Za fotografováním zvířat a vulkánů Kostariky

Naše fotografické putování po Kostarice začalo v jejím hlavním městě San José. Toto město, s přehuštěnou dopravou, neoplývá památkami ani krásou. Proto jsme se zde nijak nezdržovali a hned druhý den ráno vyrazili na karibské pobřeží, konkrétně do Puerto Viejo de Talamanca, které se nachází v přírodní rezervaci Gandoca-Manzanillo. Po šesti hodinách cesty autobusem na nás čekala odměna v podobě karibského tropického ráje.

Typická ukázka mlžného horkého lesu v NP Los Quetzalos, foto: Jan Hrádek. Canon PowerShot G10, 1/100 s, F4,5, ISO 100.jpg

Těžký život fotolovce drobných živočichů

Již první pohledy na krásné pláže a okolní tropickou přírodu nás okouzlily. Byli jsme plni očekávání a dychtiví tuto krásu rychle poznat a zachytit na naše digitální společníky. Měli jsme ale odlišné představy, a tak zatímco Lenka odešla sama relaxovat na pláž, my s Jakubem jsme se vydali navštívit soukromou botanickou zahradu Finca La Isla. Zaplatili jsme vstupné ve výši necelých tří amerických dolarů a v částečně původní vegetaci jsme se mohli pohybovat naprosto bez omezení.

Zde jsme se zaměřili na fotografování barevných žabiček, drobných tropických skvostů, což bylo Jakubovým velkým snem již od prvopočátku plánování cesty. Můj syn je vybaven zrcadlovkou Pentax K20D, teleobjektivem Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super a stativem.

Jak jsme se rychle přesvědčili, tak byl velký problém tyto drobné tropické skvosty v přírodním prostředí vůbec najít. Obrátili jsme se proto na majitele zahrady s žádostí o pomoc a ten nám ukázal místa, kde se různé druhy žabiček často vyskytují. Nejprve jsme uviděli dva až tři centimetry velké červené šípové žabky (strawberry poison-dart frog), vydávající křehotavé zvuky a rychle se pohybující mezi listím. Dalším problémem proto bylo tyto čiperné žabky ve stinném prostředí vůbec zachytit – často totiž utekly dřív, než stačil Jakub usadit stativ a správně zaostřit.

Listová žába, Arenal Natural Ecopark, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super, 1,6 s, F11, ISO 200, ohnisko 300 mm.

Já fotografoval kompaktem Canon a příležitostně testoval nový kompakt Panasonic Lumix FZ150. Mé snímky bez stativu byly ostré až při citlivosti ISO 1600. Snažil jsem se vypátrat i další druhy žabek v přírodním prostředí. Po nalezení druhu talamanca poison dart frog jsem ještě marně hledal v listí výrazné green and black poison dart frog. Hledání a fotografování žabek už nás ale dosti zdrželo, a tak jsme rychle vyrazili za Lenkou.

Cestou k Pacifiku

Před návratem do San José jsme se zastavili v pěkném karibském Národním parku Cahuita. Díky upozornění turistů se mi podařilo vyfotit šplhajícího lenochoda tříprstého a kudlanku. Vůbec jsem neměl čas změnit parametry nastavené pro video.

O tom, jak je mé oko v tropickém prostředí netrénované, jsem se přesvědčil záhy. Bezstarostně (středoevropsky ve střehu) jsem kráčel za naším profesionálním průvodcem a nechápal, jak může zbystřit například malého žlutého hada na vzdálenost okolo deseti metrů. Nakonec se mi přece jen podařilo některé druhy zvířat (malpy, mývaly, různé druhy ptáků aj.) objevit a vyfotografovat. Překvapil mě rychlý pohyb leguána zeleného po kmeni stromu a jeho následný skok z jednoho stromu na druhý, zvládl jsem jej zachytit jen na video.

Malpa kapucínská v NP Manuel Antonio, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super, 1/125 s, F6,3, ISO 800, ohnisko 70 mm.jpg

Lenochod tříprstý v NP Cahuita, foto: Jan Hrádek. Panosonic Lumix FZ150, 1/320 s, F3,9, ISO 1250.

V San José jsme půjčili auto a vyrazili přes starobylé město Cartago k pacifickému pobřeží. Bohužel štěstí nám nepřálo a zůstali jsme v dopravní zácpě na hřebeni Cordillera de Talamanca. Dopravní nehoda zcela zastavila provoz v našem směru a navíc se brzy mělo stmívat. Všímavá Lenka objevila odbočku k horskému hotelu Mirador de Quetzales. Ubytování zde bylo možné i v levnějších chatkách a v ceně bylo zahrnuto i pozorování nádherného a vzácného ptáka Quetzala (kvesala chocholatého). Tento pták je národním symbolem Guatemaly a staří Mayové z jeho peří vyráběli čelenky.

Bez teleobjektivu ani ránu

Následující ráno jsme tedy natěšeni vyrazili v doprovodu průvodce do blízkého horského mlžného lesa, NP Los Quetzalos. Míjeli jsme kmeny stromů a větve porostlé bromeliemi, kapradinami, mechy a lišejníky. V ranním oparu, v tomto tajemném, mystickém prostředí na nás čekal neskutečně krásný barevný pták. Užasle jsme hleděli na jeho dlouhá modrozelená ocasní péra, která se vlnila v lehkém větříku. Nutno opět přiznat, že bez zkušeností průvodce a jeho vábení, bychom sami tohoto krásného ptáka asi těžko spatřili.

Kvesal chocholatý v NP Los Quetzalos, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super, 1/30 s, F5,6, ISO 800, ohnisko 300 mm.jpg

Fotografování kvesala při špatném ranním osvětlení v lese si vyžádalo citlivost ISO 800, teleobjektiv ideálně s ohniskem až 400 mm a stativ. Pták nevydržel dlouho sedět na jedné větvi, proto bylo fotografování opět náročné. (A to jak časově, tak technicky.) Jako praktičtější společník se v tomto prostředí ukázal můj kompakt Lumix s ultrazoomem (24×) Bezpochyby měl operativní výhodu před náročnou manipulací se stativem na nerovném terénu. Kvalita pořízených fotografií byla však nakonec stejně na straně Jakubovy zrcadlovky.

Další spoluúčastníci pozorování, vybavení kompakty s malým zoomem, fotografovali obraz kvesala zobrazeného v monokulárním dalekohledu našeho průvodce. Úspěšnou fotovycházku jsme zakončili fotografováním kvetoucích bromelií a kolibříků před naší chatkou.

Kolibřík v La Paz Gardens, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super, 1/15 s, F8, ISO 800, ohnisko 133 mm.

Za zvuků vodopádu

Po přejezdu vysokých horských sedel nás Pacifik přivítal slunečným teplým počasím a osvěžení v jeho vlnách bylo velmi vítané. Dalším naším cílem byl pobřežní NP Manuel Antonio. Tento park, který je hojně navštěvován, nás nejvíce zaujal krásnými plážemi a pobřežními skalkami. V pobřežních lesích se mi podařilo naexponovat spoustu snímků malp kapucínských, mývalů a coati.

Cestou do vzdáleného vulkanického parku Arenal v severozápadní Kostarice jsme zastavili před mostem překlenujícím Rio Tarcoles na okraji NP Carrara. Na písčinách pod mostem jsme odhadli asi dvacítku vyhřívajících se amerických krokodýlů.

Skupina krokodýlů vyhřívajících se v řece Rio Tarcoles, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 24–70 mm F2,8 DG EX Aspherical, 1/125 s, F8, ISO 400, ohnisko 28 mm.

Vodopád La Fortuna v NP Arenal, foto: Jan Hrádek. Panasonic Lumix FZ150, 1/125 s F4,0 ISO 100.

V NP Arenal se nám zalíbil fotogenický, sedmdesát metrů vysoký vodopád La Fortuna, ale dosti nás zklamal vyděračský průvodcovský systém. Zajímavá trasa po lávovém úbočí vulkánu byla uzavřena pro natáčení filmařů z Hollywoodu a za hodinovou procházku k laguně Arenal chtěla průvodkyně padesát amerických dolarů! A ještě vše, co jsme mohli vidět, tak předem vyplašila.

Znechucený Jakub si naštěstí spravil náladu návštěvou nedaleké Buterfly farm (motýlí farma) v lokalitě Castillo a Arenal Natura Ecoparku. Zatím jsme ještě nikdy neviděli tak velké množství různých druhů motýlů, vzácných žabek, ptáků a hadů.

S fotografováním jedovatých šípových žabek za špinavými skly digestoří jsme měli trochu problém. Odlesk skel ale Jakub vyřešil použitím teleobjektivu s ohniskem 300 mm, stativu, zhruba dvoumetrového odstupu od skel a bez použití polarizačního filtru. Šípové žabky jsou ale alespoň na rozdíl od těch listovnicových ve dne čilé.

V Arenal Ecoparku průvodce skleněná akvária dokonce otevíral, žabky přemisťoval a taky je nasvětloval. Ovšem za speciální vstupné 60 USD.

Listová žába Red eyed leaf frog v Arenal Natura Ecopark, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super, 0,3 s, F8,0, ISO 800, ohnisko 300 mm.

Místo, kam míří každý fotograf

Kromě velkého množství národních parků nás na Kostarice lákaly také vulkány. Z města Alajuela jsme vyrazili k vulkánu Poas s výškou 2704 m n. m. Asfaltová silnice vede až k bráně NP, od které jsme museli kilometr pěšky k vyhlídce na kráter tohoto vulkánu. Hluboko pod námi se valil hustý bílý dým z aktivního kráteru a sirné výpary dráždily ke kašli. Bohužel se po pěti minutách celý kráter ponořil do mraků, a tak jsme stihli ulovit jen několik cenných záběrů. Spěchali jsme ještě k nedaleké laguně Botos, vyplňující sousední vyhaslý kráter, ale i tato laguna už byla zahalena do mraků.

Vulkán Poas, foto: Jakub Hrádek, Pentax K20D, Sigma 24–70 mm F2,8 DG EX Aspherical, 1/125 s F11, ISO 100, ohnisko 29 mm.

Prakticky každý fotograf, který chce s jistotou nafotit floru a faunu Kostariky, navštíví přírodní park La Paz Waterfall Gardens s citlivě zasazenými pavilony pro tropické druhy motýlů, žab, hadů, ptáků ale i savců do původní přírody. Zde se opravdu může do sytosti vyřádit každý fotograf. A učinili jsme tak i my. Nenechali jsme se odradit ani arogantním přehlížením skupiny obézních amerických fotografů s prvotřídní fotovýbavou.

Nejvíce času jsme strávili mezi listovnicovými žabkami (především rod Agalychnis). Ty ale v denní dobu spí, proto nám dohlížející personál několik exemplářů probudil. Museli jsme fotografovat rychle, neboť žabky po necelé minutě znovu usínaly. Velkým zážitkem byl i pavilon motýlů s tropickou florou a samostatný pavilon s tukany.

Jedovatá žabička Dendrobates pumilio v La Paz Waterfall Gardens, foto: Jakub Hrádek. Pentax K20D, Sigma 70–300 mm APO DG Macro Super, 1,6 s, F13, ISO 400, ohnisko 300 mm.

Údolí říčky La Paz s pěti krásnými přírodními vodopády umocnilo náš velký zážitek z této lokality. Nejvyšší z nich a jeden z nejvíce fotografovaných vodopádů Kostariky La Paz (vysoký 37 m) najdete mimo oblast přírodního parku.

Ideální završení cesty

V rámci poznávání Kostariky jsme navštívili i fotogenické údolí Orosí se starými kostely a město Turrialba. Bohužel nám ale nepřálo počasí. Takovou třešničkou na dortu, i když vzhledem k přechodnému zhoršení počasí trochu nejistou, měl být pro nás při poznávání přírodních krás Kostariky vulkán Irazú (3432 m n. m.). Před devátou hodinou jsme se s dobrou náladou (díky svítícímu slunci) objevili před branou stejnojmenného parku.

Za ideálního počasí mohou být vidět z vyhlídkového místa oba oceány – Atlantik a Tichý – a jen doplním, že se jedná o nejvyšší aktivní vulkán v Kostarice. Vulkán má dva krátery. Ten menší a hlubší je vyplněn smaragdově zeleným jezerem. Podmínky pro fotografování byly nakonec dobré a naskytly se nám působivé pohledy na kouřící vulkán Turrialba, moře bílých mraků směrem ke Karibiku a Central valley.

Vulkán Irazú, foto: Jan Hrádek. Canon PowerShot G10, 1/400 s, F8,0, ISO 80.

Naše putování po Kostarice bylo jen takovým malým seznámením s touto sice malou, ale na přírodní krásy nesmírně bohatou zemí. Turistický průmysl se zde pohybuje na vysoké úrovni, ale oproti sousední Nikaragui se v případě Kostariky jedná o dosti drahou destinaci. Je však zemí, která své přírodní bohatství důsledně chrání, o čemž svědčí velké množství národních parků, chráněných území a také soukromých parků a zahrad. Pro nás to byla dobrá příležitost, jak si vyzkoušet fotografování v různých světelných a přírodních prostředích, včetně zvýšené vzdušné vlhkosti.

Domnívám se, že při dokonalém zvládnutí všech nabízených funkcí, lze pořídit solidní fotografie i s kompaktem s kvalitním ultrazoomem anebo kompaktem s dobrým makrem. Náročnější Jakub ale začal uvažovat o výhledovém zakoupení světelného objektivu (alespoň F2,8) s pevným ohniskem. Při fotografování v náročných terénech a mnohdy špatných světelných podmínkách bylo vhodné občasné použití blesku, používání vyšších citlivostí ISO a stativ se také vyplatil. Velkou péči je nutné věnovat objektivu a chránit jej příslušným filtrem nebo sluneční clonou.

Vulkán Arenal, foto: Jan Hrádek. Panosonic Lumix FZ150, 1/160 s, F8, ISO 100.

Foto: Jan Hrádek a Jakub Hrádek

Poslední aktualizace 6. března 2013

32 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Jan Hrádek

Jan Hrádek: Pocházím z Jižních Čech (Písek) ale téměř čtyřicet let žiji na Severní Moravě v Orlové. Fotografování je, kromě cestování, mým hlavním koníčkem již od střední školy. Nejvíce mě baví focení přírody, architektury vč. zajímavých zákoutí. Původním zaměstnáním jsem chemik, ale již třetím rokem jsem v důchodu. Nyní se snažím podporovat různé aktivity na podporu ochrany životního prostředí a přírody. - - - Jakub Hrádek: Téměř dvanáct let pracuji na volné noze jako analytik a programátor pro společnost Intergraph. Jezdím po světě prakticky celý svůj život a zrealizoval jsem mnoho akcí a expedic všemožného zaměření (vodáctví, turistika, VHT, alpinismus, ledolezení, skálolezení, yachting, výstupy na vysoké vrcholy). Své cestovatelské zážitky poctivě dokumentuji na svém webu.

Číst všechny články.

Komentáře