Zatímco na horách se bude ještě nějakou dobu lyžovat, v nížinách se jaro už začíná hlásit o slovo. Tady u nás – na jihu – přichází jaro do přírody ještě o něco dříve, takže pokud nechcete dobu prvních květů propásnout, je nejvyšší čas začít chystat se na cestu. Máte-li sbaleno, rád bych vás zavedl k nám jižní Moravu a také na nedalekou Vysočinu, na některé známé i méně známé botanické lokality, abyste si také mohli těchto poslů jara užít.

První jarní květy se začínají v české a moravské přírodě probouzet nejčastěji začátkem března. Samozřejmě podle konkrétní sezóny a lokality může být všechno úplně jinak. Zkuste si vzpomenout na diametrálně rozdílný průběh jarních sezon v letech 2013 a 2014. Vůbec se mi zdá, že právě tyto dva roky, co se doby kvetení týče, mimořádně vybočovaly. Zatímco začátkem dubna 2013 jsme se po stepích na jihu Moravy brodili deseti centimetry sněhu, v roce 2014 bylo vše o měsíc uspíšené proti obvyklému průběhu jara.

Jestli zrovna nemáte cestu na jižní Moravu nebo na Vysočinu, zkuste zapátrat ve svém okolí. Určitě nějaká podobná naleziště jarních květin a stromů, o jakých teď píšu, naleznete i jinde, i když se tam třeba první květy objeví o pár dnů nebo i týdnů později. Ještě malá nápověda, jak odhadnout ten správný čas, kdy za květy s fotoaparátem vyrazit: jarní květiny a stromy se pěstují také uměle v zahrádkách, takže tyto pro vás mohou být signálem, kdy se vydat do volné přírody. Ovšem neplatí to úplně, neboť doba kvetení závisí i na konkrétním stanovišti. Nelze srovnávat sněženky na záhonu před domem se sněženkami ve vlhkém lese.

V minulém článku jsme si řekli něco málo o focení květů. Teoretickou přípravu tak máte za sebou a mohli bychom jít fotit. Než ale vyrazíte, je nasnadě připomenout, že většina popisovaných lokalit v tomto článku je chráněna jako přírodní památky nebo přírodní rezervace a je třeba se tam chovat ohleduplně a s respektem k přírodě. V každém případě – i mimo tato území – by mělo platit, že jediné, co si odtud odnesete, budou fotografie. Ono by se květům v pokoji stejně dlouho nedařilo. Užívejte si je proto v jejich přirozeném prostředí a připomínejte si je jen na pěkných fotografiích.

Jihomoravské stepi

Pro krajinu jižní Moravy jsou charakteristické slunné stepi, které jsou cennými biotopy z hlediska výskytu mnoha teplomilných druhů rostlin a živočichů. Typickou rostlinou těchto stepí je koniklec velkokvětý. Trsy těchto velkých chlupatých květů tam nacházejí ideální stanoviště a nikde jinde ve volné přírodě u nás, než právě na jižních stepích, nerostou.

Koniklec se nachází na mezinárodním seznamu přísně chráněných druhů rostlin. Je proto zajímavé, že paradoxně vůbec největší výskyt těchto vzácných rostlin v Evropě a dokonce i na světě je na louce za velkým brněnským sídlištěm v Novém Lískovci v přírodní rezervaci Kamenný vrch. Údajně tam roste přes 50 tisíc trsů. Pro svoji snadnou dostupnost je lokalita vděčným cílem velkého množství zájemců. Prakticky ve stejnou dobu, kdy kvetou koniklece, tam lze najít i žluté květy mochny jarní a písečné. O něco později na stejném místě najdete i pozdější koniklec luční český.

Koniklec velkokvětý se v Brně dále nachází v přírodních rezervacích Medlánecké kopce, na Stránské skále, na Obřanské stráni nebo na Hádecké planince.

Pokud chcete být ušetřeni davů lidí z města, zajeďte si raději dál od Brna. Z mnoha dalších lokalit bohatého výskytu konikleců na jižní Moravě a nedaleké Vysočině doporučuji lokality Malhostovická pecka na Tišnovsku, malý skalnatý pahorek nedaleko silnice z Čebína do Malhostovic, Biskoupský kopec v přírodním parku Střední Pojihlaví, Kamenný vrch nad Kurdějovem (k této lokalitě podrobněji dále), přírodní památka Hovoranské louky a nebo také známá kavylová Pouzdřanskou step a spousta dalších. Zapomenout nemohu také na Pavlovské vrchy (Pálavu), například východní svahy Děvína, Stolovou horu nebo skalní suk Kočičí skála.

Spanilé sněženky

Pokud se vydáte na Pouzdřanskou step, jednu z výše doporučených lokalit výskytu konikleců, příliš časně, na teplých jižních svazích budou teprve rozkvétat první fialové květy konikleců. Zato na severních svazích, zvaných Kolby, porostlých dubohabřinami a lesostepí, se velice dobře daří jedné z našich nejranějších bylin – sněžence podsněžníku. V první polovině března bývá les pokrytý lánem bělostných květů.

Další les plný sněženek naleznete o 8,5 km dále na severovýchod na Liščím vrchu nad Nikolčicemi. Obě lokality nejsou zatím nijak notoricky známé, takže tam potkáte jen opravdu málo lidí, ale „znalci“ je už objevili. Sněženky naleznete i na opačné straně od Brna v lokalitě přírodní památky Hrušín. Sněženka je zařazena k ohroženým druhům naší květeny a je rovněž vedena v mezinárodní úmluvě o ochraně ohrožených druhů.

Čerstvé letošní album si můžete prohlédnout na Zoneramě:

Hustopečská zastavení

Budete-li cestovat po dálnici D2 od Bratislavy na přelomu března a dubna, zcela jistě vaši pozornost upoutá bíle pokrytý vrchol kopce nad Hustopečemi. Jsou to rozkvetlé mandloně, nejdříve kvetoucí ovocné stromy. Pokud se vydáte k unikátnímu sadu, jakého obdobného u nás nenajdete, můžete vidět mnohem více jarních květů. Čtyřhektarový mandloňový sad pokrývá jihozápadní svah na vrcholu Hustopečského starého vrchu. Další, méně známý sad naleznete i na sousedním Kamenném vrchu.

Mandloně jsou původem z Blízkého východu a daří se jim především ve Středomoří. V tuzemsku je můžete spatřit spíš ojediněle v zahradách na jihu Moravy nebo v Polabí. V takovém množství je ale naleznete opravdu pouze v hustopečských sadech. Tato jedinečná přírodní památka, která nemá v celé střední Evropě obdoby, pochází z 50. let minulého století, kdy byl sad vysazen coby zdroj suroviny pro výrobu cukrovinek pro čokoládovny. Později se přestalo pěstování mandlí vyplácet, a tak sad zůstal od 90. let ladem. Poté, co začal zarůstat náletovými dřevinami, zejména trnovníkem akátem, uvědomili si místní, jak o jakou raritu se jedná. Před několika lety začalo město Hustopeče sad vykupovat a především revitalizovat. Zatímco ještě relativně nedávno bylo k sadu těžké najít cestu, nyní je až příliš vyhledávanou turistickou atrakcí s rozhlednou, ze které můžete celou lokalitu přehlédnout z výšky.

Když jsem sad navštívil před několika lety, ještě před zahájením revitalizace, měl jsem jedinečnou šanci nafotit krásné velké bílé květy na polámaných větvích visících k zemi. Po prořezu jsou nyní květy na vzrostlých stromech poměrně vysoko, ale přesto lze najít i větve, které jsou v dosahu objektivu. Mandloňový sad je obklopen dalšími ovocnými sady, proto je možné v okolí spatřit i první květy dalších ovocných stromů. V roce 2011 se nám podařilo nafotit už 3. dubna první květy jabloní!

Žlutá slunce hlaváčků

Návštěvu mandloňových sadů lze dobře spojit s návštěvou přírodní rezervace Kamenný vrch. Nachází se nedaleko odtud na východní stráni kopce u Kurdějova. Tolik žlutých květů hlaváčku jarního, jako tady, najdete pohromadě asi jen málokde. Ve střední části, kde je výskyt největší, pokrývají svah tisíce žlutých sluníček.

Mezi žlutými květy hlaváčků objevíte také četné fialové květy konikleců velkokvětých, které se ale úplně ztrácejí v záplavě žlutých květů. Hlaváčky i koniklece v této lokalitě kvetou prakticky současně s mandloněmi, takže návštěvu obou lokalit lze velmi dobře spojit v jeden výlet. 

