Jaký film do digitálu?

Ačkoliv se v poslední době používání paměťových karet takřka ustálilo, stále se ještě mezi fotografy pohybuje nemalé množství aparátů, které ukládají snímky na různé typy karet. Jak se v nich vyznat?

S přicházejícími vánočními svátky, kdy obvykle rostou prodeje digitálních fotoaparátů, se také zvyšují prodeje fotopříslušenství. Paměťové karty patří mezi to nejčastější, co k digitálu nakupujeme. Ať už se tedy rozhodujete jakou kartu koupit k novému digitálu anebo chcete podarovat příbuzné novou kartou s větší kapacitou, měli byste znát alespoň základní typy paměťových karet a jejich užití.

Bez karet to nepůjde

Prakticky všechny digitální fotoaparáty je totiž nutné dovybavit paměťovou kartou. Některé modely sice disponují vestavěnou pamětí, její kapacita je však obvykle natolik malá, že do ní uložíte maximálně pár snímků. U ostatních fotoaparátů je v základním balení obvykle paměťová karta s velmi malou kapacitou – nejčastěji 16 či 32 MB.

Kapacita prodávaných karet je různorodá, ty tam jsou však doby, kdy karta s kapacitou 1 GB, byla nedosažitelnou metou pro běžného spotřebitele a nejčastěji používanou velikostí bylo 256 MB. V současné době již jsou ceny běžných paměťových karet tak nízko, že se dostaly do pozice spotřebního zboží a 1GB SD kartu pořídíte za cenu kolem stokoruny.

V posledním roce se používání paměťových karet prakticky ustálilo na dvou zavedených typech – CompactFlash karty a Secure Digital (SD) karty. Obě pak ještě bývají u některých modelů doplněny slotem pro druhou kartu – typicky je to xD Picture Card u fotoaparátů Olympus  a Memory Stick PRO Duo u fotoaparátů Sony – viz dále.

Větší a rychlejší karty

Každý typ karty má své technologické maximum (nejčastěji je jím maximální kapacita), které není možné nijak obejít. S postupujícím vývojem se však u některých typů toto maximum posouvá, a proto se můžete setkat s jedním typem karet v několika generacích.

Typicky to platí pro karty typu SD, které jsou aktuálně k dostání již ve třetí generaci. První generace karet (SD) měla maximální kapacitu 2 GB, u druhé generace karet SDHC to bylo 32 GB a zatím poslední generace karet s označením SDXC má teoreticky maximum 2TB. Společně s rostoucí kapacitou se mění také přenosová rychlost pro ukládání snímků, která postupně narůstá. Zvláště při natáčení videa jsou totiž na kartu kladeny vyšší požadavky než při fotografování. Nutno říct, že zde nefunguje zpětná kompatibilita, starší digitály nemusí SDHC a SDXC karty přečíst, stejně tak i starší čtečky karet.

Podle rychlosti se pak karty klasifikují do různých výkonnostních tříd označovaných jako Class 2, 4, 6, 10. V současné době najdete na trhu většinou karty SDHC a SDXC, pokud plánujete pouze fotografovat, je prakticky jedno jakou rychlostní třídu pořídíte, protože rozdíly jsou v praxi minimální. V případě že chcete natáčet i video, je již potřeba brát rychlost karty v potaz. Třídy 2, 4 a 6 jsou vhodné pro běžné SD rozlišení, pro full HD rozlišení je pak lepší použít karty rychlostní třídy 10.

Stará dobrá klasika

Jedním z nejstarších typů karet jsou CompactFlash (CF) karty, které jsou rozměrově větší než používanější SDčka. CF karty se používají nyní výhradně v poloprofesionálních a profesionálních zrcadlovkách, nižší třídy zrcadlovek pak používají SD karty. Výhodou CF karet je větší odolnost – jsou robustnější a prakticky dvojnásobně tlusté oproti SD kartám. V rámci CF karet existují rozdíly pouze v kapacitách a rychlostech. Občas se můžete také setkat se starým typem média – MicroDrive – což je miniaturní pevný disk velikosti CF karty. Jeho cena však bývala závratná.

U xD Picture Card se můžete setkat s dvěma typy, které se liší pouze rychlostí ukládání. Rychlejší typ karet nese písmenko H, pomalejší pak M. Při používání ve fotoaparátu mezi nimi není prakticky žádný rozdíl. Narazit byste však mohli při vložení karty do běžné čtečky. Vysokorychlostní karty s označením H potřebují speciální čtečky.

Jste-li vlastníkem fotoaparátu značky Sony, s největší pravděpodobností v něm najdete slot na karty Memory Stick Duo, což je novější verze karet MS. Od starší verze s označením Memory Stick je poznáte podle velikosti. Karty typu Duo jsou kratší a tvarově připomínají SD karty. Naopak Starší Memory Sticky mají podlouhlý tvar, kvůli kterému získali slangové označení žvýkačka.

Poslední aktualizace 21. prosince 2010

11 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře