Další epické časosběrné video? Jen to ne!

Jestliže sledujete české a zahraniční weby o focení jen pro zábavu, nebo k zlepšení vlastních fotografických dovedností, pak si toho možná ani nevšimnete. Pro mě je to však nejen hobby, ale také povolání, takže zprávy z fotografického světa vnímám mírně odlišným pohledem. 

Čtením o novinkách ve fotografii se snažím zůstat v obraze, mít přehled v tom, co se děje a co se teprve bude dít. Přesto, i z obyčejného zájmu konzumenta o novinkách ve fotografii je to pro mě čím dál větší se probírání tu více, jinde méně bulvárnějšími nebo minimálně prázdnými zprávami.

U některých „zpráv“ nebo „novinek“ však trnu, někdy si dovolím dokonce obrátit oči v sloup. Tak například, když v titulku čtu spojení slov „epické“ a „časosběrné“. Jistě time-laps (tedy časosběrná) videa mají něco do sebe a ukazují nám to, co běžně nevidíme. Na stranu druhou jsem jich už osobně viděl – a byl nucen vidět – takové množství, že články s podobnými titulky rovnou ignoruji a neztrácím jejich čtením čas.

Hlavní příčina je možná v tom, že slovní spojení jako „musíte vidět“, „nesmíte minout“ nebo „epické cokoliv“ jsou tak nadužívané, že už ztratily svůj význam. Namísto slibovaného nezapomenutelného zážitku ve skutečnosti zjistím, že jsem jen zase ztratil dalších deset minut svého života.

Podobně, jako se pár let zpět otevřel pomyslný pytel s časosběry, loni to v zahraničí nastartovaly snímky označované jako „selfie“ (které ostatně nejsou ničím novým). Tedy fotky sebe sama pořízené z ruky. Vlna byla tak velká, že se slovo selfie dostalo do oxfordského slovníku. Nedalo to na sebe dlouho čekat a už i slovní spojení „epic selfie“ je na světě. Ostatně mrkněte se na něj třeba tady:

Další epický selfie, zdroj: Twitter, @HistoryInPics.

S titulkem „Man survives plane crush and takes an epic selfie!“ – „Muž přežil leteckou nehodu a pořídil epický autoportrétek!“

Možná jsem viděl už příliš mnoho fotografií, ale na tomto snímku mi skutečně nic epického nepřijde. Vyjma toho, že dotyčný přežil pád letadla (a spolu s ním všichni ostatní pasažéři až na jednu výjimku – o které se ale někdy ani nedozvíte, protože je zdá se „důležitější“ tenhle selfie, než úmrtí jedné pasažérky). Jako impozantní bych osobně z pohledu fotografa tento snímek neoznačil ani snad v případě, že bych byl hodně společensky unaven.

Ale co, třeba se mnou někteří nesouhlasíte. Tak v tom případě se mrkněte na další epický časosběr. Tentokrát například z New Yorku:

Rumble and Sway from The Seventh Movement on Vimeo.

Poslední aktualizace 16. ledna 2014

9 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře