Topiho tipy: Jak zachytit kostelní ticho

Křesťanská církev si často vymiňuje zákaz focení v kostelích. Možná je to strachem o zneuctění místa. Jiným důvodem může být snaha o zabránění vyfotografování bezpečnostních prvků nebo snaha o prodej vlastních pohlednic. Logika by zde byla prostá: máte-li své fotky, pohlednici si už nekoupíte. 

Architektonické detaily i celky, výzdoba a vitráže – to vše je pro nadšeného fotografa lákadlem. Nejprve však musíte přijmout pravidla, která jsou v kostele nastavená. Ne že by se i při zákazu focení nedal nějaký snímek ulovit, ale jsou to rychlé, většinou nedokonalé výcvaky s nepromyšlenou kompozicí. Často se tak stane, že si focení musíte buď zaplatit, nebo rovnou oželet. Ale ani v případě zaplacení poplatku často není tolerováno použití stativu.

Raději bez šumu, prosím

V hlavním městě Malty, v katedrále sv. Jana Křtitele, to například zdůvodňují tím, že by se mohla poškodit krásně zdobená podlaha. Tato obava je tak silná, že do chrámu mají dokonce zakázaný vstup dámy nesoucí se na vysokých podpatcích. V praxi to znamená, že místo stativu můžete využít lavice či ozdobné sloupky chránící vstup k oltářům a kaplím.

Ačkoli stavitelé kostelů bravurně zvládali práci se světlem, na většině kostelních míst přesto vládne příšeří. Měli byste proto vědět, jak vysoké ISO zvládá váš čip bez přílišného šumu. Zoner Photo Studio sice k potlačení šumu nabízí sofistikované nástroje, ale nejlepší je většímu množství šumu předcházet. Tedy raději volte delší čas a nižší ISO než obráceně. Zároveň však volte časy takové, které ještě udržíte z ruky, případně si můžete vypomoct stabilizátorem obrazu, je-li jím váš fotoaparát vybaven.

Focení z ruky půjde také

Vyplatí se mít nastavené měření se zvýrazněným středem a měřit nejsvětlejší část scény. Podexpozice se dá v rámci postprocesu upravit snadněji než přepal. Nebo se držte známého pravidla – exponujte vpravo.

Katedrála svatého Jana Křtitele – Naslouchání. Nikon D300s, Sigma 150 mm F2,8 EX APO DG HSM Macro, 1/40 s, F2,8, ISO 1600.

Samostatnou kapitolou kostelních fotografií jsou vitráže. K jejich zachycení není potřeba mít pevnou ruku. Objektiv zamíříte přímo do prosvětleného skla, takže si můžete dovolit krátký čas. Na tyto snímky je lepší mít delší ohniskovou vzdálenost, protože v případě použití „širokáče“ budete mít okolo spoustu tmavého a hlavně zbytečného místa.

Není od věci si přečíst o daném kostele informace, které bývají připevněny na nástěnkách u vstupu. Často se z nich dozvíte o nejhezčích či zajímavých exponátech, sochách či svatých, takže budete vědět, nač se zaměřit. Jestliže připojujete ke svým snímkům popisky, vyplatí se přefotit si i informační nástěnky samotné. Obsahují většinou jména a příběhy svatých znázorněných na vitrážích, což se může později hodit.

Klášter Samos. Nikon D300s, Sigma 150 mm F2,8 EX APO DG HSM Macro, 1/80 s, F7,1, ISO 640.

Svatý Johann. Nikon D300s, Sigma 70-200 mm F2,8 EX DG HMS Macro, 1/250 s, F5,6, ISO 1000, ohnisko 135 mm.

Dívejte se nejen kolem sebe

Poněkud rozvolněná jsou pravidla během velkých náboženských slavností, kdy v kostelích bývá větší množství volně se pohybujících lidí (tedy nikoli během svatebního obřadu, mše či křtu). Příkladem budiž vynášení svatého Publia, jemuž je zasvěcen kostel v maltské Florianě. Jak můžete vidět vpravo na snímku níže, majitelé zrcadlovek neváhali a snažili se příležitost maximálně využít.

V našich podmínkách podobná situace nastává například během svátků vánočních či velikonočních. Jestliže si stativ postavíte tak, aby nepřekážel kolemjdoucím, bývá jeho přítomnost akceptována. Ovšem samozřejmě to záleží na konkrétním služebníkovi Božím, zdali pochopí vaši touhu po snímku a ukáže svou laskavou tvář (což by vzhledem ke své funkci měl mít v popisu práce), nebo bude chtít naopak ukázat, kdo je v domě pánem. Každopádně jeho rozhodnutí byste měli respektovat.

Interiér kostela svatého Publia. Nikon D300s, AF-S Nikkor 12-24 mm F4 ED-IF DX, 1/20 s, F5, ISO 100, ohnisko 12 mm.

Vyplatí se občas pohlédnout vzhůru. Zejména v barokních svatostáncích jsou na rozdíl od gotické strohosti kupole bohatě zdobeny. Nemáte-li stativ, pomůže nastavit samospoušť a položit foťák objektivem přímo vzhůru. Sice ztratíte kontrolu nad kompozicí, i tak ale mohou vzniknout působivé snímky.

Nezapomeňte hledat detaily. Světlo jdoucí skrz barevnou vitráž může osvítit kříž nebo házet různobarevné ornamenty na podlahu. Zatímco věřící hledá v kostele potěchu a klid duše, před fotografem se otevírá široké pole možností, jak kostelní atmosféru zachytit. Černobílá fotografie Bohu zasvěcených prostor by byla na samostatný článek.

Zelená hora. Nikon D300s, AF-S Nikkor 16-85 mm F3,5-5,6G ED VR DX, 1/200 s, F5,6, ISO 640, ohnisko 62 mm.

Střídejte ohniskové vzdálenosti

Dokonalá práce se světlem architektů minulých století již byla zmíněna výše. Často je světlo směrováno do prostor nejdůležitějších, tedy k oltáři. Vyplatí se používat co nejsvětelnější objektivy a nepodlehnout kráse jednotvárnosti. Dva níže zveřejněné snímky byly exponovány v podstatě ze stejného místa, jen dvěma různými objektivy a s mírnou změnou úhlu pohledu.

Mosta, Malta. Katedrála svaté Marie – detail. Nikon D300s, AF AF-S Nikkor 16-85 mm F3,5-5,6G ED VR DX, 1/125 s, F8, ISO 800, ohnisko 35 mm.

Mosta, Malta. Katedrála svaté Marie – celek. Nikon D300s, AF-S Nikkor 12-24 mm F4 ED-IF DX, 1/60 s, F4, ISO 800, ohnisko 12 mm.

Zázrak v Mostě
Během 2. světové války byla Malta sužována leteckými nálety, při kterých padaly tuny bomb zpod křídel nacistické Luftwaffe.
Během náletu 9. dubna 1942 prorazila 200 kg těžká puma strop katedrály sv. Marie v Mostě a spadla mezi zhruba tři stovky věřících čekajících na podvečerní mši. K explozi nedošlo a místními je tato událost považována za zázrak.
Po rozebrání bomby se podle jedné verze příběhu místo trhaviny našel písek a vzkaz s pozdravy od škodováckých dělníků z Plzně, kteří měli sabotovat výrobu. Replika bomby je v současnosti vystavena v prostorách kostela.

Poslední aktualizace 29. září 2012

16 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře