Význam citlivosti, clony, času

Každá ze tří výše jmenovaných veličin má ve světě fotografie své místo a nemalým vlivem působí na výslednou podobu snímku, ať už je tento snímek digitální anebo analogový. Fotografické principy již nějakou tu dobu platí a fyzikální zákony zkrátka neošidíte.

Citlivost, clona a expoziční čas jsou základní trojicí, která umožňuje nastavit na fotoaparátu vhodnou expozici tak, aby byl výsledný snímek optimálně exponovaný. Každá z trojice jmenovaných veličin má při tvorbě fotografie poněkud odlišný vliv na konečnou podobu snímku.

To je také důvod proč vlastně existují různé kombinace citlivosti, clony a času, které dávají expozičně shodný výsledek. Myslím, že nemá smysl, zde rozebírat příklady s konkrétními hodnotami citlivostí, časů a clony. Pro praktické využití budou vhodnější spíše níže uvedená pravidla srozumitelná každému.

Citlivost

vyšší citlivost

  • umožňuje fotografovat při nižší hladině osvětlení při zachování jednotného času a clony
  • s sebou obvykle nese vyšší hladinu šumu – snímky jsou více zrnité

nižší citlivost

  • s sebou nese méně šumu – snímky jsou méně zrnité
  • snímač generuje tmavší obraz při zachování jednotného času a clony
Všimněte si výrazně viditelnějšího zrna na pravém snímku při vysoké citlivosti ISO

Clona

menší clonové číslo:

  • umožňuje fotografovat při nižší hladině osvětlení při zachování jednotného času a citlivosti
  • s sebou nese menší hloubku ostrosti (o tomto pojmu si povíme brzy)

větší clonové číslo:

  • vpustí na snímač menší množství světla při zachování jednotného času a citlivosti
  • s sebou nese větší hloubku ostrosti
U levého snímku je nastaveno vyšší clonové číslo, pravý snímek je má nižší, různý rozsah hloubky ostrosti je zde dobře patrný

Expoziční čas

delší čas:

  • umožňuje fotografovat při nižší hladině osvětlení při zachování jednotné clony a citlivosti
  • může způsobit neostrost snímku

kratší čas:

  • zachytí rychlý pohyb ostře
  • vpustí na snímač menší množství světla při zachování jednotné clony a citlivosti
Typická ukázka fotografie s nevhodně nastaveným – příliš dlouhým – expozičním časem, statické části jsou ostré, pohybující se objekty jsou kompletně neostré

Pěknou aplikaci, kde si můžete vyzkoušet vliv jednotlivých veličin na výslednou podobu fotografie, najdete ZDE.

Expoziční režimy usnadňující práci

Jak je patrné z výše uvedeného, je rozdíl v použití různého nastavení času, clony a citlivosti, v praxi se však pracuje se změnou prvních dvou veličin, citlivost se kvůli vyššímu šumu snažíme držet co nejnižší. Pro změnu clony a času hovoří především práce s ostrostí pozadí či popředí (hloubka ostrosti), respektive snaha eliminovat pohybovou neostrost u dlouhých expozičních časů.

Obvykle se setkávám s dotazem, především z řad amatérských fotografů, kteří uvažují o koupi zrcadlovky anebo si ji už pořídili, k čemuže slouží expoziční režimy. Vždyť jsou vlastně na tom kolečku úplně zbytečné a jim plně postačuje ikonka Auto.

Pokročilé expoziční režimy u fotoaparátu – programová automatika, priorita clony, priorita času, manuální režim – jsou určeny právě pro kreativní práci fotografa. Programová automatika (P) zvolí optimální kombinaci clony a času, které můžete posouvat oběma směry (k delšímu času i ke kratšímu času), priorita clony (A) drží nastavenou clonu a přístroj dopočítává čas, priorita času (S) naopak drží nastavený čas a dopočte clonu. V případě manuálního režimu (M) je čas a clona čistě ve vaší režii. Díky nim tak můžete snadno pracovat s hloubkou ostrosti, anebo fotorafovat s jistotou, že se vyhnete neostrým obrázkům, protože automatika zvolila nevhodný expoziční čas.

Poslední aktualizace 14. září 2010

42 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Petr Březina

Komentáře