V půlce dubna jsem si nemohl nevšimnout na naší facebookovské stránce komentáře Dušana DuPe Petho, který zněl prostě, ale jasně: „Majo je BEST.jpg“ Majo skromně reagoval, že není třeba přehánět a teď budu reagovat já a možná budu i přehánět. Ale snad mi to pro jednou čtenáři dovolí.

Předně – jako tvůrci blogu jsme snad bez výjimky všichni rádi za nějakou zpětnou vazbu čtenářů, a o to víc rádi, když je pochvalná. Ne, že bychom chtěli mít jen „sluníčkové“ diskuse, kde se budeme mít všichni rádi a nebudeme kritizovat vlastní anebo cizí výtvory, ale přeci jen po všech těch letech vím, jak je pochvala (především pro začínající autory) důležitá.

Majo narozdíl od DuPeho ví, kolik bylo na jeho textu o fotografování portrétů v interiérech třeba času, práce a kolikrát jsme si mezi sebou vraceli jednotlivé verze a vybírali fotografie, které k článku přiložíme. Jinými slovy – téměř žádný článek zde není uveřejněn tzv. „na první dobrou“. Postupně si je komentujeme a ladíme, přepisujeme, škrtáme a doplňujeme.

Zjistil jsem ale díky komentáře od DuPeho, že jsem osobně rád za to, když je některý z mých autorů (snad můžu napsat mých) pochválen čtenáři za svůj text. Také proto, že kritizovat se zdá být mnohem jednodušší, než pochválit. Alespoň v našich geografických a časových končinách mi to tak připadá.

Existují učitelé a nadřízení, kteří mají obavy, strach nebo dokonce závidí svým studentům a podřízeným. Osobně jsem rád za to, že mám nad Majovým článkem radost, že se jeho text vám – našim čtenářům – líbil. A že nepatřím mezi ty některé výše zmiňované učitele a nadřízené.

Proč vlastně o tom píšu, když nemáme žádné zvláštní výročí a Vánoce jsou daleko? Z jednoho prostého důvodu: pro nás je to známka toho, že děláme svou práci dobře, že je to dík nejen za tento konkrétní text, dík nejen Majovi (ten snad nyní promine).

Ale, že se jedná o dík nám všem (byť to na první pohled nemusí být jasné) – jsem přesvědčen, že obsah tohoto blogu plní řada výborných autorů, že je to dík i jim, dík za výběr těch správných fotek, vyházení textu, který v článcích nemá co dělat, doplnění chybějících částí, korektorce, že má s námi trpělivost (všechny překlepy a hrubky, které na blogu objevíte, jsou zde jen proto, že jsme jí text nedali ke kontrole), sazeči, že se nebojí vstoupit do WordPressu i přes pozdní noční hodiny a Zoneru, že máme prostor, kde se vyřádit a předat něco z našich zkušeností.

Tedy dík i těm, které běžně na blogu „nevidíte“, ale jejich přítomnost vnímáme my, na druhé straně monitoru počítače.

Jestliže nám děkujete za články, já zpětně děkuju za pochvalu. Vážíme si jí (a konstruktivní kritiky samozřejmě také). Mluvte s námi, pište, co si myslíte, a ptejte se, ať již pod články nebo na Facebooku. Protože také díky tomu víme, že nás čtete a že vás to baví. A nás taky.