Může se zdát, že za dobrými street fotografiemi stojí hlavně štěstí. Být v příhodný čas na zajímavém místě ale většinou nestačí. Za nejlepšími fotkami se mnohdy ukrývá soustavná práce
a překonávání výzev, které s sebou street fotografie nese.

Popularita street fotografie mezi fotografy je obecně velká a věnuje se jí mnoho lidí. Vyrazit s fotoaparátem do ulic totiž není nijak složité ani nákladné. V záplavě street fotek už je ovšem obtížnější najít si svůj originální styl a rukopis. Částečně proto, že mnoho fotografů se vědomě či nevědomě potýká s řadou typických nesnází na cestě za kýženým obrázkem. Pojďte se podívat, na co si dát při pouliční fotografii zejména pozor.

Snaha dostat vše do jednoho záběru

Na ulici se toho často děje opravdu hodně. Lidé chodí sem a tam, zastavují se, baví se, nachází se v rozmanitém prostředí. Snaha zachytit vše na jedné fotografii je cestou k chaotickému a příliš popisnému snímku. U takových fotografií se pak těžko rozlišuje, co bylo předmětem fotografova zájmu. Místo výrazných snímků můžete skončit s kartou plnou zaměnitelných momentek.

Fotografie pak sice můžete oříznout v Zoner Photo Studiu a rušivých prvků se tak zbavit, lepší ale je předem si promyslet, co přesně chcete fotit.

Pokud se stydíte fotografovat na ulici, je určitě úspěchem už jen to, že se fotoaparát odvážíte přiložit k oku. Nebojte se však postoupit ještě o krok dál a zkusit celou fotografovanou scénu zjednodušit. Zaměřte se na jeden konkrétní objekt a vše, co s ním nesouvisí, nechte mimo záběr. Fotografie bude čitelnější a zajímavější.

Focení z příliš velké vzdálenosti

Jednou z příčin, proč jsou street fotografie někdy moc popisné a přehlcené podněty, je to, že byl fotograf příliš daleko od svého objektu.

Známý citát Roberta Capy „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko,“ je možná už trošku ohraný a otravný, nicméně stále trefný. Zvlášť, pokud se soustředíte na fotografování lidí. Snímky z větší vzdálenosti totiž mohou postrádat potřebný kontakt s divákem a působit neosobně.

Chce to trošku odvahy vykročit ze své osobní komfortní zóny. Odměnou jsou plastičtější fotografie, které dokáží vtáhnout do děje.

Focení pouze na rušných místech

Jakkoliv mohou být rušná a zalidněná náměstí a ulice nasycené dějem a událostmi, neznamená to, že méně frekventovaná místa jsou nudná. Street fotografie se nemusí omezovat na ruch v centrech měst. To by byla pouze část pouličních příběhů.

Zkuste zachytit atmosféru opuštěných zákoutí. Uliček, v nichž se zastavil čas. Možná zjistíte, že jsou pro vás zajímavější než místa rušnější. Můžete klidně vyloučit lidi z fotografií úplně a pokusit se zprostředkovat příběh či dojem bez nich.

Příliš rychlá chůze

Někdy mám na ulici pocit, že není co fotit a nevidím nikde nic zajímavého. Většinou si pak uvědomím, že jdu příliš rychle, málo se zastavuji a málo koukám okolo sebe.

Běžně totiž člověk chodí odněkud někam a spěchá za svým cílem. Cílem fotografa na ulici je ale každý krok a každý roh. Vyplatí se tedy zpomalit a pozorně hledat momenty a scenérie hodné zachycení. Při rychlé chůzi je velmi snadno přehlédnete.

Nerozhodnost

Rychlost se však vyplatí, když se rozhodujete, zda fotoaparát zvednout nebo ne. Pokud vás jen napadne, že by něco stálo za vyfocení, stiskněte spoušť.

Mnohdy vás totiž mohou odradit zbytečné obavy. Stojí ten obrázek za to? Nebudu vypadat trapně, že tu teď cosi fotím? Nebude se na mě ten člověk pak zlobit?

Možná, že se opravdu ukáže, že ten snímek za to nestál, nebo že na vás někdo bude nepříjemný. Není ale nic jednoduššího, než se slušně omluvit a vysvětlit, o co vám šlo. Pomalu se naučíte, jak v takových situacích chodit a získáte větší sebevědomí i pohotovost.

A vždy je lepší vyfotit snímek, který pak smažete, než litovat, že jste propásli dokonalý záběr.

Focení pouze z výšky očí

Fotografie pořizované z přímého pohledu ve výši očí mohou po čase nudit svou běžnou perspektivou. Pokud si přidřepnete a vyzkoušíte jiné úhly a perspektivy, můžete získat docela jiný a zajímavější náhled na fotografované objekty.

Zkuste třeba položit fotoaparát na zem nebo vystoupat na vyvýšené místo a fotit shora. Zprostředkujete tak divákovi pohled, který je běžnému kolemjdoucímu ukrytý.

Zapomínání na blízké okolí

Často platí, že čím déle se na nějakém místě pohybujete, tím méně vám připadá poutavé. Není divu, že pak přestanete vnímat i to, co je na něm jedinečné.

Pocit, že lepší snímky na vás čekají někde v zahraničí, v atraktivním velkém městě mimo domov, je vlastně logický. Člověk je ostražitější, všechno ho fascinuje a focení jde jedna radost.

Byla by ale škoda, kdybyste se nepokusili vytěžit to nejlepší také ze svého blízkého okolí. Přestože ho znáte od hlavy až k patě, při troše snahy a pozornějším pozorování i tady vytvoříte zajímavé snímky. I když to pro vás může být nudné místo, nemusí to tak působit na případné publikum.

Podléhání klišé a napodobování známých fotografií

Je dobré sledovat ostatní fotografy a čerpat inspiraci u známých autorů. Opakováním některých motivů se však vytváří klišé a napodobeniny nezaujmou tolik, jako pokus o vlastní vyjádření.

Přestože to někdy může vypadat, že ve street fotografii nejde vymyslet něco nového a motivy jsou pořád tytéž, vždy můžete přijít s vlastním originálním přístupem. Pouliční fotografie je totiž rozmanitější, než se může zdát. A byla by škoda nechat se svázat ideou správného pojetí, která vznikla podle mnohokrát opakovaných témat.

Sledujte proto stránky a blogy nebo skupiny zasvěcené street fotografii na Facebooku a Instagramu a nahlížejte do knih. Lépe si tak utvoříte představu o tom, jak se dá tento žánr pojmout a co už se naopak vytěžilo a stalo klišé.

Ať už se street fotografií začínáte nebo se pouliční fotografii věnujete delší dobu, mějte oči i mysl otevřené a nebojte se překračovat hranice své komfortní zóny. Vždycky vás to může posunout o kousek blíž k pěkným snímkům a radosti z focení.