Honza Březina: Nebyl jsem už jen na Antarktidě

Dá se cestovat i bez fotografování? To vám poví Honza Březina, který je alespoň šest měsíců v roce v zahraničí, pořádá fotograficko-cestovatelské kurzy a procestoval většinu kontinentů.

Fotograf a lektor Honza Březina Zoner Photo Studiu fandí. I proto mě pozval na videorozhovor pro 4foto.cz, kde se zeptal, co ho o ZONERu a zajímá. Na oplátku jsem ho vyzpovídala i já, protože kombinaci fotografování a cestování má v malíku.

San Francisco

Na svých osobních stránkách píšete, že se specializujete na portréty a krásné životní momenty, jako jsou například svatby. Já ale vím, že s fotoaparátem i cestujete a vedete fotografické expedice do nejrůznějších zemí. Jak jste se k vedení fotoexpedic dostal?

Ta cesta byla strašně dlouhá. Všechno to začalo, když jsem na MatFyzu studoval programování. Přišel jsem na to, že mě vlastně programovat úplně nebaví. Dělali jsme projekt, který se jmenoval Image Shaker, posléze se  stal součástí GIMPu, takže kusy toho kódu asi ještě dodneška v GIMPu fungují. V rámci toho jsme dělali zpracování obrazu, úpravy fotek a já jsem se dostal k digitálnímu fotoaparátu. Pak jsem psal o fotoaparátech, potom jsme učili fotit, to byla doba takového toho největšího digitálního boomu. Pak už mě nebavilo fotit v ateliéru, tak jsem připojil moji druhou velkou vášeň, a to je cestování. Takže teď děláme fotografické workshopy po světě, protože mi připadá ideální spojit to, že se člověk učí fotit, s tím, že zároveň fotí zajímavá místa, kde ještě nikdy nebyl.

A fotíte pořád portréty a svatby?

Portréty a svatby jsou v podstatě to, čemu já říkám gró komerční práce, a je to věc, která mě neuvěřitelně baví. Focení je hodně o práci s lidmi, o komunikaci, o vcítění se, o pochopení toho, co se zrovna děje, co ti lidé prožívají. Takže tam nejde jen o výsledek, ale už samotný průběh, ta příprava je věc, která mě fascinuje a baví.

Kolik času v roce strávíte na cestách?

No, upřímně řečeno, poměrně hodně. Je to tak 6-7 měsíců v roce, kdy jsem mimo republiku.

poust

Je ještě nějaký kontinent, který jste nenavštívil?

Nebyl jsem na Antarktidě. Mám radši teplo než zimu, takže Antarktida není úplně mou prioritou. Teď to hodně zvažujeme, protože připravujeme jednu cestu a rozhodujeme se mezi Antarktidou a Grónskem. Pravděpodobně to bude Grónsko, protože nám nabízí víc možností udělat atraktivní program. Takže Antarktidu možná vynechám.

Vedete si i nějaké statistiky, v kolika zemích jste byl?

Mám na to super aplikaci, která mě vždycky neuvěřitelně naštve, protože to počítá včetně jednotlivých ostrůvků. Takže podle ní jsem pořád skoro nikde nebyl.

mapa

Aplikace na zaznamenání navštívených zemí se jmenuje bean a takhle vypadá moje pokrytí. To pořád z pohledu Beanu není moc atraktivní, takže jsem cestovatel začátečník.

Máte oblíbené fotodestinace?

Musím říct, že pro mě extrémně srdeční záležitostí je západní pobřeží Spojených států – Kalifornie, Nevada, Arizona a Montana, Washington, Oregon. V kalifornském Yosemitte jsme měli i první fotografický kurz. Potom mám strašně rád Austrálii, protože je hodně jiná a rozmanitá oproti Evropě a zároveň jsou tam strašně fajn lidi. A potom mám hodně hodně rád Namibii a Botswanu.

Je naopak nějaká země, kam se už (z hlediska fotografování) nechcete vrátit?

Pokud můžu, tak se vyhýbám arabským zemím, protože tam je s focením. Nejsem typ vyloženě street fotografa. Strčit někomu objektiv před obličej a fotit jeho životní útrapy mi nedělá dobře. Rád fotím hezký věci a rád fotím s lidma, který z toho mají stejnou radost jako já. V arabském světě většinou ty lidi buď nechtějí, abyste je fotili nebo očekávají, že jim za to zaplatíte. Nebo bohužel prožívají tak komplikované životní osudy, že nafotit tam něco hezkýho je poměrně těžký.

Při cestování fotíte nejraději krajiny nebo nějaké jiné věci?

Paradoxně, já se vnitřně asi úplně necítím být krajinářem v tom pravém slova smyslu, takže se snažím hledat vždycky to, co mě na tom místě zaujme. Někdy to jsou makro detaily, někdy to jsou lidi a to jak žijí, jejich kultura, někdy je to samozřejmě krajina. Takže v tomhle ohledu nejsem úplně vyhraněn do nějakého konkrétního pohledu, a když někde trávíte dva, tři, čtyři týdny, tak se většinou nasbírá neuvěřitelně pestrá sbírka věcí.

Když pojedete do Afriky, tak to asi bude fotosafari, když pojedete do Jižní Ameriky, tak určitě budete fotit, jak ty lidi žijou, protože je to úplně úžasný, když pojedete do Yellowstone, tak budete fotit krajiny, protože jsou fascinující, a když pojedete do Barmy, tak tam zase budete fotit interiéry chrámů, protože je to prostě něco, co nikde jinde nepotkáte.

Jezdíte i na běžné dovolené nebo cestujete spíš pracovně?

(smích) Nejsem si úplně jistý, jestli ještě vím, co je běžná dovolená. Strašně dlouho jsem na běžný dovolený nebyl, a většinou, když někam jedem s přítelkyní, tak tam jedeme připravovat cestu pro klienty, nebo jedeme objevovat nová místa. Takže takovou tu dovolenou jako že bychom si jeli lehnout do Chorvatska na pláž, to neděláme. Focení mě opravdu baví, takže to ani neberu tak, že je to práce.

Dokumentujete své cesty jen fotograficky, nebo o nich i píšete a přednášíte?

Občas přednáším, to je pravda. Vždycky mě někdo přemluví, abych si připravil přednášku, což je pro mě hodně časově náročný. Co se týká psaní, píšeme teď fotoprůvodce v rámci Fripita, nebo občas pro nějaký ten časopis. Ale z National Geographic ještě nepsali, takže tam jsem ještě nepublikoval. (smích)

fripito

Ukázka připravované fotocestovatelské aplikace Fripito

Jakým způsobem objevujete nové lokality pro kurzy?

V podstatě jsou tři možnosti. Buď se to stane tak, že se znám s nějakým fotografem, který na tom místě byl, přiveze úžasný fotky a já si řeknu: „Panebože, tak to musím vidět!“ – to je jedna možnost. Druhá možnost: mám několik oblíbených zdrojů inspirace, jako je 500px nebo Fotopedia, kde se objevují úžasný fotky a mohou člověka inspirovat. Tohle je třeba věc, která nás přivedla k tomu, že teď budeme v lednu dělat workshop na zimním Islandu, protože jsem viděl několik sérií úžasných fotografií ze zimního Islandu, a řekl jsem si, že sice už na Island jezdím 10 let, ale vlastně jsem tam nikdy nebyl takhle v zimě. Nebo je to vysloveně tak, že se na nás obrátí nějaký klient nebo skupina klientů a řeknou „my bychom chtěli Maroko“, tak jsme připravili na zakázku Maroko.

Když se takhle někdo ozve, že by chtěl někam, kde jste ještě nebyli, tak tam jedete předtím cestu naplánovat?

Buď tam jedeme předtím to naplánovat, nebo se dohodneme s lokálním fotografem, který funguje buď jako průvodce nebo jako lektor. V každém případě nejezdíme na blind, to se nedá.

Bagan

Co byste doporučil někomu, kdo chce jet na dovolenou především za focením a chce jet na vlastní pěst?

Já si myslím, že pokud je schopen si připravit cestu, tak je to na vlastní pěst nejlepší. Každý z nás má jiný rytmus, jiné preference, nemusí se přizpůsobovat ostatním.

A co bych doporučil? Nejdůležitější je si co nejlépe připravit cestu, protože čím víc budete na místě improvizovat, tím méně budete mít času na focení. Takže nejen si zařídit ubytování a dopravu, ale i vytipovat lokace, které chci navštívit, a vytipovat, v jakém čase je nejlepší na těch místech být. Což je často docela problém, protože běžný turista funguje přesně obráceně než fotograf. Pro fotografa je většinou nejzajímavější ráno a večer a to jsou ty situace, kdy turista snídá nebo večeří v hotelu. Je nepříjemný, když přijdete na zajímavý místo a řeknete si: „aha, kdybych tady byl jindy, tak by to bylo super.“ To znamená, že když se to dobře připraví, cesta je mnohem úžasnější, je to mnohem lepší prožitek a přivezete lepší fotky.

West part of Madeira

A můj druhý takový postřeh z praxe je, že většina fotografů má tendenci s sebou brát co nejvíc techniky, protože všechno se může hodit. To je pravda, ale pak se dostanete do situace, kdy jste po dvouhodinovém tracku s dvacetikilovým batohem tak vyčerpaní, že už nemáte sílu fotit, natož něco tvořit. Osobně fotím výhradně digitální zrcadlovkou, protože jsem si na bezzrcadlovky nedokázal zvyknout, ale myslím si, že na cestovatelskou fotku je třeba malý foťák mnohem praktičtější než obrovský fotobatoh plný techniky. Pak máte víc energie, víc času, jste mnohem flexibilnější, mobilnější a ten výsledek je lepší.

Doporučujete svým klientům, co si vzít za vybavení nebo to necháváte na nich?

Určitě. My ty věci děláme v takovém skoro až rodinném kruhu, takže jednak pořádáme vždycky předexpediční schůzku, kde se všichni navzájem poznají, vyptají se právě na praktické detaily i v tom smyslu, co s sebou zabalit, co ne. Většině klientů pomáháme i s výběrem, dovybavením nebo se zapůjčením techniky.

Jsem strašně rád, že na workshopy jezdí hodně i lidi, kteří začínají. Těm ta cesta může dát nejvíc, protože se hodně naučíte tím, že můžete každý den trénovat a opakovat, nevypadnete z toho. A pro tyhle lidi je nesmysl, aby nakoupili výbavu za sto tisíc, když vlastně ještě nevědí, co je bude bavit fotit.

Díky za rozhovor, je ještě něco, co chcete našim čtenářům dodat nebo vzkázat?

Chci vzkázat, ať lidi fotí, co je baví, a ať se věnují focení a ne diskutování o focení.

Jan Březina
Honza je pyšný otec, vášnivý fotograf, zapálený fanda Applu a hlavně člověk, který miluje společnost stejně smýšlejících lidí. Jeho hlavním mottem je „žít naplno“, což je vidět i v jeho maximálním pracovním nasazení.
Od roku 1999 aktivně provádí lektorskou, přednáškovou a osvětovou činnost. Je členem mezinárodních fotografických asociací PMAI a IPC. Je Adobe Certified Expert (ACE), Adobe Community Profesional (ACP), Apple Certified Trainer (ACT) a spoluautorem řady fotografických publikací. Od roku 2006 působí i jako průvodce a organizátor fotografických expedic, s kterými procestoval již šest kontinentů. Honza patří mezi přední české videocastery (Digit a 4Foto) a je zakladatelem a provozovatelem komunitního serveru Macforum.cz.
V profesionální fotografické praxi se věnuje zejména portrétní, glamour a aktové fotografii. Ve volné tvorbě pak zejména krajinářské a cestovatelské fotografii.
Víc o Honzovi najdete na WebuTwitteruLinkedInAbout.me a Facebooku.

Poslední aktualizace 1. srpna 2014

35 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Aja Voráčková

Aja je nadšený psavec, amatérský fotograf a vášnivý kulinář, což se projevuje i v jejích fotografiích. Fotí jak jídlo samotné, tak nejrůznější kulinářské a gastronomické akce, na nichž má nejraději spokojené a šťastné výrazy zúčastněných jedlíků.

Číst všechny články.

Komentáře