Jak nastavit fotoaparát na focení krajiny

Focení krajiny patří k základním fotografickým disciplínám. Jednoduchou momentku zvládnete s jakýmkoliv fotoaparátem či mobilem, ale pokud chcete z fotoaparátu dostat maximum a mít skutečně kvalitní snímky, vyplatí se nastavit ho správně. Přinášíme přehledný návod, jak na to.

Samozřejmě, pro každé doporučení existují výjimky. Berte tedy následující tipy spíše jako odrazový můstek, který vám pomůže v běžných situacích při focení krajiny.

Proč fotit krajinu do RAW formátu

Nastavení ukládání do formátu RAW vám umožní získat všechna data zachycená senzorem. Oproti formátu JPEG nedochází k omezení dynamického rozsahu ani ke ztrátám způsobeným kompresí.

Díky RAW formátu nemusíte na místě zdlouhavě ladit vyvážení bílé – můžete ho později snadno změnit při úpravách, a to bez ztráty kvality. Proto nejčastěji nechávám vyvážení bílé na automatice.

Jaký režim focení

Podle konkrétní situace střídám prioritu clony (většinou A nebo Av) a manuální režim (M).

Priorita clony vede v běžných situacích, kdy chci fotit co nejrychleji a přede mnou není žádná světelně komplikovaná situace, kde bych například fotil přímo proti slunci.

Manuální režim volím, když je fotoaparát ze složité scény bezradný a není si jistý, jestli ji chci tmavou nebo světlou. Také hodí, když fotíte snímky pro panorama a chcete mít všechny stejně nastavené.

Jak nastavit ISO citlivost při focení krajiny

Čím nižší ISO, tím méně šumu. Nejlepší je proto využívat základní citlivost fotoaparátu – obvykle ISO 100, někdy i ISO 64. Šum se sice nemusí projevit hned, ale při pozdějším zesvětlování stínů bývá nepříjemně viditelný.

Záměrně píšu základní ISO citlivost (native, base) a ne nejnižší, protože spousta fotoaparátů má tzv. rozšířené ISO nastavení, které dovolí nastavit ještě nižší hodnoty, u kterých se ale dočkáme kompromisů jako je snížený dynamický rozsah.

Například u Canonu bývá základní ISO 100, to je tedy ideální volba. Rozšířené ISO je 50, které bych ale nepoužíval.

Jakou clonu zvolit pro ostré fotky

Při focení krajin chceme mít ostrý co největší prostor, což znamená vysokou clonu. Na první pohled to vypadá, že stačí zvolit nejvyšší možné číslo pro daný objektiv, což může být třeba f/32, ovšem to přináší dva problémy: První je, že na senzor bude procházet málo světla, takže bude nutný velmi dlouhý expoziční čas. To by ještě šlo vyřešit stativem, ale číhá tu druhý problém, a to je celková neostrost snímku při velmi vysokých clonách kvůli ohybu světla – difrakci.

Lepší je tedy volit clonové číslo někde uprostřed – obvykle v rozmezí f/8 až f/16 – podle fotoaparátu a objektivu.

Jak správně ostřit

I přes vysokou clonu je potřeba ostřit s rozmyslem. Hloubka scény bývá značná, takže pokud zaostříte příliš blízko, krajina na horizontu bude neostrá. Naopak to platí také.

Abyste získali kontrolu nad ostřením, je nejlepší zvolit ostření na jediný bod a tímto bodem dostat mezi nejbližší a nejvzdálenější místo scény. Ideální není jejich přesný „průměr“, ale ostření blíže k vám, takže váš cíl je obvykle někde zhruba v jedné třetině vzdálenosti k horizontu.

Na výsledné fotce je vhodné zkontrolovat, jestli jste zaostřili správně.

Korekce expozice a práce s histogramem

Během focení se vyplatí zapnout živý histogram, pokud to váš stroj dovoluje. Dál záleží na zvoleném režimu, který používáte.

U priority clony využijete kolečko nebo tlačítko pro korekci expozice, kterým zesvětlíte nebo ztmavíte scénu tak, aby byla dostatečně světlá, ale abyste se vyhnuli přepalům.

Pokud je vaším vyvoleným manuální režim, pak měníte přímo expoziční čas.

Co když fotím bez stativu

Bez použití stativu jste omezeni časem, který udržíte z ruky bez roztřesení. Uprostřed dne to obvykle není problém, ale přesto se ujistěte, že máte zapnutou stabilizaci obrazu, pokud to váš fotoaparát nebo objektiv umožňuje. Stabilizátor je velmi důležitý, zejména při použití delších ohnisek.

Co když fotím se stativem

Stativ je vhodný pro maximální ostrost a zejména při focení delších expozičních časů, kdy se bez něj neobejdete. I jeho použití má ale svoje pravidla.

Je dobré vypnout stabilizaci obrazu, aby nedocházelo k tomu, že stabilizátor naopak rozechvěje stativ a tím i fotoaparát. V některých případech vznikají skutečně nepoužitelné snímky.

Další užitečný pomocník je zpoždění při stisku spouště (samospoušť), 2 až 5 sekund obvykle stačí. Vibrace způsobené zmáčknutím spouště tak stihnou zmizet a výsledkem je ostřejší obraz. Alternativou je ovládat spoušť vzdáleně, což v dnešní době jde i přes mobil.

Ani se stativem ovšem nelze vyřešit vše. Nepřítelem je hlavně silný vítr, který rozkmitá fotoaparát, pokud nemáte opravdu velmi silnou oporu. Jenže i když ji máte, květiny před vámi a větve stromů se stále hýbou, takže dlouhé časy se nedají použít.

Pokud chci skládat HDR

Při obrovském rozsahu světel a stínů je praktičtější pořídit více snímků, každý o jiné světlosti, a poté je složit dohromady jako HDR snímek.

Každý dnešní fotoaparát už nejspíš bude mít pro tyto případy připravenou funkci pro nafocení tří nebo více snímků na jeden stisk spouště. Detaily se liší podle výrobce, ale asi vždy máte k dispozici i volbu, jak velký rozdíl v expozici má mezi každou po sobě následující dvojicí fotek být. Většinou si zde vystačíte s 1 až 1,5 EV. Pokud by vám připadalo, že je to málo, je lepší přidávat další snímky (a nafotit jich celkem třeba pět) než zvyšovat rozdíl v expozici.

Výjimky jsou běžné

Jak jsem uváděl už na začátku, pro vše existuje alternativní řešení. Vítr můžete chtít zachytit záměrně. Krajinu můžete chtít schválně vyfotit tmavou. A vše můžete fotit klidně s portrétním režimem.

Proto klidně experimentujte a já se loučím snímkem krajiny s nestandardní clonou f/2.8.