Jak fotit zvířata v pohybu

Ať už jde o geparda řítícího se savanou, kolibříka poletujícího nad květinou nebo domácího psa honícího míček na zahradě, zachycení toho správného zlomku vteřiny vyžaduje kombinaci technické přesnosti, trpělivosti a předvídavosti. Pohyb zvířat je však do jisté míry nepředvídatelný a mnohdy jde o jedinečnou situaci, která se už nezopakuje. Focení zvířat v pohybu vás proto nutí jít nad rámec základních nastavení fotoaparátu a skutečně porozumět fungování vaší výbavy.

Chcete-li úspěšně fotografovat pohyb, musíte se naučit pracovat s krátkými expozičními časy, pokročilými režimy automatického zaostřování a v ideálním případě také se sériovým snímáním. Samozřejmě zde má své místo i experimentování s rozmazáním pohybu. Ideálně by ale mělo jít o záměrný efekt, ne o důsledek nesprávného nastavení foťáku. 

Skvělá akční fotografie nespočívá pouze v technickém provedení, do značné míry závisí na studiu chování zvířat, abyste se mohli pokusit odhadnout jejich další pohyb ještě předtím, než k němu dojde.

1. Jaký objektiv je nejlepší?

Hodně záleží na tom, co vlastně chcete fotografovat. Nebo jak blízko se ke zvířeti dokážete dostat. Při fotografování zvířat se obvykle snažím přiblížit co nejvíce, a proto používám širokoúhlý objektiv 16–35 mm s clonou f/4 – což je poněkud netradiční volba. Samozřejmě to předpokládá, že zvířata alespoň trochu znám, nebo že se jich přinejmenším nebojím. Obecně lze však říci, že pro fotografování zvířat je nejvhodnější teleobjektiv.

Nepopiratelnou výhodou teleobjektivu je, že vám umožňuje flexibilně měnit ohnisko podle toho, jak se zvíře přibližuje nebo vzdaluje, aniž byste se museli sami fyzicky pohybovat. Pokud fotografujete domácího mazlíčka, ptáky na zahradě nebo zvířata v zoo, postačí vám obvykle objektiv s ohniskovou vzdáleností v rozmezí 70 až 300 mm. Dalšími možnostmi jsou objektivy s ohniskovou vzdáleností 150–600 mm nebo 200–600 mm. Ty se obzvláště dobře hodí pro fotografování divoké zvěře. Poskytují dostatečný dosah pro fotografování vzdálených ptáků nebo plachých savců a zároveň vám umožňují oddálit záběr, když se zvíře přiblíží.

© Ondrej Čechvala

2. Nastavení fotoaparátu

Existuje několik způsobů, jak nastavit fotoaparát pro fotografování pohybujících se zvířat. Možná jste už slyšeli, že je nejlepší použít manuální režim. Mně se ale příliš neosvědčil, protože člověk musí neustále přemýšlet o nastavení a nemůže se plně soustředit na fotografovaný objekt. Proto dávám přednost poloautomatickým nastavením.

Nejjednodušším řešením je v tomto případě pravděpodobně nastavení režimu priority rychlosti závěrky, který zajistí, že váš objekt nebude rozmazaný. Osvědčila se mi ale i priorita clony s tím, že jsem dodatečně nastavil v menu foťáku minimální rychlost závěrky. Pro fotografování zvířat v chůzi použijte alespoň 1/500 až 1/1000 sekundy; běžící zvířata nebo ptáky v letu pak 1/2000 až 1/4000 sekundy. 

Zároveň přepněte na kontinuální automatické zaostřování (AF-C nebo AI Servo) a zapněte funkci detekce zvířat, pokud ji váš fotoaparát podporuje. Je také dobré přepnout na automatické nastavení ISO a rozsah ISO nastavit podle toho, jak dobře váš fotoaparát zvládá šum a jak velký výřez z fotografie plánujete později vytvořit.

Mějte však na paměti, že neexistuje jediné „správné“ nastavení – vše závisí na možnostech vašeho fotoaparátu a na vašem tvůrčím záměru. Nebojte se tedy experimentovat.

3. Jak fotit vaše mazlíčky v pohybu

Nebojte se jít ke zvířeti blíž a přikrčit se, abyste se dostali na úroveň jeho očí. Pokud vás zvíře zná, často na to zareaguje tak, že vesele přiběhne přímo k objektivu vašeho fotoaparátu. Proto je dobré mít s sebou někoho, kdo si se zvířetem pohraje a odvede jeho pozornost. I v tomto případě bude trpělivost na prvním místě.

Na rozdíl od neznámých zvířat znáte chování svého mazlíčka už od samého začátku. Proto ho můžete brát na místa, která už zná a která má rád. Zároveň se zaměřte na místa, kde může váš mazlíček skákat, překonávat překážky nebo se prostě volně proběhnout. Je lepší být připravený, než zvíře slepě honit.

4. Jak fotit zvířata v pohybu na cestách

V první řadě se snažte zjistit co nejvíce informací o zvířeti, které chcete fotografovat. Například jaké má zvyky, kde konkrétně žije a v jakou denní dobu je nejaktivnější. Nečekejte, že jakmile zvíře najdete, stačí jen pořídit pár snímků a máte hotovo. Buďte trpěliví, pozorujte ho a studujte jeho chování. Čím více zvíře studujete, tím lépe budete schopni předvídat, co by mohlo udělat. A budete připraveni zachytit výjimečné akční snímky. Chcete-li zachytit rychlost zvířete v ostrých detailech, použijte krátké expoziční časy 1/2000, 1/3000 nebo ještě kratší.

© Ondrej Čechvala

5. Ostrost není železné pravidlo

Ačkoli ostré snímky, na nichž je objekt zcela znehybněn, jsou působivé, není to zdaleka jediný způsob, jak zachytit pohyb. Úmyslným rozmazáním zvířete můžete často lépe vyjádřit pocit pohybu a syrovou energii přírody. Nejde jen o pouhé zdokumentování reálné situace, ale o zachycení pocitu a vašeho vlastního výkladu reality.

Oblíbenou experimentální technikou je panning, při kterém sledujete pohyb zvířete fotoaparátem při delší expozici, čímž udržujete objekt zaostřený a pozadí rozmazané. Dalším příkladem kreativního využití je zachycení ptáků v letu s mírným rozmazáním křídel, což vám umožní zdůraznit jejich rychlost a ladnost. 

Křídla ptáků se obvykle pohybují mnohem rychleji než jejich tělo, takže v závislosti na druhu můžete s tímto efektem experimentovat při různých rychlostech závěrky, například 1/100 až 1/200. Pro ještě abstraktnější a expresivnější vzhled můžete použít rychlost závěrky 1/20 nebo delší. V každém případě, i když s těmito efekty pracujete záměrně, bude výsledek vždy do jisté míry překvapením.