrozí rozmazání snímků (zvláště přeexponovaného!), doporučuji vypnout. Stabilizace může způsobit, že snímky se jejím použitím posunou více, než by bylo vhodné.

4. Pevně se zapřete, ale ne křečovitě, vydýchejte se, abyste byli co nejuvolněnější a nakonec zmáčkněte spoušť. Díky sériovému snímání máte tři snímky v mžiku na kartě. Doporučuji chvilku počkat a proceduru zopakovat. A klidně ještě jednou. Získáte tak tři sady snímků pro tvorbu HDR a zvýšíte své šance, že alespoň jedna půjde poměrně snadno zarovnat.

Nyní máte nafoceny snímky pro tvorbu HDR. Postup v Zoner Photo Studiu (ZPS) je naprosto shodný jako v případě fotografování ze stativu. Do chvíle, kdy se vám zobrazí okno Zarovnání snímků. Tedy: V Průzkumníku modulu Správce vyberte ony tři snímky. Z nabídky Vytvořit vyberte položku HDR prolínáním expozic. Zkontrolujte, zda máte správně přiřazené dílčí fotografie pod volby Podexponovaný, Správně exponovaný a Přeexponovaný obrázek.

Určení správného pořadí snímků.

ZPS nejčastěji snímky zarovná automaticky. Ovšem často si nakonec v okně vytváření HDR při zobrazení 1:1 všimnete, že výsledný snímek není ostrý, protože zarovnání neproběhlo úplně korektně. Někdy se stane i to, že program zkrátka není schopen fotografie automaticky zarovnat. Což se v případě dílčích snímků fotografovaných z ruky lehce přihodí.

Ukázka špatného zarovnání.

Nelze se zlobit na program, toto prostě žádná automatika nemůže zvládnout na 100 %. Jaké je tedy řešení? Zjistíte-li, že automatické zarovnání selhalo, zopakujete proces (protože vrátit se z okna vytvoření HDR zpět k zarovnání snímků nelze). Následně v okně Zarovnání obrázků vyberete, které fotografie mezi sebou chcete zarovnat (náhledy vlevo), poté zvolíte položku Editovat společné body.

Editujte ručně společné body.

Zde doporučuji si lupou fotografie zvětšit daleko více než při volbě 1:1 a začít pečlivě vybírat výrazná místa na snímcích, dle kterých má k zarovnání dojít. Když na vybrané místo poklepete myší, ZPS se automaticky pokusí najít to samé místo na druhém snímku. Musíte ovšem pozorně zkontrolovat, zda je bod umístěn stejně jako v prvním snímku. Automatika totiž může provést posun, který i když je malý, zapříčiní, že zarovnání snímků nebude ideální (viz obrázek).

Jedná se o mravenčí práci vybírání výrazných míst na prvním snímku – rohy budov, výrazné větve, kameny atd. A následné „dorovnání“ označeného místa v druhé fotce. Mohu zodpovědně říct, , že tato část úprav fotografií v počítači je pro mě osobně velmi neoblíbená. Shodné body by měly být rozmístěny po celé ploše snímku, ne pouze v jejím středu. Vždy byste měli mít nějaké i na krajích snímku. Vycházejte opět z vlastních zkušeností, ty jsou nejcennější.

Automatika skutečně není všemocná.

Dojdete-li k názoru, že bodů máte již dost, klikněte na ikonu se zelenou fajfkou – Uložit zadané body. Následně dojde ke spojení a zarovnání snímků (je samozřejmě potřeba mít zaškrtnutou volbu Zarovnat obrázky). Následovně doporučuji opět lupou výrazně zvětšit zarovnanou fotografii, až nad úroveň 1:1, a pečlivě zkoumat v celé ploše snímku, zda je zarovnání korektní.

Chce to cvik. Sám takto strávím nad jedinou fotografií nemálo času. Ve chvíli, kdy jste spokojeni se stavem zarovnání prvních dvou snímků, přejděte k zarovnání se snímkem posledním a celé martyrium zopakujte.

Automatika skutečně není všemocná.

Jakmile budete s výsledkem spokojeni, poklepejte myší na tlačítko Další. Přesunete se do finálního okna pro vytvoření HDR.

Nyní dojde ke spojení všech tří snímků a korektnímu zobrazení ve skutečné velikosti. Nepřesné zarovnání můžete naneštěstí někdy odhalit až zde. A bohužel, jak jsem napsal již dříve, z finálního okna vytvoření HDR již není cesty zpět do předchozího okna zarovnání fotografií, abyste jen zkorigovali již vybrané body.

Když po dlouhém čase stráveném upravováním nakonec zjistíte, že zarovnání není korektní, vy s výsledkem nejste spokojeni a musíte celý tento pracný proces zopakovat (s opět nejistým výsledkem), můžeme klidně říci, že je to jeden z tzv. infarktových stavů. Nicméně, jak už bylo řečeno, chce to cvik a trpělivost vám nakonec přinese nejen růže, ale také dobré výsledné fotografie.

Přes veškerou pečlivost se vám ale může stát, že v některých částech snímku stoprocentně korektního zarovnání stejně nedosáhnete. Často jde o koruny stromů či místa na okraji snímku. A někdy za to nemůže ani posun fotoaparátu mezi pořízením snímků, ale vítr a pohyb větví.

Neházejte však flintu do žita, laděním Světel a Stínů (položek Plynulost přechodu a hlavně Rozmazání masky) v okně Vytvoření HDR obrázku můžete totiž leckdy dosáhnout toho, že posun v zarovnání snímků (pokud jde jen o určitou oblast a není příliš velký) nebude vidět. Jednoduše se v dané oblasti využije část jen jednoho snímku. Není to však pravidlem, přesto je dobré toto vyzkoušet.

Jestliže jde o špatné zarovnání jen v okrajové části snímku, lze si rovněž pomoci následným ořezem. V případě, kdy je posun viditelný jen při zobrazení 1:1 a jde např. o již zmiňované větve stromů a listí, většina lidí si toho na výsledné fotografii ani nevšimne. Nezapomeňte – pokud byste fotili ze stativu a vyšla vám delší expozice, větve v pohybu budou také mírně rozmazané!

Pozn.: Jak vidíte, oproti „předpisovému“ postupu vám focení snímků z ruky k vytvoření HDR přináší spoustu práce navíc. Někdy bohužel i bez požadovaného výsledku. Ale jak jsem řekl již v úvodu, nevěřím, že každý nosí stativ stále. Pak je nutno improvizovat.

Výstupní snímek vytvořený dle našeho postupu.

Nejdůležitější body postupu
1. Pořizujte vždy několik sad fotografií, ideálně aspoň tři. Budete tak mít větší šanci, že některá z nich půjde zarovnat dobře, dokonce možná i automaticky. Při pořizování snímků se snažte eliminovat posun fotoaparátu (podepření rukou, vydýchání se před zmáčknutím spouště).
2. Mějte při zpracování fotografií notnou dávku trpělivosti.

Poslední aktualizace 3. března 2014

46 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Jakub Chrudina

Digitální fotografii se věnuji od svých patnácti let, ve dvaceti pak nastal zlom s pořízením mé první zrcadlovky. Od té doby se focení stalo mým největším koníčkem. Protože rád trávím čas v přírodě, na horách, prostě venku, zaměřuji se nejvíce na krajinářskou fotografii. Příležitostně se ale nevyhýbám ani jiným disciplínám. Můžete navštívit můj osobní fotoblog.

Číst všechny články.

Komentáře