Profesionálové učí Jirku fotit – kompozice

V naší nové sérii článků  si projdeme základy fotografického řemesla, nejen pomocí rad a tipů, ale hlavně prakticky, přímo z terénu. Našimi lektory budou lidé, kteří se fotografií živí, jejich studentem pak Jirka – zaměstnanec ZONERu, který vlastní foťák teprve pět měsíců a chce zlepšit kvalitu svých fotek. V naší první fotoškole se zaměříme na kompozici.

Jak jsem psal ve svém prvním článku, fotografuji teprve krátce. V množství informací o fotografování jsem byl poněkud ztracený a vždy, když jsem se dostal k samotnému focení, poučky se mi vykouřily z hlavy rychlostí odejmutí krytky z objektivu. Po přečtení Tomášova článku o kompozici jsem ho požádal, jestli by mi mohl při focení asistovat a rovnou na místě ukázat, jakých prvků si všímat a jak zachytit svět kolem mě působivějším způsobem.

Vydali jsme se proto na místo trochu neobvyklé – brněnský kampus. Upřímně by mě samotného nenapadlo sem brát foťák, ale naše focení mě jednoznačně přesvědčilo, že kampus – a to jak nákupní středisko, tak areál školy, v sobě skrývají spoustu zajímavých architektonických motivů, na kterých mi byl Tom schopný ukázat, jak „ta kompozice vlastně funguje“.

Focení nemohlo začít lépe, jedna z prvních Tomášových rad totiž zněla:

„Cvičení se v kompozici je jednoduché v tom, že nemusíš myslet na nastavení jakýchkoliv parametrů na foťáku. Jednoduše – přepni si klidně na plnou automatiku a neřeš momentálně clonu, čas nebo kompenzaci expozice. Zbytečně by ses zaměřil na to, co musíš nastavit, místo toho, co vidíš v hledáčku. To, že pak některé snímky nebudou expozičně dokonalé momentálně nevadí – jde o to naučit se vidět kompozičně atraktivní záběry.“

Toto byla zprvu hudba pro mé uši, během chvíle jsem však zjistil, že o co míň řeším expozici, o to víc jsem ztracený v tom „co vlastně fotit“.

Ani druhé doporučení mi v tomto příliš nepomohlo: komponovat přímo v hledáčku fotoaparátu – přirozeně brát to, co vidím ve foťáku, jako konečný, již orámovaný obraz. Nemám se toho prý bát, na drobné ořezy (například pro vyrovnání horizontu) je vždy prostor, díky tomu, že v hledáčku většiny zrcadlovek se zobrazuje asi 95 % zaznamenaného obrazu. Ale CO vlastně fotit?

Tomášova fotografie, kterou se mi přes veškeré úsilí nepodařilo ani napodobit.

Abych to vysvětlil, tak kompozičně atraktivní záběr je pro mě divným slovem uvozená spoře oděná holka a my přitom šli fotit obchody. Můj fotografický mentor mě však nenechal ve štychu a upozorňoval mě na místa pro zajímavé záběry. Měl jsem možnost ho sledovat při práci a vidět rovnou výsledky na displeji jeho foťáku. To mi otevřelo oči a začal jsem vnímat okolí a fotit sám.

„Hledej ve scéně úhlopříčky, vodící linie. Všímej si toho, kam umisťuješ hlavní objekt, využívej pravidla třetin, ale klidně občas zkus i středovou kompozici. Na budovách pozoruj i odlesky, stíny a zvažuj, jestli nemohou hrát v kompozici nějakou roli.“

Vybaven těmito radami jsem se vydal na lov. Přestože s výsledkem, který zde vidíte s Tomášovým komentářem, nejsem rozhodně spokojen, stačily necelé dvě hodiny s učitelem v zádech a začal jsem se kolem sebe dívat jinýma očima. Na první pohled nejnudnější zákoutí najednou odkrývala obrovský fotografický potenciál. Začal jsem hledat odrazy výloh, soustředil jsem se na vodící linie a uvědomil si, jak markantní rozdíl dělá ve fotce pouhopouhá ruka ukazující na objekt. O dvě hodiny a sto nechápavých pohledů později skončil náš výlet kafem za odměnu (zasloužili jsme si ho oba), u kterého jsme probrali jak se která fotka dala udělat lépe.

Chybami se člověk učí… Tomáš mi je právě ukazuje.

Následují mé fotografie doplněné o Tomášův komentář. Fotografie nejsou nijak zpracované, jde o přímý výsledek, jinak bych je samozřejmě expozičně vylepšil a například srovnal v Zoner Photo Studiu horizont.

Tomáš: Někdy bývá dobré využít linií v architektuře – pochopitelně tam, kde to jde – a zarovnat je rovnoběžně s rámem snímku. Fotografie tak „sedne“ a hrany ve scéně tak vlastně vytvoří jakousi kotvu, záchytný prvek.

Tomáš: Protože jsme se pohybovali spíše v oblasti „hranaté“ architektury, bylo málo příležitosti k zachycení zaoblených hran, křivek, vodících linek. Na tomto snímku je fajn prvek navíc – letící holub, bez kterého by fotka byla přepůlená ve dví.

Tomáš: Tady pozor na horizont, který není rovně, ale fotografie má tendenci padat doprava. Středovou kompozici zde v podstatě vítám, celý záběr jí odpovídá.

Tomáš: Tady by byl fajn nějaký další prvek, který by scénu oživil. Třeba vycházející nebo procházející člověk. Občas je třeba si počkat na ten správný okamžik. Jinak by to byl (a je) pouze snímek pořízený na střed a samotný neobstojí.

Tomáš: Opět pozor na zarovnání horizontu. Možná by se tady dalo jít ještě blíže, resp. využít zoomu a přitáhnout si prvek ve středu obrazu. Zbavit se tak téměř prázdného místa po stranách.

Tomáš: Zeptej se sám sebe – zvažoval jsi tady použití nějakého pravidel nebo doporučení ohledně skladby obrazu nebo ne? Mně to přijde jakože jsi přišel k budově a vyfotil ji prvním způsobem, který tě napadl. Určitě by se zde kompozičně dalo vymyslet více – využít zoomu, nebo nedávat do záběru střechu či kamery.

Přestože jsem od Tomáše dostal za mé focení celkem za uši, musím říct, že s jeho hodnocením svých fotek na 100 % souhlasím a z celého projektu Profesionálové učí Jirku fotit jsem nesmírně nadšený. Doufám, že budete náš nový obsah nejen sledovat a sdílet, ale že se jím hlavně necháte inspirovat a vyrazíte zkusit si podobné cvičení sami.

Poslední aktualizace 19. dubna 2012

54 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Jiří Vicherek

Jirka měl v minulosti v ZONERu na starosti public relations a k fotografování se dostal až díky nadšení svých kolegů. Ve své práci strávil značnou část týdne čtením o fotografii. Rád objevuje a zkouší nové věci nejen ve fotografování. Je také jedním z organizátorů akce PechaKucha Night Ostrava.

Číst všechny články.

Komentáře