Jak nám šlo focení v pralese

V březnu jsme s přítelem strávili dva týdny v pralese na severní Sumatře. Bylo to pro nás první osobní setkání s tímto jedinečným a přitom lidmi tolik devastovaným ekosystémem. A navíc úplně jiné prostředí pro focení, než jaké jsme kdy zažili.

Před samotnou cestou jsem dlouho spekulovala, jestli si mám pořídit nový přístroj. Moje vlastní nerozhodnost v kombinaci s financemi ztenčujícími se díky nákupům jiné potřebné výbavy mě přinutily vyrazit se starým kompaktním parťákem. Uklidňovala jsem se, že z něj nějaké pěkné fotky vytáhnu vždycky (a kdyby ne, zrcadlem fotí můj přítel Michal). Navíc nehrozilo, že nový přístroj poškodí nadměrná vlhkost, kterou mě všichni kolem strašili.

Život na dosah?

Jednou z věcí, kterou opravdu zbožňuju na cestování, je fantazírování o místě, kam se chystám. Příprava na šestidenní trek do nitra pralesa si přirozeně vyžádala hodiny a hodiny této mentální činnosti. Jak tam budeme spát, co budeme jíst, jak se budeme bránit před jedovatými zvířaty?

Nádherná housenka v nočním pralese. Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/60 s, F4, ISO 100.

I my, ač poměrně zcestovalí, jsme měli z televize naprosto zkreslenou představu, že všude kolem nás bude spousta živočichů, navíc všichni jedovatí. A ejhle, ve skutečnosti člověk zjistí, že všechen život tak plachý, že před vámi každé zvíře vezme nohy na ramena, jakmile z dálky ucítí sebemenší otřesy nebo praskání větviček. Tedy, kromě všudypřítomného hmyzu a pijavic.

Klíč k úspěchu: pohotovost a trpělivost

Velmi rychle jsme přišli na to, že pokud chceme vyfotit aspoň nějaký obrázek divokého zvířete, musíme mít neustále oči i uši na stopkách, i v tom nejnáročnějším terénu se téměř vznášet a hlavně – mít výbavu v permanentní pohotovosti. A když říkám výbavu, myslím tím v  případě zrcadla celou výbavu včetně různých objektivů.

Dvakrát se nám zadařilo potkat divokého orangutana sumaterského. Poprvé při celodenním brodění potoka. Než jsme ale stihli jen zapnout foťáky, tak bylo orangutaní děcko i s maminou v trapu. Podruhé jsme měli větší štěstí a v nižších korunách stromů spatřili březí orangutaní samici. Okamžitě jsme zmlkli, dřepli si a vyčkávali. Moc dobře o nás věděla, ale měla dostatečný odstup, tak se nás nebála. Spouště cvakaly a budoucí mamina si nás se zájmem prohlížela. Vzácnost. Obrovská.

Takhle krásně nám ve větvích zapózovala březí orangutaní samice. Foto: Michal Skořepa. Canon EOS 450D, Canon EF 75–300 mm F4–5,6 IS USM, 1/160 s, F5,6, ISO 1600.

Ten nejsilnější zážitek, díky kterému jsme se stali hrdiny snad po celé severní Sumatře, bylo ale extrémně vzácné setkání s tygrem sumaterským. V místě, kde by to nikdo nečekal, na kaučukových plantážích, nás překvapilo majestátní zamručení z vysoké trávy vzdálené jen několik metrů.

Protože ale naše mozky několik dlouhých vteřin zpracovávaly informaci, že to asi nebude obyčejný pes, fotoaparáty zůstaly bezpečně ukryté ve fotobrašnách. Sice jsme nakonec zahlédli jen tygří hřbet, přesto to pro nás bylo poučení, díky kterému jsme už přístroje téměř nikdy neschovávali.

Tygří stopa. Foto: Michal Skořepa. Canon EOS 450 D, Sigma 17–70 mm F2,8–4,5 DC Macro, 1/160 s, F5,6, ISO 1600.

Zvířata mají své aktivní časy

Přívětivější z pohledu fotografování byl prales vždy s příchodem tmy. Stačilo se jen projít s čelovkou vyšlápnutou cestičkou nebo pobrodit potokem a hned jsme měli pár fotek agam, různě barevných žabek, pavouků, strašilek a dalších druhů nejroztodivnějšího hmyzu.

Od našich průvodců jsme se také dozvěděli, že zvířata jsou nejaktivnější brzy ráno po rozbřesku (asi od 6 do 8 hodin) a odpoledne před setměním (16 – 18 hodin). V těchto časech je nejlepší zamaskovat se někde poblíž místa, kde se zvířata pravidelně vyskytují – ať už jde o jezírko, ze kterého pijí jeleni, nebo kaliště, kam se chodí osvěžit pralesní sloni.

Pospávající agama, při nočním focení. Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/60 s, F4,0, ISO 100.

Několikrát jsme takto trpělivě vyčkávali, vždy ale bohužel bez výsledku. Až úplně poslední ráno, poté, co jsme dvě hodiny na pozorovatelně u sloního kaliště nevrle odcvrnkávali jednu pijavici za druhou, jsme v dálce na stromě spatřili kýženou odměnu – obrovského orla, který se po dešti sušil na větvi.

Orel v dáli, který si po dešti sušil křídla. Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/1000 s, F5,2, ISO 200.

Pralesní dilema: makro, nebo dlouhý objektiv?

Pokud jde o technickou stránku focení, v pralese nejvíc užijete makro a teleobjektiv. Michal jakožto zrcadlovkář se tak musel pořád dokola rozhodovat, který objektiv dostane přednost a který naopak zůstane v útrobách batohu. Byla jsem upřímně ráda, že mě tohle dilema minulo. Nejednou se totiž stalo, že přes lijánu v dálce nad námi přeručkovala opice a Michal jen zoufale procedil mezi zuby, že má nasazený „záklaďák“.

Ale protože vše má své, já se svým ultrazoomem pro změnu bojovala se složitými světelnými podmínkami. Jakmile totiž zamíříte na nějaký objekt nahoře v tmavých korunách stromů, postaví se proti vám nepříjemné protisvětlo prosvěcující skrze škvíry ve větvích. Uvnitř pralesa je zase světla nedostatek, výjimkou jsou místa, kde se stromy rozestoupí, například kvůli potoku či řece.

Michal fotí makro motýla. Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/125 s, F2,8, ISO 200.

I když jsem se hodně snažila, hrála si i s manuálem a hodně se Michala ptala, co mám jak fotit, stejně jsem z tohoto výletu vyházela o hodně víc fotek než z jakékoli jiné cesty. Možná jste si všimli, že některé fotky nesou Michalovo jméno. Můžete je brát jako názorné příklady situací, kdy můj kompakt v pralese na pěknou fotku jednoduše nestačil.

Často jsem si proto představovala, jak by se mi asi fotilo s nějakou šikovnou bezzrcadlovkou. Rozhodně jsem ale ráda, že jsem si těsně před touto cestou nekoupila zrcadlovku, o které jsem také uvažovala. Při náročných trecích bylo opravdu znát každé deko. Navíc s měněním objektivů jsem neustále asistovala svému příteli, takže dvě zrcadla by už nutně znamenala nedostatek rukou v našem páru.

Poslední aktualizace 13. května 2013

156 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Hana Skořepová

Hanku možná někteří znáte ze serveru Tyinternety.cz, kam před svým nástupem do Zoneru pravidelně přispívala. Dva roky působila jako novinářka a copywriterka na volné noze, v květnu 2012 pak rozšířila náš marketingový tým. Nejvíce ji lákalo, že zde může propojit hned několik svých koníčků – psaní, online marketing a samozřejmě focení.

Číst všechny články.

Komentáře