Hlaváčky najdete na spoustě dalších lokalit, třeba na nedaleké už výše zmíněné Poudřanské stepi či lokalitách na Pálavě zmíněných v souvislosti s konikleci. Právě na Pálavských lokalitách můžete v době kvetení hlaváčků narazit na nádherné fialové květy kosatců nízkých (Iris pumila), které by mohly být dalším příspěvkem do tématu „oblíbených“ jarních květů. Můj tip, kam za hlaváčky bez doprovodu ukřičených rodinek, je třeba přírodní památka Louky pod Kunštátem u Krumvíře na Moravském Slovácku.

Údolí bledulí

Koncem března a začátkem dubna se na loukách a v lesích začíná objevovat stále více květů rozmanitých velikostí a barev. Jarní příroda dostává sílu a květy přestávají být ojedinělé jako ještě před pár týdny. A přeci je tu něco, co může upoutat vaši pozornost.

Vlhké sevřené údolí u obce Chlébské v přírodním parku Svratecká hornatina poskytuje přímo ideální podmínky pro výskyt bledule jarní. Více než čtyři hektary přírodní památky Údolí Chlébského potoka se začátkem dubna promění v bílé plochy statisíců bílých zvonků, přímo fascinující koberce bledulí, lemujících romanticky meandrující potok z obou stran. Mezi bledulemi se vine jen poměrně úzká cesta, takže někdy je problém se minout s dalšími návštěvníky, kterých je tu také hodně. Lokalita bledulí u Chlébského je vskutku vyhlášená, proto tam sami za hezkého počasí rozhodně nebudete. Ale stačí poodejít o kousek dál mimo hlavní trasu a pro svoji fotografování budete mít klid, lokalita je totiž poměrně rozlehlá. Pokud Vám davy lidí vadí, podstatně méně návštěvníků potkáte i v dalších lokalitách v okolí, kde se bledule také hojně vyskytují, zejména na méně známé nedaleké lokalitě přírodní památka Hersica. Pozor jen na bláto. Vlhko, které svědčí bledulím, znamená také bláto na stezkách a na botech.

Zdaleka ne tak rozsáhlou, ale neméně významnou lokalitou výskytu bledulí nedaleko od Brna, je přírodní rezervace Rakovecké stráně a údolí bledulí v přírodním parku Rakovecké údolí na Drahanské vrchovině. Kolem potoka Rakovec najdete velké plochy i menší trsy bledulí. Údolí je tu otevřenější než u Chlébského a na fotografování je tu možná o něco více světla. Příjezd do lokality byl nedávno upraven, takže i za vlhkého počasí není problém se sem dostat. Ačkoliv podobných lokalit s výskytem bledulí v přírodě je v tuzemsku více, bledule jarní také patří k ohroženým druhům naší květeny.

A nakonec trocha šafránu

Říká se, že když je něčeho málo, je toho jako šafránu. A neříká se to nadarmo. Šafránu je u nás opravdu málo. Tento původně alpský silně ohrožený rostlinný druh se u nás přirozeně vyskytuje jen na samém jihu na Šumavě a v Novohradských horách. Nicméně, patrně díky oblibě mezi zahrádkáři, se mu podařilo zdomácnět i jinde. Mediálně je známá zejména lokalita v Lačnově na Valašsku, pak je tu také několik lokalit na severu a východě Čech a jedna malá u Nového Města na Moravě.

Na lokalitě u Nového Města se mísí bílé s fialovými květy jiného druhu šafránu. Šafrány najdete na kraji města, za říčkou Bobrůvkou vlevo od silnice na Zubří na louce chráněné jako přírodní památka U Bezděků. Ta je součástí 1. zóny CHKO Žďárské vrchy, a proto je do ní vstup zakázán. Šafrány ovšem s opatrností uvidíte a nafotíte i u informační tabule. Překvapivé je, že ani mnozí místní o výskytu těchto květin nic nevědí, protože při mé návštěvě neuměli poradit, kde hledat.

V době, kdy kvetou šafrány, je už příroda v rozpuku a květů kolem vás bude hodně. Mým cílem bylo ukázat několik zajímavých a svým způsobem nevšedních lokalit, na které se můžete vydat a zajisté tam nafotíte spousty krásných záběrů. Určitě jsem na některé zapomněl nebo je neznám. Budete-li putovat za těmito květy, jistě také cestou pořídíte i množství fotografií jiných květů. I zdánlivě „obyčejné“ květy jaterníků podléšek, sasanek hajních, pomněnek lesních a dalších jarních květů, mohou být atraktivní. Záleží jen na úhlu pohledu. Přeji dobré světlo na jarních výletech!

Nezapomeňte se na jarní fotografickou procházku také dobře vybavit.