Noční fotografie – jak fotit hvězdy a měsíc

Noční obloha dokáže být kouzelná. K jejímu focení není nutná speciální výbava, ale často je potřeba zvláštní postup, abyste ze situace získali maximum. Pojďte se podívat na základy astrofotografie, ať už to znamená focení Měsíce, Mléčné dráhy nebo zkrátka krásné hvězdné oblohy.

Co se dozvíte

  • Jak se připravit na focení noční oblohy a na co si dát pozor ještě před odjezdem.
  • Jaké vybavení opravdu potřebujete na focení hvězd, Měsíce a Mléčné dráhy.
  • Proč se hvězdy na fotkách pohybují a jak tomu přizpůsobit expozici.
  • Jaký je rozdíl mezi zarovnáním země a zarovnáním hvězd při skládání snímků.
  • Jak pomocí skládání fotografií snížit šum a získat více detailů.
  • Jak fotit zatmění Měsíce, meteorické roje nebo komety.

Při nočním focení samozřejmě můžete využít velké množství vychytávek, jak ve formě další fyzické výbavy, tak i speciálního softwaru na zpracování obrazových dat. Ale v článku si ukážeme, že dost dobré výsledky dokážeme dostat i z běžného vybavení, které na noční focení použijete jen rekreačně.

Příprava na focení

Ani se skvělou technikou neuspějete, pokud vám výhled zakryjí mraky. První krok by tedy měl směřovat do vaší oblíbené předpovědi počasí. Osobně často používám Meteoblue, Ventusky nebo Sat24 (poslední pro aktuální satelitní obrázek mraků, předpovědi tam nejsou).

Užitečné jsou také stránky či aplikace na zjišťování času východu a západu nejen Slunce, ale i Měsíce. Doporučuji například web Photo Ephemeris, ale na mobilu mám oblíbený placený Sun Surveyor. Každého napadne, že hvězdy se fotí v noci a vhodný čas dokáže odhadnout podle předchozího dne, ale podobné pomůcky řeknou i to, kdy přesně bude večerní zlatá hodinka nebo kterým směrem máme hledat Měsíc, pokud ho chceme zahrnout do krajiny.

Srpek měsíce se zlatou září slunce za jordánskými horami.
Canon 40D, Canon 55-250/4-5.6, 1/50 s, f/4.5, ISO 400, ohnisko 79 mm

Pokud máte tu možnost, je lepší vyjet do míst, kde není příliš světla z měst. Ta svítí velmi daleko, k dispozici ale máte i mapu světelného znečištění. Čím tmavší místo, tím lepší.

Vybavení na noční fotografii

Záleží na tom, co přesně chcete fotit. Měsíc je kupříkladu tak světlý, že ho snadno vyfotíte i z ruky. Je ale praktické mít nějaký silnější teleobjektiv.

Naopak při focení celé oblohy se hodí velmi široký záběr a také solidní stativ, který vydrží i desítky minut bez hnutí.

Na stativu skončíte pravděpodobně u většiny záběrů a v tu chvíli se vám bude hodit ještě nějaký způsob, jak aktivovat snímání se zpožděním nebo z dálky (buď funkce spouště s časovačem, mobil nebo dálkový ovladač). Tím se minimalizují vibrace fotoaparátu, které by nastaly při fyzickém stisku tlačítka spouště.

Praktická je i funkce pro opakované focení každých několik sekund. Některé fotoaparáty ji mají zabudovanou, jiné spoléhají na externí časovač (například pro starší Canon aparáty je to Canon TC-80N3). Teoreticky by stejnou práci zastal i mobil, ale na druhou stranu při dlouhém snímání v řádu desítek minut je lepší mít možnost na smartphonu dělat jiné věci a neriskovat, že se něco pokazí.

Hlavní problém – tma a pohyb

Při focení například nočního města je situace jednoduchá – položit foťák na stativ a zvolit příslušně dlouhou expozici. Jenže u oblohy je to složitější, protože otáčení Země způsobuje, že se pro nás hvězdy pohybují.

Někdy rozmazané čáry za hvězdami chceme, ale často jsou na překážku a pak nezbývá, než držet dobu expozice pod nějakým limitem. Ten závisí hlavně na použitém ohnisku objektivu (čím delší, tím kratší čas, aby se nerozmazaly detaily), ale i na počtu megapixelů a vaší toleranci k pohybu hvězd. Vše si můžete spočítat online kalkulátorem. Vyjde vám pravděpodobně číslo mezi 1 a 15 sekundami.

Při focení Měsíce je to snadné. Tento objekt odráží tolik slunečního světla, že se s expozicí pohybujete ve zlomcích sekundy. Není tedy problém jej vyfotit třeba i se stavbami na zemi, pokud je dostatečně nízko nad horizontem. Více informací najdete v článku o focení Měsíce v krajině.

Měsíc s rozhlednou. Vysoká clona je tu kvůli tomu, aby byly rozumně ostré oba objekty.
Canon 5D Mark III, Sigma 150-600/5-6.3, 1/25 s, f/13, ISO 100, ohnisko 600 mm

Horší je to ale při focení zatmění Měsíce nebo samotné hvězdné oblohy. Stále potřebujeme dodržet krátkou expozici, ale při vysoké ISO citlivosti by kvalita silně trpěla. Proto je lepší pořídit spousty snímků, ať už s ISO 100 nebo i 12800 a poté je šikovně zprůměrovat, aby se snížil šum. Snímků mohou být stovky, takže na jejich skládání jsou specializované aplikace jako Sequator, StarStaX, AutoStakkert, DeepSkyStacker a další. Po snížení šumu můžete výsledek i velmi agresivně zpracovávat bez velké ztráty kvality.

Kromě mnoha parametrů máte obvykle na výběr ze dvou hlavních možností zpracování:

  • nechat zem, aby byla na stejném místě, a hvězdy vytvoří dlouhé stopy (zarovnání země)
  • nebo naopak s každou fotkou pohnout, aby na svém místě zůstaly hvězdy (zarovnání hvězd)

Zarovnání země a stopy za hvězdami

Zarovnání země je jednodušší varianta. Výsledek je zhruba ekvivalentní dlouhé expozici.

Nabízí se otázka, proč tedy zrovna dlouhou expozici neudělat na místě? Důvodů je více. Při mnoha snímcích je snadné vyloučit ty, kde se vyskytl nějaký problém, například objekt, který křižuje hvězdné pole, jako je letadlo nebo satelit. Záludné může být ale i stovky metrů vzdálené projíždějící auto, které náhodou dálkovými světly zasvítí do objektivu. Při vyřazení fotek sice mohou v drahách hvězd nastat mezery, ale mnoho z aplikací je dokáže automaticky zacelit.

Některé aplikace zvládnou na jednotlivých snímcích korigovat i chvění vzduchu, které deformuje pohled na nebe a na jedné dlouhé expozici by vše rozmazalo. Kvůli tomu je také lepší fotit v zimě, kdy jsou podobné efekty menší.

Další skvělý bonus u více snímků je možnost složení pomocí tzv. „comet mode“ (nebo jiný název podle aplikace). Snímky si pak nejsou rovnocenné, ale starší fotky postupně schválně tmavnou, takže hvězdy nemají ostrý start a konec, ale jdou plynule do ztracena. Osobně toto používám raději, protože mi výsledek připadá efektnější.

Mnoho snímků seskládaných v režimu „motion effect“ programu Sequator (jinde „comet mode“ apod.)
Jednotlivé snímky: Canon R5, Canon EF 16-35/2.8 III, 4 s, f/2.8, ISO 6400, ohnisko 20 mm

O plánování tohoto snímku najdete více informací v článku Příběh fotografie: Mlýn s noční oblohou

Zarovnání hvězd

Druhá volba je vynikající, pokud chcete vytáhnout z dané oblasti nebe co nejvíce detailů. Můžete fotit Měsíc, Mléčnou dráhu nebo jakékoliv hvězdokupy.

Musíte jen brát ohled na dva háčky: První je, že během celého snímání musíte objekt udržet v rámci snímku, byť se pohybuje. Při focení v řádu desítek minut to znamená si buď nechat prostor ve směru pohybu oblohy nebo občas s fotoaparátem pootočit. (Nebo pořídit specializovaný hvězdný stativ s motorkem, ale to tu vynechávám.) Při zarovnávání se navíc fotografie vůči sobě posunou, takže přijdete o ty kraje, které nejsou přítomné na všech fotkách. O něco se tím sníží rozlišení snímku.

Během 20 minut se Měsíc pohnul o značný kus (byť jde o malý výřez oblohy focený 600 mm objektivem). Při skládání je hlavní průsečík všech snímků, který je červeně na obrázku. Zbytek bude méně kvalitní a nejspíš nepoužitelný.
Jednotlivé snímky: Canon 5D Mark IV, Sigma 150-600/5-6.3, 1/125 s, f/6.3, ISO 100, ohnisko 600 mm

Druhý háček je země, pokud je na fotce přítomná. Díky zarovnání hvězd to je právě terén, který se na snímku opticky pohybuje. Ale i zde existuje řešení: V některých aplikacích je k dispozici kresba masky, která snímek rozdělí na část s hvězdami a zcela jinak zpracovávanou zemi. Ta pak zůstane ostrá.

