Od kompaktu ke kompaktu

Pavel Minář je již pamětníkem nejen z pohledu Zoner Photo Studia, ale také z pohledu digitální fotografie. V ZONERu začínal jako vývojář a nyní pracuje na pozici technického ředitele divize software, bavili jsme se spolu hlavně o fotografii a focení.

Pavel Minář (1974)
Ženatý, dcera Klárka (3), další dítě už je na cestě, NEdostudoval fakultu informatiky VUT v Brně. V současnosti fotografuje Canonem EOS 5D Mark II a „cvaká“ malým kompaktem a mobilním telefonem. Fotografie, které vidíte v článku, jsou Pavlova práce.

Pavle, jak jsi se dostal k focení? Jaký byl tvůj první fotoaparát?
Dá se říct, že jsem podobně jako kolega Aleš Hasala taky odkojenec digitálního věku. Kinofilmový fotoaparát jsem držel v rukou párkrát při různých příležitostech a většinou se jednalo o jednoduché kompakty.

Takže tradiční obrázek rodiny, kdy má otec ruský Zenit nebo českou Flexaretu a jednou za čas vymění žárovku v koupelně, aby se tam zavřel se zvětšovákem, to je něco co neznáš?
Přesně tak, doma se nic takového nedělo. Jednou mi dala přítelkyně do ruky jednoduchý kompakt, abych ji vyfotil na nočním průvodu městem. Později jsem zjistil, že na fotce je jen tma – neměl jsem vůbec žádné zkušenosti s focením, ani jsem tehdy neznal žádnou teorii.

Takže k focení jsem přičichl vlastně až někdy kolem roku 2001, kdy se mi dostala do ruky firemní Minolta Dimage 7 a přímo jsem se nadchl, když jsem viděl, jak z aparátu po vyfocení vyleze hotový JPEG, se kterým se dá pracovat. V té době jsme zrovna vyvíjeli Zoner Media Explorer, který se pomalu začal přesouvat od správce vektorových klipártů ke správci digitálního fotoarchivu.

První digitál jsem si pořídil velmi brzy po této zkušenosti – 14.12.2001 a byl to Sony CyberShot P30, jednoduchý kompaktík s rozlišením asi 1,3 Mpx, se kterým jsem prostě cvakal. Hodně mě v té době zajímala technická stránka věci. Fotil jsem prakticky všechno, co mě napadlo. Dodnes mám v archivu fotky, kdy jsem testoval různé JPG komprese nebo zkoušel ovlivnit dobu expozice při focení měsíce tím, že jsem při namáčknutí posvítil baterkou do objektivu, abych zkrátil čas, apod.

Pohled skrz hledáček rozhodl

A jaký byl tedy tvůj další vývoj po technické stránce?
Už ani nevím při jaké to bylo příležitosti, ale na podzim 2002 se mi dostal na jeden víkend do ruky Canon EOS D60, a to pro mě byla bomba, protože se jednalo vlastně o první zrcadlovku, tak jak ji známe teď. Tenkrát se mi povedla jedna z nejlepších fotek, kdy jsem vyfotil přítelkyni, jak na ni dopadá světlo skrz žaluzie. Dodneška je ta fotka ve fotobankách velmi úspěšná a dodneška se mi nepodařilo podobný snímek vyfotit znovu. Nemám ani původní RAW soubor ani originál fotku, jenom oříznutý finální JPEG.

Dalším logickým krokem tedy byl nějaký pokročilejší fotoaparát, protože ten hledáček je prostě rozdíl. V té době ale byla cena zrcadlovky astronomická, takže jsem se rozhodl pro „pseudozrcadlovku“ v podobě Olympusu E-10. A tam to všechno začalo naplno, ponořil jsem se do knížek o focení a začal jsem experimentovat se vším, co šlo. Postupně jsem dokoupil stativ, fotobrašnu, batoh, vytvořil jsem si svépomocí makropředsádku. Úplně jsem tomu propadl.

Postupně to šlo až tak daleko, že jsem digitální Olympus E-10 vyměnil za analogovou zrcadlovku Canon EOS 30, protože už mi nedostačoval rozsah objektivu, rychlost ostření apod. Takže následně jsem asi dva až tři roky fotil jenom analogově a fungoval jsem v kombinaci skener a kinofilmová zrcadlovka. Pak už to šlo vcelku rychle, na řadu přišel Canon EOS 20D, který mi vydržel asi pět let a posléze Canon EOS 5D, který jsem si pořídil poté, co mi Aleš Hasala ukázal jak fotí jeho 5D na vysoké ISO. Teď ho používám v kombinaci se širokým zoomem 17-40 mm, makroobjektivem, pevnou padesátkou a teleobjektivem. Uvažuju ještě o pořízení nějakého univerzálnějšího zoomu právě na cesty.

Takže výběr značky byl v tvém případě jasný?
No nebylo to tak jednoznačné, ve hře byly kinofilmové zrcadlovky od Nikonu a Canonu. Nemohl jsem se rozhodnout, každá měla něco, co se mi líbilo. Nikon zapisoval „EXIF“ na perforaci filmu, Canon měl ostření okem. Když jsem narazil na výhodný set Canon EOS30 s širokáčem od Tokiny, tak bylo rozhodnuto.

Pojďme ale k současnosti, byl to pro tebe výrazný rozdíl ve focení, po přechodu na 5D, které je fullframe?
Tak rozdíl to byl určitě a hlavně jsem měl už předchozí zkušenost s velkým hledáčkem z kinofilmové zrcadlovky. Jedna věc mi ale pořád chybí, a to je ostření okem, respektive výběr ostřícího bodu okem, které EOS 30 měla. Prakticky vždy to fungovalo bez problémů a bylo to maximálně pohodlné ve srovnání s joystickem nebo dialogovým kolečkem. Zajímalo by mě, proč to třeba teď v digitálech není.

Pro fotku je třeba něco obětovat

Z toho všeho to vypadá, že jsi se stal trošku otrokem kilogramů, nevadilo ti tahat všechnu tu výbavu s sebou?
To přišlo až s postupem času, hlavně když se mi narodila dcera. Dřív to bylo tak, že jsem opravdu vozil všechno, když jsme jeli na svatební cestu se ženou a přecházeli jsme Jeseníky, tak jsme oba měli svůj foťák, svůj velký stativ, všechny objektivy, blesk, náhradní baterky do zrcadlovek i blesku, nabíječky… Prostě hromada věcí a hromada kilogramů.

Postupem času jsme ale začali eliminovat, manželka otěhotněla a začala nosit jen malinký batůžek, já jsem to postupně také omezil. Stativ a batoh na zádech nehrozil, protože tam byla dcera v sedačce. Hodně ale jezdíme na kole, takže jsme pořídili přívěsný vozík za kolo a do toho už se nějaké to vybavení vejde. Cyklovozíček si v tomhle směru nemůžu vynachválit, a to dokonce i z pohledu bezpečnosti dítěte, je to určitě bezpečnější než sedačka na kolo. Ale zpátky k věci, buďto tahám celou výbavu anebo alternuji jen tělem s jedním sklem, v těch horších případech je to pak malý kompakt.

Jaké je tvoje workflow?
Pomalu se i v tomhle směru vyvíjím (nebo lenivím?), dřív jsem fotil jenom do RAWu abych měl všechno v maximální kvalitě a mohl si s převedením pohrát. Teď fotím kombinaci RAW +JPEG, protože hodně dokumentuji naše malé šídlo Klárku a zpracovávat ty tuny RAWů by zabralo hodně času a v podstatě by to ani nemělo smysl. V případě, že si to některá fotka zaslouží, tak sáhnu po RAWu, který zpracuji.

Jaký jsi vlastně typ fotografa, tiskneš fotky nebo máš vše v elektronické podobě?
Dřív jsem fotky dělal hodně, měl jsem i fototiskárnu, ale teď už mám většinou všechno elektronicky – PDA, tablet, webové galerie. Tisknu výjimečně, většinou jen pár fotek pro prarodiče a podobně.

Když nemáš fotky fyzicky ale jen v počítači, zálohuješ poctivě?
Jojo, na to si dávám pozor, kdysi jsem přišel o kompletní harddisk s daty, takže teď poctivě zálohuju – doma na externí záložní disk a druhou kopii mám v práci. Snad nevyhoří obě dvě místa zároveň.

Technický pohled na věc vítězí

Jak tedy probíhá tvoje práce s fotkou po focení? Předpokládám, že je to nějaké základní roztřídění a promazání fotek a potom?
Přesně tak, fotky mám ve složkách podle data, takže snadno dohledám co je potřeba. Když stáhnu sadu fotek, tak ještě přidávám nějaký krátký popisek, abych se rychleji zorientoval. S postupem času se snažím, aby bylo ve finálním adresáři stále míň fotek – v promítání Photo Studia si vše prohlédnu a promažu. Následuje přejmenování fotek, přesun RAWů do paralelní/záložní složky a pak pokračuji na JPEGu, které prvně převedu na TIFFy a pak…

…takže ty převádíš malej JPEG na obrovský TIFF?
Jasně, mám nadefinovaných několik hromadných filtrů, kterými fotky proženu a pak už jdou buď do tabletu, nebo do webové galerie. Při aplikaci těch filtrů dochází k několikanásobnému přeuložení, takže kvalita u JPEGu jde dolů. Proto pracuju s 48 bitovým TIFFem, který po poslední úpravě převedu na 24bitový TIFF. I když jak to teď poslouchám, tak to asi moc řeším. Jsem už prostě deformovaný mým technickým pohledem na věc.

Pokud bys upravoval jednu fotku v editoru a uložil až po několika dílčích úpravách, tak je to ok?
Jo, pak je to v pohodě, ale tím, že používám hodně hromadné filtry, tak jedu na jistotu.

Jaké nejčastější úpravy tedy používáš?
Krom převodu formátů je to hlavně automatické vylepšení, potom je to úprava vyvážení bílé, zmenšení a doostření pro různé výstupy (webgalerie, …), rámečky, vodoznak. Takže vesměs základní úpravy. Potom si ještě každou fotku v editoru postupně projdu kvůli případné retuši nebo ořezu.

Používáš jiný program než Zoner Photo Studio?
Dřív to byl Capture One a program od Canonu kvůli konverzi RAWů, ale v okamžiku, kdy začalo Zoner Photo Studio pracovat s RAWy, tak nic jiného nepoužívám. Tam taky spatřuji výhodu Zoner Photo Studia – nepotřebujete žádný další program pro práci s fotkami.

S vývojáři byla větší sranda

Teď mi ještě řekni něco o sobě jako „nefotografovi“, jaká je vlastně tvoje pozice v Zoneru?
Začal jsem tady před sedmnácti lety jako vývojář, do roku 2008 jsem působil na pozici šéfa vývoje, no a nyní jsem technickým ředitelem divize software.

A baví tě to, když jsi byl dřív hlavně v tom kreativním jádru při vývoji?
Bude to znít jako klišé, ale baví. Neumím si představit, že bych v práci např. kecal do vývoje antiviru a pak si po večerech s programem hrál, testoval, apod. Takhle si hraji s tím, co mě živí. A jestli mi chybí vývoj? Částečně, s vývojářema v kanceláři byla větší sranda a menší zodpovědnost (smích).

Vidíš nějaký vývoj, kam by mohlo Photo Studio směřovat, teď v době tabletů, smartphonů apod.
Bavíme se o těchto možnostech už delší dobu, nicméně zatím není rozhodnuto, jak to bude vypadat, ale je jasné, že tohle je potenciální trh. Určitě ale půjde o úplně nově vyvíjený program třeba pro platformu Android – primárně to bude ale určeno pro konzumaci obsahu, určitě to nebude pouhý přesun Zoner Photo Studia na jinou platformu.

Pavle díky za rozhovor!

Poslední aktualizace 17. srpna 2011

32 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře