Fotobatoh: Hardware na cestu na východ

Moje poslední jídlo ve vietnamském bistru tento týden nebyla žádná asijská specialita. Dal jsem si vídeňský řízek s hranolkami a tatarkou. Jednoduše proto, že jej dělají naprosto vynikající. Ne, nespletli jste si stránky, stále se nejedná o foodblog, ale o fotografický web. Jen jsem si dovolil poněkud netradičně začít a hned vysvětlím proč. 

Mírně mimo plán vypouštíme tento blogovací příspěvek již o víkendu. V pondělí totiž místo plnění pravidelné rubriky budu sedět ve vlaku, letadle nebo autobuse, v závislosti na tom, kdy byste blog navštívili. Po roce se opět vydávám na dálný východ a svou fotovýbavu pochopitelně nenechám doma, tedy ne všechnu.

Nejen jeden fotoaparát

V úterý přistanu na letišti Noi Bai při vietnamském hlavním městě Hanoji. Kromě jiných požitků se na nějakou dobu budu muset vzdát i české kuchyně. To – pro neznalé – zahrnuje i pro nás tak běžný pokrm, jako je čerstvě upečený chleba (díky alespoň francouzům za ty bagety!).

Nejedu však poznávat gastronomická specifika místní kuchyně – to jsem si ostatně odbyl už vloni – ale samozřejmě cestovat a fotografovat a přivézt neokoukané snímky, i zde na blog.

Poslední roky mi na cestách dělají společnost kompakty s výměnnými objektivy, tedy nezrcadlovky, a ani letos to nebude jiné. V batohu se mi usídlil Olympus OM-D EM-5, hned s několika objektivy (ano, i svůj oblíbený Xenon 40 mm F1,9 beru s sebou), kromě něj samozřejmě nemohu zapomenout na panoramatický Horizont s nejrůznějšími filmy, které mi zůstaly v lednici – od černobílého Ilfordu po deset let prošlé diáky od Kodaku.

Minimálně ze startu cesty budu ještě fotografovat na Fujifilm Instax Mini 7S. Než mi dojdou kazety s fotkami nebo nálada na tenhle „párty“ foťák. Když se tak na to dívám, říkám si, že turista-nefotograf si při čtení toho, co tady píšu, musí klepat na čelo. Fotografové si snad na čelo klepou méně, nebo mě dokonce chápou. Sám věřím, že všechna technika najde své uplatnění.

Něco jsem musel oželet

Bohužel i přes výše uvedené „hračky“ jsem musel slevit ze svých nároků. S opakovaným přesvědčováním sebe sama, že dělám dobře, nechávám kinofilmový Nikon FM2 i s třemi pevnými skly doma. Při psaní tohoto odstavce stále pevně doufám, že toho nebudu za pár dní litovat.

Protože se ale při své cestě chci dlouhodoběji zdržovat na konkrétních místech, přibalil jsem i outdoorovou kameru GoPro HD HERO2. Sice jsem se do videa ještě nikdy nepouštěl, ale člověk by se pořád měl učit něco nového, nebo ne?

Jak tedy vypadá fotografův batoh sbalený do Vietnamu?

GoPro HD HERO2, kazety Instax Mini, nabíječky, kabely, „ó-em-déčko“, Horizont…

Jestliže vše půjde hladce, tak mé další příspěvky a fotky v rubrice Blogujeme už budou psané z jiného časového pásma. Těším se a doufám, že vy také!

PS: Jo a ještě, abych nezapomněl… Kolegům, kteří se podílejí na vývoji Zoner Photo Studia, držím palce, ať to s vypuštěním patnácté verze programu dobře dopadne a všem uživatelům, aby se jim připravované novinky líbily minimálně tak moc jako mně!

Poslední aktualizace 6. října 2012

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře