Fotografování krajiny je jen pro ty, co „maj zits flajš“. Věta, kterou jsem slýchal velmi často jako začínající fotograf. Nejspíš na tom něco bude a také následující článek na konci konstatuje, že štěstí přeje připraveným. Mnohému tedy určitě lze jít naproti. 

Problematiku fotografování stromů rozdělme do několika bodů:

1) Jaký strom a v jakém období?

Ovocné stromy fotíme ideálně v čase květu a plodů, naopak lípy a kaštany v květu. Jehličnany v zimě, stromy s pěknou stavbou koruny také v zimě. Duby a buky zase v létě. Můžeme si však vybírat? Většinou ne! Jde tedy o čistě hypotetický výběr.

2) Kdy?

Fotografování stromů však není jen o výběru správného ročního období. Jedná se hlavně o denní dobu. Je dobré si uvědomit, že ráno slunce vychází déle, přesněji déle drží bílo-žlutou barvu než večer, kdy se rychle barví do červena. Že v poledním slunci nenajdeme žádné stíny, což v principu není dobré světlo pro focení, ale v případě stromů, zvlášť stojí-li solitérně v krajině, to může být naopak velmi zajímavé. Každopádně by měl fotograf v ideálním případě strom znát předem a čas fotografování zvolit právě s ohledem na světelně prostorové dispozice.

Konečně zase jednou focení, kdy jde především o světlo a teprve až v druhém sledu o barevnost! Proto dobře pozorujme, odkud světlo přichází a jak modeluje stíny.

Nedá se jednoznačně odpovědět, zda je lepší nebe bez mraků nebo s dynamickou oblohou, dokonce ani zatažená obloha nebo drobný déšť nemusí být pro focení stromů překážkou (schválně někdy zkuste, co dělá vlhkost s kresbou listu). Světlo má vždy svoji hodnotu, a pokud nechceme fotit předem vybranou technikou ala nějaký známý fotograf, jehož fotografie jsme viděli v časopise nebo na výstavě, měli bychom světlo nejen respektovat, ba navíc onoho kouzla okamžiku využít.

3) S jakým hardwarem?

Strom sice pevně drží v zemi, což však vůbec neznamená, že se jedná o statický objekt. Naopak! Strom je vlastně permanentně v pohybu. Jen opravdu málokdy nastane takové bezvětří, že by se „ani lístek nezachvěl“. Z toho plyne i způsob nastavení fotoaparátu. Fotíme na kratší časy, a pokud možno s vyšší clonou u fotografií celku; menší clonou naopak při fotografování detailů. Ostatně pro práci se clonou je strom naprosto ideální objekt. Hloubka ostrosti (tedy část, odkud kam bude fotografie ostrá) umožňuje strom zasadit do kontextu okolí nebo vytrhnout jeho jednotlivosti, a dosáhnout tak krásného rozostřeného pozadí v různých odstínech zelené barvy.

Výbava: digitální zrcadlovka, širokoúhlý objektiv například od 24 mm (ekv. kinofilmu). Teleobjektiv, například s rozsahem 70–200 mm a základní objektiv (může být přítomen v širokoúhlém zoomu), polarizační filtr a šedý přechodový filtr. Stativ být může, ale také nemusí. Polarizační filtr využijeme k prokreslení mraků a zvýšení sytosti barev, což lze částečně dosáhnout softwarovou úpravou. Šedý přechodový filtr potom umožní snížení kontrastu mezi nebem a krajinou.

Podstatné je před samotným focením nastavit „profil“ fotoaparátu do módu „landscape“ neboli „krajina“. Nemám nyní na mysli program focení, ale uživatelské přednastavení. Ti zasvěcenější vědí, že tím zvýší ostrost již při samotném focení, což mohou samozřejmě učinit i manuálně v menu. Pro focení drobných detailů, jakými jsou listy, je toto nastavení velmi užitečné a úprava je pak mnohem méně destruktivní než softwarové „doostřování“ již exponovaného snímku. Citlivost ISO držíme pokud možno co nejnižší, aby se nám na fotografii neprojevoval barevný šum, v zelené barvě dosti nepříjemný.

4) Jak?

Existuje několik postupů, které profesionál automaticky provede, když ke stromu dorazí:
a) Zkontroluje směr větru a stav nebe, aby podle toho urychlil či oddálil začátek focení.

b) Obejde strom ve značné vzdálenosti, aby vybral nejlepší kompozice a k nim nejvhodnější ohniskové vzdálenosti objektivů.

c) Volba velikosti záběrů, tedy zda strom bude celý nebo jen jeho výřez, popřípadě detail, to už je vázáno na konkrétní prostorově-světelnou situaci, nicméně bychom měli dbát na to, aby v našich záběrech byly zastoupeny pokud možno všechny velikosti.

Všechna pravidla existují proto, aby byla trvale atakována a zpochybňována. Musíme je ovšem znát, aby se bylo proti čemu bouřit.

5) Proč?

Otázku proč bychom si měli položit u každé činnosti. Proč to vlastně dělám?

Fotím tento strom, protože musím? To asi sotva, nejsem-li profesionál. Fotím jej pro nějakou jeho vlastnost nebo kvůli svému pocitu libosti.

Stará pravda praví, že štěstí přeje připraveným! Skutečně je důležité jít ke stromu s nějakým očekáváním. A to se v budoucnosti naplní, nebo ne, je však velmi podstatné jej mít předem. Třeba jen pro úsilí, které chceme stromu věnovat. Nejen proto doporučuji zůstat u stromu ještě chvilinku po konci focení, jen se tak projít, zadívat se do koruny, přestat myslet na technické záležitosti. Velmi často právě v takovou chvíli objevím detail nebo světelnou souhru, kterou bych jinak v běhu snadno přehlédl. A protože se již znám, fotoaparát nemívám ještě schovaný.

Člověk by si měl uvědomit, že lidská existence je proti délce života stromů nepatrná. Neměli bychom tedy litovat času, který tomu kterému stromu věnujeme. Já osobně dokonce stromy leckdy obdivuji, jak neochotně se fotografování poddávají. Často cítím, že vizuální tajemství jednoho konkrétního stromu se mi stále nepodařilo odhalit. Vím o něm, jsem si jist, že ho mám „na dosah“, ale přesto mi uniká. To je dost dobrá příležitost, pro opakování návštěvy. Nelze sice vstoupit dvakrát do stejné řeky, ale ke stromům se rozhodně vracet lze!