Ukázka níže spojuje obě zarovnání dohromady, takže je vidět jak ostrá Mléčná dráha, tak i pohyb hvězd. Detaily jsou opět ve vedlejším článku o tomto konkrétním focení Mléčné dráhy.

Tento výsledný snímek obsahuje stejnou sérii zdrojových záběrů napřed seskládaných se zarovnanou zemí (aby byla vidět Mléčná dráha) a podruhé se zarovnanými hvězdami (aby tvořily „komety“). Tyto dva polotovary jsou vložené na sebe. Protože velmi foukalo, je spodní les použitý z jednoho ostrého snímku.
Jednotlivé snímky: Canon 5D Mark IV, Canon EF 16-38/2.8 III, 10 s, f/2.8, ISO 1600, ohnisko 16 mm

Další tipy

Je také praktické naučit se ovládat základní funkce fotoaparátu potmě a zejména trénovat manuální ostření. Automatika totiž v noci často selhává a hvězdy se nejlépe zaostřují ručně pomocí zvětšeného náhledu.

Překvapit vás může také vítr. Stativ pak není tolik stabilní a hlavně u dlouhých ohnisek je vidět každé drobné chvění. Pro co největší stabilitu doporučuji nevysunovat ani středový sloupek, ani nohy samotné. Jen stativ rozkročit ve složeném stavu. Celá sestava je pak sice jen půl metru vysoká, ale velmi pevná.

Co ještě fotit

Kromě událostí, které se opakují každý měsíc, jsou tu rarity, o kterých se dočtete i v běžných zprávách.

Někdy máme štěstí na zatmění Měsíce. Strana ve stínu bývá velmi tmavá, ale opět pomáhá mnoho snímků, aby se i odsud vytáhlo dostatek dat a vše šlo rozumně zesvětlit.

Částečné zatmění Měsíce, kde bylo potřeba velmi zesvětlit tmavou část, ale se skládáním snímků to bylo snadné.
Jednotlivé snímky: Canon 5D Mark IV, Sigma 150-600/5-6.3, různé časy, f/6.3, ISO 100, ohnisko 600 mm

Každoročně se objevují meteorické roje. Zde je ideální opět nechat aparát snímat množství expozic a zároveň na dece pozorovat oblohu pro reálný zážitek. Doma vyberete ty záběry, kde opravdu nějaké meteority byly. Klidně to může být jen jeden snímek ze sta. Tyto vybrané fotky se pak zarovnají a výsledkem je obrázek několika meteoritů.

Perseidy spolu s kapličkou a bohužel i s výraznou září z nedaleké dálnice, kterou bylo potřeba dodatečně řešit.
Jednotlivé snímky: Canon 5D Mark IV, Canon EF 16-38/2.8 III, 30 s, f/2.8, ISO 1600, ohnisko 17 mm

Ještě vzácnější jsou komety. Ty zůstávají na obloze na zhruba stejných místech a podle rotace Země si můžete naplánovat i jejich pozici v relaci s nějakým pozemním objektem.

Kometa Neowise nad pálavským hradem. Jednotlivé snímky: Canon 5D Mark IV, Canon 70-300/4-5.6L, 5 s, f/4.5, ISO 3200, ohnisko 104 mm

Není to složité

Na focení v noci je nejtěžší se odhodlat, ale dál už se fotí celkem snadno a mnoho zdarma dostupných aplikací udělá většinu skládací práce. Na vás je jen umělecké doladění a vytvoření fotek, u kterých budete vzpomínat, jak jste tenkrát seděli na louce a koukali do hvězdných dálek.

FAQ

Musím mít speciální techniku na focení hvězd? Ne. Pro základní noční fotografii stačí běžný fotoaparát, objektiv a stabilní stativ. Speciální vybavení je spíš výhodou než nutností.

Jak dlouhý čas můžu použít, aby se hvězdy nerozmazaly? Záleží na ohnisku objektivu, rozlišení snímače a vaší toleranci k pohybu hvězd. Obvykle se pohybuje v rozmezí jednotek až desítek sekund.

Proč je lepší fotit více snímků místo jedné dlouhé expozice? Více snímků umožní snížit šum skládáním, vyřadit rušivé záběry (letadla, auta) a lépe kontrolovat výsledek.

Dá se fotit noční obloha i ve městě? Ano, ale světelné znečištění výrazně omezuje viditelnost slabších objektů. Pro focení Mléčné dráhy je lepší vyrazit mimo města.

Jak zaostřit v noci, když nefunguje autofokus? Nejlepší je manuální ostření pomocí zvětšeného náhledu na jasnou hvězdu nebo vzdálené světlo.

Jaké objekty se kromě hvězd dají v noci fotit? Měsíc, zatmění Měsíce, meteorické roje, komety nebo noční krajina v kombinaci s oblohou.