Tento článek nepojednává o kompozici, ani o tom, že byste se měli během focení otáčet. Jedná se o trik, jak snížit šum v obraze, a tím dosáhnout technicky co nejkvalitnějších záběrů.

Koupíte si zrcadlovku, vyzkoušíte několik typů objektivů – setové, základní, portrétní, tele – to je celkem běžný postup. Potom ale najdete zmínku o jakýchsi tilt-shift objektivech. Po chvíli vyhledávání najdete videa, díky kterým si chcete tilt-shift taky hned vyzkoušet. V dnešním článku se vám pokusím odpovědět, k čemu tilt-shift objektivy slouží, jak s nimi pracovat a jak je lze softwarově obejít.

Zpracování fotek na počítači nám dává obrovské možnosti a dovoluje každému upravit si fotky podle jeho vkusu a nálady. Problémem ale může být naprostá volnost, která občas vede ke vzniku tolika variant, že si z nich ani autor nemůže vybrat. Alespoň mně se to stává pravidelně.

V posledních letech nabývá na oblibě focení s bleskem umístěným ne na těle foťáku, ale někde jinde ve scéně, plus odpalovaného dálkově, ať už kabelem nebo některým z bezdrátových systémů. Charakter výsledného světla je možné dále upravovat různými modifikátory. Tento článek je o tzv. gelových filtrech, které dokáží měnit samotnou barvu světla.

Správnou volbou expozičního času a prací s fotoaparátem můžete vnést do fotografie kus svého já a snímky obohatit, učinit je výjimečnými. Pravidlo, že fotografie musí být dokonale ostrá, už dávno neplatí.

Za prvních šest týdnů focení se svou první digitální zrcadlovkou jsem získal čtyři – z mého pohledů zcela zásadní – postřehy. Od toho, za kolik a kde pořídit první foťák, až po to, kde hledat inspiraci k fotografování. Kdybych je znal pár měsíců zpět, tak by mi ušetřily mnoho času a energie, proto bych se o ně s vámi rád podělil.

Použití blesku je při fotografování vždy zcela zásadní rozhodnutí neboť se zcela mění nejen práce s aparátem, ale také výsledná podoba snímku. My si projdeme základní charakteristiky a vlastnosti blesků.

Zadání dalšího fotoúkolu je tu, budeme po vás chtít festivalové fotografie, a to hned ve dvojím provedení. Vybrali jsme také vítěze posledního úkolu, není to náhodou vaše maličkost?

Sekvenční snímání je velmi oblíbeným nástrojem při fotografování rychlých akcí. Velmi často se s ním pracuje ve sportovní fotografii, kde umožňuje zachytit část děje a poté vybrat nejlepší snímek co do ostrosti a kompozice. Pracovat se však dá se snímky i jinak.

Ne vždy je ostrá fotografie tím jediným a správným cílem našeho snažení. Snímky pořízené dlouhou expozicí mají své kouzlo a mnohdy neopakovatelnou atmosféru, která diváka přímo vtahuje do fotografie.

Ještě jednou se dnes budu věnovat čerstvým uživatelům digitálního fotoaparátů, přeci jen není zcela jednoduché zvládnout vše dobře napoprvé. Věřím, že i ti, kdo mají digitál delší dobu, tak ocení menší opakování.

S výše uvedenou poučkou sice nemusíte souhlasit, nicméně její dodržování vám přinese kýžený výsledek ve většině případů. Není nic horšího, než snímek, který má perfektní atmosféru i kompozici, ale je neostrý. Ostření a práce s clonou je základem dobrého snímku.

Kdyby nebylo světla, nic bychom neviděli a ani bychom nic nezachytili na filmovou emulzi či snímač digitálního fotoaparátu. Světlo je totiž tím nejdůležitějším prvkem při vzniku fotografie. Nesmí ho však být příliš mnoho ani příliš málo. O tom, kolik světla využijeme, rozhodujeme sami při volbě expozice. A co že to vlastně ta expozice je?

Již starověcí matematikové se zabývali hledáním nejkrásnějšího poměru stran obdélníku, trojúhelníku a dalších geometrických těles. Jejich učení využívali zejména architekti, kteří podle něj stavěli pyramidy a chrámy, které dodnes obdivujeme pro jejich krásu a eleganci. Tento poměr, později nazvaný zlatý řez, či z něj odvozené křivky, lze nalézt i v přírodě. Příkladem mohou být šnečí ulity nebo uspořádání jader slunečnice - jednoho z nejfotografovanějších letních motivů...