Netradiční spojení – Olympus PEN a Xenon F1,9
Kromě toho, že na občasné protažení závěrek na mě ve skříni čeká řada filmových fotoaparátů, narazil jsem při brouzdání na webu i na možnosti, které nabízí spojení staré techniky s novou. Tedy přesněji: použití starých filmových objektivů na nových fotoaparátech a tím nemyslím pouze nasazení starých skel se shodným bajonetem na fotoaparát konkrétní značky. Na kombinaci přístroj a objektiv, kterou představím, jsem si musel nechat redukci dokonce vyrobit.
Nebudu vás příliš dlouho napínat. Při jedné aukci fotografické techniky jsem si pořídil objektiv Schneider-Kreuznach Xenon 40 mm F1,9, se kterým jsem viděl hotové fotografie pořízené s digitálem. Objektiv byl původně určen k nasazení na kinofilmový fotoaparát Robot se závitem M26. Osobně se mi na snímcích zamlouval především bokeh při plně otevřené cloně a světelnost objektivu.
Objektiv mi pár měsíců ležel na poličce s fototechnikou a neměl jsem čas se mu věnovat, byť by mě to stálo napsání pár řádků e-mailu a rozeslání na patřičná místa. Nakonec jsem to začal řešit pochopitelně v tu nejméně vhodnou dobu, kdy jsem měl práce nad hlavu. Na druhou stranu jsem využil příležitosti při cestě do Prahy. Zjistil jsem totiž, že FotoŠkoda na svém webu nabízí hotovou redukci závitu M42 na bajonety ne-zrcadlovek Olympus PEN. Domluvili jsme se na výrobě redukce na míru, tedy ze závitu M26 na bajonet PENa, a tak už jen stačilo počkat si jeden měsíc, než bude hotová.
Clonit pak musím pomocí clonového kroužku na objektivu, nikoliv v menu digitálu. Údaje o použité cloně u konkrétního snímku se bohužel do EXIFu nepřenáší a pro pozdější využití si je tak musím buďto zapisovat, nebo nenávratně zapomenout.

Jakmile byla redukce doma, nemohl jsem se dočkat na vhodnou příležitost k otestování kvalit – zda budou takové, jaké jsem viděl kdysi na webu. Těšil jsem se jako malý kluk. Výborná světelnost objektivu se však projevila jako dvojsečná zbraň. Zatímco dává vzniknout velice příjemné kresbě za hranicí ostrosti, bez hledáčku bývá problém přesně zaostřit při nízkých clonových číslech (F1,9, F2,8).
Během zaostřování sice využívám možnosti sedmi- až čtrnáctinásobného přiblížení (tlačítko se symbolem lupy na zadní straně přístroje), ovšem i drobné chvění rukou dokáže pořádně roztřepat zobrazený výřez. Na nějaké akční fotografování můžu tedy rovnou zapomenout. Rychle a přesně zaostřit prostě nelze. Na druhou stranu, při fotografování zátiší či portrétů, kdy mám čas si vše připravit, to není tak citelná překážka. Použití stativu nepovažuji za nutné, dokáže však zaostřování podstatně usnadnit.
Přes nepohotové zaostřování mi stále stojí za to experimentovat, a to právě díky příjemnému bokehu a současně dobré ostrosti snímků i při nasazení na digitální fotoaparát. Už první pokusy dopadly velice dobře. Kresebně objektiv nezklamal – sametově rozostřené pozadí prozrazovalo, že jsem pro svůj foťák právě sehnal portrétní objektiv. Dlužno podotknout, že za skvělou cenu (redukce mě přišla na 1100 Kč a samotný objektiv jsem v jedné aukci sehnal za dalších pět set korun). Ještě tak sehnat na PENa v podobném duchu nějaký pevný širokáč a vystačil bych si.
Společnost vyrábějící Roboty byla založena roku 1934. První motorizované modely fotoaparátů vyrobila již v roce svého založení. Od modelu Robot Star II byl pak standardně dodáván právě objektiv 40mm Xenon s výbornou světelností F1,9. Využívalo se přitom pouze čtvercového formátu kinofilmového políčka, tedy 24 × 24 mm. Na jednu roličku 35mm filmu jste tedy mohli zachytit okolo padesáti snímků čtvercového formátu. Na bližší info o Robotech, resp. o tom, jak se s nimi fotografuje, si možná ještě posvítíme v budoucnu, protože se mi do rukou před dokončením tohoto příspěvku dostal model Robot Star 25 i 50.
Poměrně dobrý přehled modelů Robotů naleznete v angličtině na Wikipedii.

Poslední aktualizace 5. března 2012
Komentáře