Josef Koudelka – světový Čech

Josef Koudelka patří mezi fotografy světového formátu, je členem fotografické agentury Magnum a patří mezi nejuznávanější fotografy vůbec. Jaká byla jeho cesta ke „slávě“?

Koudelka je původem z jižní Moravy, konkrétně z Boskovic, kde se v roce 1938 narodil. S fotografií začal Koudelka koketovat na přelomu padesátých a šedesátých let, za studií na ČVUT. Po promoci v roce 1961 pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadlo. Ve stejné době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou, která de facto spravovala jeho sbírku fotografií až do své smrti v roce 2010. S prací leteckého inženýra se rozloučil v roce 1967, kdy se připojil ke svazu Československých umělců.

Praha, 1968

Nejznámější Koudelkovou prací je dokumentace invaze sovětských vojsk v Praze v roce 1968 – série Invaze. Poté, co se podařilo Koudelkovi tyto fotografie propašovat ze země na západ, začala je distribuovat agentura Magnum Photos do různých periodik. Zveřejňovány byly pod iniciálami P.P. (Prague Photographer). Sám Koudelka se k autorství fotografií přihlásil až v osmdesátých letech, a to z obav o bezpečí svojí rodiny.

Cesta kolem světa

Počátkem sedmdesátých let emigroval Josef Koudelka do Velké Británie, kde získal azyl. Prakticky ihned pak začal cestovat po evropských zemích a úzce spolupracoval s agenturou Magnum Photos. V roce 1974 se stal jejím plnoprávným členem. O rok později pak měl Koudelka první sólovou výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku, jejím kurátorem byl John Szarkowski.

Sám o této době říká: „Mně se můj život líbí tak, jak ho žiju. Co nemám, to nepotřebuju. Nikdy jsem neměl auto, nikdy jsem neměl televizi, nikdy jsem neměl mobil. Patnáct let jsem neměl nikde byt a sedmnáct let ani pas“.

V průběhu cestování Koudelka tvořil sérii s názvem Cikáni, která zachycovala život kočovných cikánů a jejich každodenní život. Počátky tvorby s tímto tématem spadají již do doby před okupací, kdy vytvořil několik snímků se stejnou tematikou. Dlouhou dobu Koudelka putuje bez domova a majetku a fotografuje v různých koutech světa. V této době pak vzniká jeho nejznámější soubor s názvem Exily.

Španělsko, 1971

rozhovoru pro český rozhlas popisuje Koudelka svoji genezi cest: „Když jsem odešel z Československa, měl jsem deset let přesně stejný okruh. Když jsem odjel z toho Walesu, nebo z té Anglie, začal jsem v severním Španělsku, protože tam bylo nejtepleji. Většinou mě vždycky zajímaly lidové slavnosti. Pak jsem se přesunul postupně na jih Španělska, do Andalusie, pak do Portugalska, odtud jsem se vracel do jižní Francie, kde jsem fotografoval s Cikány, pak jsem jel na dostihy blízko Londýna, odtud jsem jel na sever do Anglie, kde byl velký koňský trh, pak jsem jel do Irska, kde jsem fotografoval všechny slavnosti.“

Francouz Koudelka

Osmdesátá léta začínají pro Koudelku prací na projektu Mission photographique de la DATAR, jehož smyslem bylo dokumentovat francouzský venkov, městskou a venkovní krajinu. Projektu se postupně zúčastnilo 28 fotografů. Při práci na tomto souboru se Koudelka začal orientovat především na panoramatický formát a samozřejmě na fotografii krajiny.

Irsko, 1972

O několik let později získal Josef Koudelka francouzské občanství a v roce 1990 se poprvé vrátil do České republiky. Na objednávku ministerstva zemědělství vypracoval Koudelka studii české krajiny v Podkrušnohoří, která byla zdevastovaná industrializací a přírodními katastrofami. Soubor nese název Černý Trojúhelník.

Josef Koudelka je držitelem řady ocenění a realizoval na dvě desítky sólových výstav po celém světě. Podobného čísla dosahuje také počet jeho knih, které jsou většinou tematicky zaměřeny a mapují konkrétní výtvarný soubor fotografií.

Nasávání inspirace

Koudelka v několika svých rozhovorech prohlásil, že není slavný a ani potom netouží, slavné jsou spíše jeho snímky a lidé na nich. Fotograf by neměl být tím, kdo je obdivován, obdivovány mají být jeho fotografie. S takovým mottem přistupuje Koudelka k fotografování a snaží se být v centru dění.

Anglie, 1976

Mezi jeho velmi dobré přátele patřil například Henri Cartier-Bresson, který mu na toto téma říkal: „Josefe, hlavně se nestaň známým! Protože být slavný znamená mít moc. A moc deformuje.“ Koudelka se rady drží a nebýt úspěchu jeho fotografií v zahraničí, málokdo v České republice by se o něj zajímal. Ostatně vyfotografovat Koudelku se daří obvykle jen při oficiálních příležitostech.

Být v centru dění, stát se jeho součástí a zachytit bezprostřední okolí, to jsou nejčastější praktiky dokumentární a reportážní fotografie. Koudelka měl výhodu v tom, že v začátcích fotografoval divadlo a dokázal se mezi herci pohybovat tak, že si ho skoro nikdo nevšiml.  Fotografování invaze ruských vojsk popisuje následovně: „Stál jsem na obrněnci delší dobu vedle toho plukovníka, který řídil hlavní akci před rozhlasem. A pak jsem zase širokoúhlým objektivem přímo fotografoval ty lidi, kteří mu bránili, aby s tím obrněncem projel, z těsné blízkosti. Už to musí být asi deset let, co jsem byl v Itálii, viděl tam italský časopis a v něm byly moje fotografie prezentovány jako pohled ruského vojáka na to, co se tu dělo.“

Na závěr krátký rozhovor s fotografem.

Poslední aktualizace 6. dubna 2011

42 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře