Cvičení dělá mistra – kompozice

O kompozici vyšla celá řada knih, bylo publikováno mnoho článků nejen online, ale i na papíře. Přečíst si o zaběhnutých pravidlech je sice fajn, ale jak se s těmito radami dokonale sžít? Chtělo by se říct – jednoduše: Cvičit, cvičit a cvičit. 

Ve fotografii existuje celá řada ustálených pravidel a pouček, jak přistupovat ke skladbě obrazu, ke kompozici. Jako kdekoliv jinde i zde však platí, že ne pouze přečtení, ale hlavně cvičení dělá mistra. Vyplnění formátu fotografie, středová kompozice, zlatý řez a pravidlo třetin, diagonály, vodící linie, rytmus… je tak dobré procvičovat, dokud se s tím vším člověk dokonale nesžije. Jak ale na to?

Doma nebo v ateliéru

Nejsnadnější je vybrat si jeden objekt, který je dostatečně velký na to, abyste na něm mohli hledat detaily a nefotit pouze celek (který byste obešli ze všech stran a neměli dál co dělat), a současně i různorodý, co se týče tvaru, barev či struktury povrchu. Místo kratších ohnisek zvolíte spíše delší konec zoomu, případně nasadíte teleobjektiv. Ideální je ze začátku pracovat pouze za jednoho stálého osvětlení a sledovat kontrasty mezi světly a stíny – i ty se dají uchopit jako součást kompozice. Ostatně, prohlédněte si obrázky následující sádrové skulptury. Na prvním je vyfocený celek, čistě pro dokumentační účely. Následující snímky jsou fotografovány z různých stran a s rozdílným natočením objektu, ovšem se zachováním shodné charakteristiky světla (intenzita a tvrdost). I na čistě bílém objektu tak díky tmavým stínům vznikají kompozičně zajímavé situace, které se dají zaznamenat. Především různé vodící linie a diagonály.

Sádrový objekt, který nám posloužil ke kompozičnímu cvičení.

Hledání kompozice #1.

Hledání kompozice #2.

Hledání kompozice #3.

Krátký přehled kompozičních prvků
Vyplnění formátu – využití celého prostoru fotografie k zachycení hlavního motivu.
Středová kompozice – umístění hlavního motivu na střed, využívá se v architektuře či v portrétní fotografii, pro další kategorie nemusí být zcela vhodná.
Pravidlo třetin – zjednodušení zlatého řezu, důležité prvky se umísťují přibližně do průsečíků pomyslných čar rozdělujících formát obrazu na třetiny.
Diagonály – šikmé linie, které mohou procházet již zmiňovanými průsečíky, diagonály přidávají do obrazu dynamiku.
Rámování obrazu – využití přirozeného ‚rámu‘ ve scéně k zarámování hlavního motivu.
Rytmus – zachycení motivu opakujících se prvků, výborně funguje s diagonálami.
Vodící linie – linie ve scéně, které vedou pohled diváka (často silnice, řeky, ploty…).
Struktura – zachycení povrchu objektů.

 

Hledání kompozice #4.

Hledání kompozice #5.

Nebojte se a jděte ven

Obdobně se dá pokračovat s reálnými objekty v exteriéru, kdy už třeba nemáte plnou moc nad osvětlením scény. O to víc se vám ale rozšíří možnosti. K danému objektu se můžete vracet za různého denního světla a dokonce i v různém ročním období. Jako ilustrační příklad jsme zvolili Moravskou Zemskou Knihovnu v Brně, což je zajímavá budova nejen fotograficky. Všechny následující snímky se týkají jedné a té samé budovy, byť se to pro neznalé čtenáře nemusí na první pohled zdát.

Detaily Moravské Zemské Knihovny #1.

Detaily Moravské Zemské Knihovny #2.

Detaily Moravské Zemské Knihovny #3.

Větší objekty mohou být ze začátku matoucí, protože s nimi máte více možností přístupu ke kompozici. Lze se najednou zaměřit na vyjádření hloubky mezi popředím a pozadím nebo si pohrát s perspektivou. Můžete být přímo u objektu a pohledem vzhůru vyjádřit jeho výšku, nebo naopak stát dále od něj a využít tak odlišný úhel pohledu, vyměnit širokoúhlý objektiv za delší ohniska a provádět celou řadu výřezů. Hledat nové obrazy v obrazech. Ne nadarmo jedna ze známých pouček říká: zatímco malíř pracuje s čistým plátnem, fotograf začíná s hotovým obrazem a postupně jej zjednodušuje.

Detaily Moravské Zemské Knihovny #4.

Detaily Moravské Zemské Knihovny #5.

Detaily Moravské Zemské Knihovny #6.

Jestliže si chcete kompoziční cvičení ztížit, zkuste pracovat s těmi nejzákladnějšími geometrickými objekty. Postavte si na pracovní plochu krychli nebo kouli a jednobarevné pozadí (bílé, šedé či černé). U nich se následně zaměřte na linie nebo jejich strukturu, kontrast mezi jednotlivými stěnami (krychle, kvádru, jehlanu) a pozadím.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Jakmile se vám pomocí tohoto cvičení „dostanou pod kůži“ různá kompoziční pravidla, budete to mít mnohem snadnější při „ostrém“ focení. Přijdete k objektu a nebudete dlouho přemýšlet o tom, jestli jej dáte na střed, umístíte do konkrétního zlatého řezu, nebo se pokusíte ve scéně nalézt vodící linie. Rovnou je tam totiž uvidíte. Osobně se mi tato cvičeníčka nejvíce osvědčila pro následné fotografování reportáže, při které děj před objektivem na nic a nikoho nečeká a musíte kompozici volit zcela instinktivně.

Nakonec – představte si umístění takového objektu v prostoru a zapojení okolí do fotografie, případně přidávání dalších předmětů. To vám dodá celou řadu dalších možností, jak se v kompozici procvičovat. Jinou kompozici budete volit pro jeden samostatný objekt a odlišnou pro dva, tři, čtyři či více.

Poslední aktualizace 8. února 2012

56 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře