Jak dopadlo moje novoroční fotografické předsevzetí

Závěrka na mém starém dobrém Canonu EOS 20D ze třetí ruky odešla asi po osmi letech svého fungování do věčných lovišť a já jsem věděla, že bez focení dlouho nevydržím. Mimochodem, fotografické předsevzetí o koupi nového fotoaparátu bylo pro letošek moje jediné předsevzetí a také jsem jej už splnila.

Stín, Black&White efekt, Nikon D5100, AF-S Nikkor 18–105 mm DX, F3,5–5,6ED DX VR, 1/640 s, F 13, ISO 800.jpg

Než se zde pustím do laického srovnání práce se „starým Canonem“ a „novým Nikonem“, ráda bych předeslala, že nejsem zrovna technický typ a tzv. „hračička“ a nehodlám na následujících řádcích hloubat nad detaily optické kvality toho kterého objektivu, dlouze se zabývat expozičními časy při různém osvětlení a podobně.

Efekty to nezachrání

Fotím především s pomocí intuice, a jestli je pro mě něco ve fotografii naprosto zásadní a fundamentální, je to kompozice. Kompozice je pro mě na prvním i posledním místě a je jedno, jestli fotím já sama nebo se dívám na cizí galerie. Žádný sebelepší efekt nebo úprava neudělají z kompozičně mizerné fotky zajímavou podívanou. Ani Instagram tohle nedokáže.

Proto si myslím, že ani nejlepší technika za desítky a stovky tisíc neznamená nejlepší a nejdokonalejší snímky. Pravá krása fotografie se skrývá v něčem úplně jiném. Je spíše o zachycení okamžiku, prožitku, pohybu, emoce, atmosféry místa a doby. Zní to trochu staromódně, ale něco na tom bude.

Na nedávném workshopu Roberta Vana v rámci Zoner FOTOdne mě zaujalo jeho setrvávání na starých postupech a fotografických praktikách ověřených mnoha lety práce. „U produktové fotografie na zakázku fotím podle přání klienta, i když vnitřně skřípu zuby. Když fotím sám pro sebe, držím se svých starých dobrých zásad – přirozené světlo, žádné zábleskové pomůcky, portrét vždy s 85mm objektivem a světelností F1,4 na plnoformátovém těle,“ tak nějak se Vano vyjádřil.

Světlo a stín, Nikon D5100, AF-S Nikkor 18–105 mm DX, F3,5–5,6ED DX VR, 1/640 s, F 13, ISO 800.jpg

S novým přístrojem na krku

Od nového přístroje jsem vyloženě lepší či dokonalejší fotografie nečekala. Dokonce můžu s čistým svědomím říct, že kdyby mi závěrka na Canonu EOS 20D sama nedala najevo, že tedy končíme, zůstala bych s tímto parťákem možná ještě pěkně dlouho.

Můj záměr totiž byl naučit se fotit, ovládnout zrcadlovku, umět s tímto aparátem zacházet poslepu a teprve poté, až budu mít pocit, že mě jeho technické limity omezují, přejít na „lepší“. Za ten rok a půl, co jsem s Canonem fotila (spíše příležitostně než denně), se však tyto pocity ani nestihly dostavit. V dané chvíli jsem laškovala maximálně s myšlenkou pořízení nového objektivu.

Když jsem ale Canon dostala konečně jakžtakž do ruky, technický stav sám rozhodl o tom, že bude třeba pořídit úplně nový přístroj. Proto se nyní sžívám už něco přes měsíc s novým Nikonem D5100 s 18–105mm. A jen pro doplnění – ke změně značky mě nevedlo nějaké rozčarování z kvality vybavení u Canonu, ale mnohem prozaičtější důvod, kterým byla výhodnější cenová nabídka u druhého zástupce největších hráčů na trhu.

Lechovice, Nikon D5100, AF-S Nikkor 18–105 mm DX, F3,5–5,6ED DX VR, 1/800 s, F 14, ISO 800.jpg

První výrazný rozdíl, který jsem zaznamenala hned po pár minutách používání, bylo lehčí tělo u Nikonu. Mluvíme o nynějších 510 gramech plastu proti tehdejším 685 gramům hořčíkové slitiny. Z hlediska estetična zde plast poněkud pokulhává za slitinou hořčíku, nicméně já se výjimečně od estetické stránky věci odvracím a s radostí volím menší tíhu na krku či v ruce.

Přirozený vývoj

Velké nadšení u mě vyvolal i skvělý výklopný displej s úhlopříčkou 7,5 cm (u Canonu 20D to bylo 4,5 cm pevného displeje), ale tím asi žádného majitele pokročilé zrcadlovky neoslním. Spíše je to tak, že já jsem se právě probudila z doby kamenné a objevuji vychytávky současné fototechniky.

Nemá cenu zde vyjmenovávat úplně všechny výhody, které jsem s novým fotoaparátem získala, ať už je to vyšší rozlišení snímače a displeje, větší rozsah ISO a expozičních časů nebo možnost natáčet video. Technologicky je prostě rok 2011 (tedy rok, kdy byl Nikon D5100 uveden na trh) jinde než rok 2004 – rok příchodu Canonu EOS 20D na svět.

Závěrem chci říct jen jedno. Po roce a půl fotografování se zrcadlovkou stojím opět někde na začátku nebo možná (snad) malý kousek za startovní čárou a snažím se navázat tam, kde jsem skončila s Canonem. Každopádně jsem šťastná, že mám po kratší odmlce zase čím fotit a že mě chuť zachycovat svět kolem sebe vůbec neopustila. Naopak, s novým foťákem dostávám nové nápady a moc se těším na všechny nové příležitosti, záběry a zkušenosti.

Poslední aktualizace 1. dubna 2013

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Eva Škaroupková

Od konce roku 2009 pracuje v softwarové divizi ZONERu, kde se zabývá obchodem a marketingem v zahraničí. Je tak trochu rusofilka, studium ruštiny a mezinárodních vztahů na ní zanechalo své stopy. Kromě cest do Ruska vyhledává také cesty kamkoliv jinam, poznání a objevování nového. Miluje léto, teplo, slunce a plážový volejbal a od jisté doby také fotografování.

Číst všechny články.

Komentáře